Mlčeti zlato

Bylo to takové příjemné lenivé nedělní odpoledne.
Seděli jsme v naší oblíbené hospůdce u piva. Pan adjunkt kouřil svoje viržinko a pan uzenář se občas zálibně zadíval na paní hostinskou.
Pak jsme vytáhli karty a dali si naši nedělní partii mariáše.
„Barva?“
„Dobrá.“
Hromádka utěšeně roste.
„Osma.“
„Desítka.“
„Spodek.“
„Král.“
„Eso,“ usmívá se pan uzenář a už v duchu počítá, kolik dnes vyhrál. Mám v ruce jenom trumfy.
„Sedm kulí jako v Sarajevu,“ vynáším a spokojeně hrnu hromádku k sobě. V tom mi na rameno dopadla něčí ruka.
„Půjdete se mnou,“ pravil pán v buřince a odklopil levou klopu saka.