Nezvaní hosté

Ve vesnici se rozšířil dosud nepoznaný rozruch, na moři se objevily lodě tak velké, že takové nikdo ještě neviděl. Šuškalo se, že musely přijít z nebe, a když je dívka viděla na vlastní oči, chápala to, postavy vystupivší z lodí totiž zářily.
Museli to být bohové, protože když si prohlédli dary, které jim byly nabídnuty, přivolali hrom.
Tiše plakající dívka sledovala, jak ďáblové zabíjejí a zohavují lidi z její vesnice. V bledých tvářích nebylo slitování.
Nejbělejší z nich byl jejich náčelník, kterému se třásly ruce a který se nejen rozhodl, že nic podobného už neudělá, ale že tomu učiní přítrž.