Poslední z rodu Radičevičů

Andrija Gratzeider.
Prsty přejela po jméně vytesaném do mramoru. Falešné. Ani jejich vlastní hrobka nenesla jejich příjmení. Radičevič - rod skrývající se ve stínech, pronásledovaný nejen prokletím.
Přivřela oči. Již přijala krev a s ní i otcovy vzpomínky. Věděla všechno. Důvěrně poznala jeho smýšlení, přání a touhy, kterých si možná sám nebyl vědom.
Otcova cesta vedla přes temnotu, utrpení, lemovaly ji desítky mučených a zavražděných.
Měla by ho následovat? Dokončit, co začal?
Nebyla tato snaha vždy marná?
Je poslední z rodu. Až zemře, prokletí zmizí...
Není nikdo další.
Mstít se? Již přeci není komu.
„Odpusť,“ zašeptala. „Jako tvá dcera jsem zklamala.“