Osudy dobrého vojáka Švejka

Na začátku zabili:
a) Ferdinanda
b) prezidenta Kennedyho
c) pašíka a byly jitrnice

Švejk vyzývá k tažení
a) na Bělehrad
b) na Cařihrad
c) na Stalingrad

A zpívá: Když jsme táhli
a) k Jaroměři
b) do Horoměřic
c) do horoucích pekel

Do Budějovic se dostal
a) vlakem přes Tábor
b) pěšky přes Protivín a Putim
c) přes devatero hor, lesů, řek

Mužstvo dostalo pro povznesení píseň
a) o zjevení v Lurdech
b) o bordelech v Hamburku
c) od Evy a Vaška

Poručík Dub je
a) kolega majora Zemana
b) hrdina boje o Železný pas
c) někdo, koho si nepřejete poznat

Péče v tomto zařízení je vskutku dokonalá.
Skvělá nemocnice!
Útulné pokoje, kde je radost stonat. Dokonalé soukromí, minimum spolupacientů, nikdo a nic vás neruší, můžete dokonale nabírat tolik potřebné síly.
Pohodlné postele, samozřejmě. A vůbec skvělé vybavení, elegantní a funkční, kampak se na něj hrabe vybavení jakékoliv domácnosti!
A strava! Strava v téhle nemocnici, to je prostě sen!
Zkrátka naprosto dokonalá péče. Odborný vlídný personál, ke každému z nás přistupuje individuálně a každému věnuje dostatečné množství času. Pan doktor důkladně každého vyšetří a má starost, aby snad Probůh nepřehlédl nějakou maličkost! Jo, na doktora Grünsteina budeme skutečně ještě dlouho vzpomínat.

Bylo to takové příjemné lenivé nedělní odpoledne.
Seděli jsme v naší oblíbené hospůdce u piva. Pan adjunkt kouřil svoje viržinko a pan uzenář se občas zálibně zadíval na paní hostinskou.
Pak jsme vytáhli karty a dali si naši nedělní partii mariáše.
„Barva?“
„Dobrá.“
Hromádka utěšeně roste.
„Osma.“
„Desítka.“
„Spodek.“
„Král.“
„Eso,“ usmívá se pan uzenář a už v duchu počítá, kolik dnes vyhrál. Mám v ruce jenom trumfy.
„Sedm kulí jako v Sarajevu,“ vynáším a spokojeně hrnu hromádku k sobě. V tom mi na rameno dopadla něčí ruka.
„Půjdete se mnou,“ pravil pán v buřince a odklopil levou klopu saka.

„Vojáci, jdou vojáci jdou, bože jaká je to krása,“ né moc zvesela prozpěvovala pochodující devátá rota.
Čerstvý kapitán Vaňousek jim zpívat nařídil. Měli to ve školení. Při delších pochodech vojáky zaměstnat pochodovou písní. Zvyšuje to morálku.
„… pěkně v řadách za sebou …“ pokračovali ve zpěvu.
„Horší píseň vybrat nemohl,“ mrčeli vojáci.
Pravda je taková, že i Vaňouskovi připadala poněkud „hloupá“, ale v tom stresu (jeho první velení) si na jinou prostě vzpomenout nemohl.
Nyní rota pochodovala rázným krokem přes dřevěnou lávku.
Vaňousek přemýšlel, o dřevěných lávkách byla ve školení taky řeč.
*křup* *čvách* *spoustu sprostých nadávek*
Jo byla – „Zrušit krok!“ zavelel.