Dary slepého čaroděje 7
Mám pro vás další flashback.
Záchranná výprava naštěstí proběhla rychle a bez potíží. Neviditelná Naoko už čekala na jejich bývalém tábořišti. Společně s Obzorem sbalili a vrátili se na ostrov na severu. Tentokrát se Obzor trefil na první pokus.
Noc přišla brzy. Do hovoru o Jelenově vině i jejich další cestě se vkradla tma a vzpomínky.
A Vůně spí, cos ji tíží, zdá se jí sen.
O tom kým byla, čím se soužila, dřívější den.
„Můj pane.“
A jéje, tatínek, pomyslela si malá Vůně. Ráda se plíží po chodbách za čarodějem a naslouchá mu, ať už mluví se služebnictvem, svým koněm či vznešenými. Čaroděj ji vidět nemůže, možná ji někdy vycítí, ale naučila se už dávat pozor. Teď však potkal krále a ten by jí jistě vyhuboval. Nezbývá než zůstat vskrytu.
„Před tebou se člověk opravdu neschová, příteli.“
„Skrýváš se přede mnou, nebo před mými radami, můj pane?“
„Tvá společnost je mi milá a tvých rad si vážím. Jen se v poslední době až příliš soustředíš na podružnosti.“
„Výchova tvých dětí se ti zdá nedůležitá? Je v nich tvá budoucnost i budoucnost celé země. Měl by ses jim více věnovat a měl bys to dovolit i mně.“
„Nemáme důležitější věci na starost? Pojď, ukážu ti nové plány na – “
Víc už Vůně neslyšela. Král s čarodějem se vzdalovali chodbou a jejich hlasy se proplétaly s ozvěnou. Vůni bylo smutno. Tak ráda by měla čaroděje za učitele. A co teprve tatínka!
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Malé Vůně je mi líto. Copak
Malé Vůně je mi líto. Copak si asi přála?
děkuji všechno bude :)
děkuji
všechno bude :)
Vůně je zlatíčko. Taky jsem
Vůně je zlatíčko. Taky jsem zvědavá, co si přála.
:) díky
:) díky
I když je Vůně smutná, je to
I když je Vůně smutná, je to krásné :-)
Z časových důvodů komentuji
Z časových důvodů komentuji po blocích, tedy po sedmi pokračováních: 1) Tvá nejsilnější stránka - hravost, jazyková ("zatrolený lotr"!), motivická, syntaktická. 2) Nekocháš se mučením čtenáře, jednotlivé taje roztávají - postupně odhalovány, byť nějaká ta zadní vrátka si necháváš. 3) Pravidla jsou pravidla, svévole dříve nebo později unaví, za svobodou se skrývá řád (stejně jako v pohádkách a ve snech): čtenářovým úkolem je přijít mu na kloub, rozluštit tajemství... Za řádem je ovšem ještě neřád, výkřik touhy po svobodě, která - byť sebesvázanější - je nejvyšším principem a metou celého vypravování.
Je to hravé, ergo radostné, ergo povzbudivé. Vymyká se to i uchopení, proto komentář tak zmatený.