Yarpen potká šumaře v jařmu manželském

Ptám sa ťa Marigolde enem z banálnej zvědavosti, abysem mohl pozdějc roznášat drby po hospodách. Viděl sem ťa tu už rok spátky, tebe, co si chodíš od sukne k sukni. Proč sa konečně nehneš pryč?
To kvůli ní! (ukazuje na dívku nakupující opodál)
Pěkná. Nabúchals tú robu, že?
(smutně přikývne)
A měla bohatýho a nebezpečnýho otecka?
(opět přikývnutí)
Tak to’s posral, šumaři. A jak sa ti lúbí, ten život manželský?
Všude stejný lidi, v posteli je to stejný, stejný jídlo, stejná hudba, všechno. Jsem to stále já? (prohlíží si ruce a chytá se za tvář)
Zavolám sem radši zaklínača.
(zaúpění)