Duben ve čtyřech

„Tak co, pánové, souhlasíte?“ ptám se s vyzývavým úsměvem na rtech. „Siriusi, jdeš do toho?“
Pohled cassanovy, duše prý stejně černá, jako jméno. Dívám se mu do očí a předem vím, co odpoví. Přikývnutí – výzva přijata.
„Reme… Bude to ten nejlepší duben, jaký jsi kdy zažil. Uvidíš, že si to užiješ.“ Medové oči si mě nesouhlasně měří. „Přece mě v tom nenecháš…“ Váhavý souhlas. Snad i úsměv?
"Jamesi, neruš moje kruhy…,“ zkouším ho přesvědčit.
„No tak Jimmi, nekaz zábavu!“ pomáhá mi Sirius.
„Hm… Dobře,“ povzdechne si a naučeným pohybem si upraví vlasy. „Ale na ty kruhy zapomeneš, jo?“
„Čestné Pobertovské.“