Dokonalost na druhou

Lucius si prohrábl vlasy. Mohl na ně být opravdu pyšný – hebké, jemné, v nejčistším odstínu platinově blonďaté, elegantně splývající, vždy pečlivě upravené.
Severus ho napodobil. Jeho účes byl jiný, přesto neméně elegantní. Havraní čerň dávala vyniknout rysům jeho tváře, které dominoval výrazný nos.
Byli jako den a noc. Nádherní a dokonalí.
„Skutečně jdeme k mudlovskému kadeřníkovi?“ podivil se Severus.
„Mám na něho ty nejlepší reference,“ usmál se Lucius. „Zasloužíme si přeci nechat se trochu opečovávat, nemyslíš?“
„Uvědomuješ si, že potom už nám žádná žena neodolá?“
„Máš s tím snad problém?“
„Ani v nejmenším,“ řekl a nasadil svůj proslulý svůdnický výraz.