DMD č. 17 pro 17. 4. 2013. Téma: Tření

Omyté vepřové maso z kýty rozkrojíme po vlákně na dva kusy a potřeme je česnekem utřeným se solí.
Tření česneku mi vůbec nejde, protože to neumím a nejsem dost trpělivá. Místo toho česnek radši prolisuju a se solí smíchám. Co dál?
Rozehřejeme v kastrole sádlo a maso na něm osmahneme…
Zase budu mít poprskané obkladačky kolem sporáku.
Do sádla přidáme drobně nakrájenou cibuli…
Proč jsem si před vařením malovala oči?
…a rychle ji osmahneme, zaprášíme moukou, podlijeme octem a vývarem…
Nemám vývar! Mám Masox? Cože? To není všechno? Uvařím raději něco jednoduššího. Ale co s tím utřeným - vlastně prolisovaným - česnekem?

...inde v tom istom čase detektív Nick Carter neúnavne potieral zločin. Pravdu povediac, jeho strela minula, a on momentálne visel suspendovaný z trámu tajomného hradu v Karpatoch.
„Cha! Natrel si mu to!“ tešil sa zloduchov poskok, a radostne si pomädlil ruky.
Nick však nelenil. Z opaska sňal ebonitovú tyč, potrel ju líščím chvostom, a uštedril zloduchovi zdrvujúce kopnutie statickou elektrinou.
„Dar priateľa Thálea z Milétu,“ poznamenal.
Vzápätí do svetlice vbehol verný Kuřátko, hmatom a chvatom zloduchovho poskoka zneškodnil, a víťazoslávne sa vystrel.
„Dar priateľa Brucea Lee,“ uznanlivo prikývol Nick.
„Vytreli sme im kocúra!“ tešil sa Kuřátko, a nasadil zloduchovi želiezka.

Blížila se noc a deštný prales všude kolem dělal čest svému jménu. Skupina tří študáků byla po předchozích třech dnech náročného pochodu náležitě utahaná, a tak velmistr laskavě svolil, že dnes zbudují tábor dřív.
Začal tahat palmové listy do koruny stromu a na děckách bylo zajistit oheň.
Simbacca vyšťoural z jedné houby troud, Vojta připravil třecí dřívka a Peelo sbíral co nejméně mokré větve. Následující dvě hodiny se střídali u dřev a málem shořeli sami, leč žhavé uhlíky nevytřeli.
[„Asi vás nechám propadnout,“] zamručel velmistr z dávno hotového hnízda nad nimi, dobře mířeným bleskem jim klacíky zapálil a šel spát.

Místa, kde se struny dotýkají kobylky, namazal grafitem.
Snížil tření, a tím i opotřebení strun a kobylky.
Podložil si housle kapesníčkem a opřel si je o bradu.
To aby zvýšil koeficient smykového tření mezi houslemi a krkem.
Smyčec položil na struny houslí a hmatník sklonil dolů.
Smyčec nespadl? Žíně ještě nejsou ohlazené, netřeba je měnit.
Pečlivě utáhl a nakalafunoval smyčec.
Tření mezi houslemi a strunou sice není zanedbatelné, ale je vhodné ho zvýšit.
Položil smyčec na struny a zlehka jím smýkl nahoru.
Statická třecí síla potáhla strunu, dynamická ji pustila, napjatá struna se rozkmitala a ozvučnice zarezonovala.
Ozval se tón.

Celý týden se choval neobyčejně mile.
(Po tom posledním průšvihu měl ostatně co žehlit.)
Pracně naaranžoval květiny.
Dokonce se mu dařilo předvídat otázky, zda nevypadá tlustě, a předcházet jim lichotkami, že zjevně zhubla.
Zkrátka byl dokonalý manžel.
Pak si konečně troufl na něžnůstky.
Poprvé po týdnu ho neposlala do háje.
Romantický večer jak vyšitý.
A pak... Pak na sklo zaťukal ten příšerně otravný tvor – ten nejmenší z nich - a už zase je pozoroval.
Řekla, že před tím voyeurem ani omylem, že ji přešla chuť.
Nejradši by do toho kopnul, kdyby měl čím. Zatracená práce. Potřebují nový byt...
Nebo víc květeny.

Zimomřivě si promnul ruce a dýchl na ně. Zintenzivnil pohyb, když se zimě nechtělo zmizet. Jaro sice mělo přijít už před několika dny, ale příroda nedbala na lidské povídačky a spala. Venku krátce zazpíval odvážný pták, jenom chviličku, pak umlkl.
"Zní to jako housle," prohlásila Štěpána, která se z ničeho nic objevila po jeho boku.
"... dvořáci si někdy ke svému miliskování pozvou i komorní orchestr. Jindy hraje jenom houslista. Čím je jejich poznávání blíže konci, tím víc se tře smyčec o struny." Laškovný úsměv a polibek hned poté.
"Co ty víš o houslích," zavrčel a šel dál po své práci.

Stáli před ní se sklopenými hlavami. Tiší, smutní, bezradní. Poznamenaní smrtí svého přítele a vůdce.
Uvažovala… Může je ta ztráta sjednotit? Protože mezi nimi byly rozpory, to cítila zřetelně. Nyní potlačené společnou bolestí, třecí plochy však zůstávají.
Váhala… Má je upozornit, jak blízko propasti se ocitli? Může je to zarazit, vrátit na správnou cestu. Stejně tak to může celý proces urychlit, bude-li se některý cítit její nedůvěrou dotčený.
Zamrkala, aby zaplašila zrádné slzy. Chtěla truchlit pro Gandalfa, který se ztratil ve stínech. Ale… byla Galadriel. Musela být pevná. Tahle zvláštní skupinka od ní čekala radu.
Někdy toužila být obyčejnou smrtelnicí…

"Když můžeš někoho utřít a setřít, proč ho vlastně nemůžeš i třít?" filozofoval nad záludnostmi jazyka Robin.
"Ale jasně, že můžeš! Akorát to znamená... teda... noo..." Wallyho pihovatá tvář získala poněkud rudý odstín. Ovšem než stačil svou větu dokončit, drkla do něj Artemis loktem.
"Robinovi je třináct, uvědomuješ si to?" řekla temně.
Robin už chtěl protestovat, že on přece ví, co tím Wally myslel, ale v tom jejich rozhovor přerušil Aqualad, který se tvářil dosti rozpačitě.
"Velmi bych ocenil, kdybyste toto slovo v mé přítomnosti nepoužívali.. Je to poněkud... vulgární."
"Co je špatného na slově tření?" nechápali.
"Prostě to neříkejte!"

Tekutina slabě světélkovala.
„Vzácnost. Dárek od chórských čarodějů,“ řekl Akras.
„Za pašování čarodějných substancí je trest smrti,“ poznamenal vévoda Wilhelm.
„Doufám, že mě ušetříte, můj pane.“
„Možná,“ ušklíbl se Wilhelm. „Co s tím?“
„Vetře se do jizev. Hojí i staré rány. Ovšem poněkud… bolestivě.“
„Zkoušel jste to?“
„Samozřejmě.“
„Ne na nějakých nebohých vězních, doufám.“
„Na jednom ano. Kdysi.“
Vévoda pochopil.
„Ach ano. Vzpomínám si.“
„Tentokrát vás mohu uspat,“ nabídl Akras.
„To nebude nutné.“
Když vévoda odešel – s úsměvem, snad jen trochu bledší než obvykle – sňal Akras rukavice. Opatrně se dotkl prstem zbytku tekutiny.
Křídlem hojitelů se rozlehl jeho bolestný výkřik.

Musel jsem se zbláznit, kdy jsem přijal asistentku, myslel si on.
Musela jsem se pominout, že jsem přijala místo u takového pitomce, myslela si ona.
Třenice byly na denním pořádku.
Je úplně neschopná. Copak nepozná rozdíl mezi rubínově červenou a korálově červenou barvou lektvaru?
Od kdy existuje chlap, co zná odstíny barev? Žádný normální chlap netuší, že červená může mít víc druhů! Jenže on není normální…
Jiskry mezi nimi lítaly, ale dlouho to byly jiskry zlosti. Až jednou se změnily na jiskry vášně.
Třenice nahradilo mnohem příjemnější tření…
A Severus Snape poprvé po třiceti letech nechal vybuchnout kotlík s lektvarem.