Josefov

Kráčel zešeřelými uličkami Starého Města. Sychravá zima ho objímala pod kabátem, vnikala mu do těla nosními dírkami, když nadechoval studený vzduch. Od řeky se po zemi plížila mlha a halila domy okolo něj do magického hávu.
Zahnul doprava, přešel kolem synagogy a vnořil se hlouběji do města. Ulice byly v tuhle dobu liduprázdné. Lucerny v téhle části města nebyly, a tak se propadal do čím dál větší tmy.
Na konci uličky pak zahlédl světlo. Červené, lehce se mihotající v podzimním oparu. Z okna se ztrouchnivělými okenicemi vyhlédla polonahá dívka.
„Za kolik?“ zeptal se, ale nečekal na její odpověď. Vešel dovnitř.