Corn

pozn.: konečně, konečně vhodné téma! Kyoko-čan počítám za jedno slovo, protože -čan je něco jako přípona.
Stromy se konečně rozestoupily a mezi stromy se v nízkých, oslňujících paprscích letního rána zaleskla řeka. Culíkatá holčička se rozběhla rychleji. Přijde dneska?
A co když nepřijde? Je to konec konců vílí princ. Co když se mu nebude chtít?
Co když mu to zakáže vílí král? "Přestaň se už toulat, synu, máš své povinnosti."
Ne, to ne, prosím! Corn je můj, můj vílí přítel, jediná opravdová víla, co znám!
Přijde, slíbil...
Už jen pár skoků... Ranní rosa se třpytí jako klenoty...
Mihotavé protisvětlo přeťal stín. Urostlý, ladný, nadpozemský, obklopený zlatou září.
"Corne!" blaženě vydechla.
"Dobré ráno, Kyoko-čan," odpověděl plavovlasý chlapec.