Hysterka

Ztichlý dům v poklidu usíná. Okna jsou otevřená vlahé letní noci. Náhle mi srdce poskočilo.
KŘŘŘ, CHRAP, CHRAP, ŠKRRR…
„Pssst. Nespi. Slyšíš to?“
„Mmmm“ zamumlá má silnější polovička a zavrtá se do peřiny.
ŠKRRR, CHRAP, KŘŘŘ…
„To budou krysy, slyšíš?“ vyklepaně drtím mezi zuby. „Nespi!“. Cloumám spícím tělem.
„Šmarjá, co blbneš!“
„Venku jsou krysy a prokousávají se nám do baráku“ blekotám už hystericky.
„Ježíši“ otočka na druhý bok.
ŠKRRR, KŘŘŘ
„Tak slyšíš!“ zaječím.
„Ženská bláznivá“. Má silnější polovička vrtí hlavou a odevzdaně jde k oknu.
„Hahahá“ ticho prořízne smích. „Pojď se podívat, ty strašpytle.“
Pod oknem si labužnicky hoduje ježek.