V hodině dvanácté se nepozvaný návštěvník pohodlně usazuje na úzkém lůžku, jímž je kabinet vybaven. Naprosto přitom ignoruje Jaroslavovu zjevnou nevoli. Marek toho však není schopen.
„Co je to za nahrávky, Danieli? Tedy, jestli nejsou tajné,“ pokusí se nejmladší pedagog změnit téma.
Daniel se rozesměje. „T-to sotv-va,“ zakoktá se. „Sperma tunelových mloků. Dělal mi je jeden doktorand na centrále.“
V kabinetě se rozhostí ticho. Tentokrát rozpačité. Než ho stačí někdo přerušit, rozrazí se dveře.
Závan větru rozevlaje dlouhé vlasy profesora biologie a takřka odhalí Vraspírův obličej. Ten však stačí kápi zachytit, aby nesklouzla. Do kabinetu se vkutálí špulka černých nití.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Krásně opravdové.
Peggy Tail
Krásně opravdové.
:-)
Profesor
Děkuji.
tomu rozpačitému tichu se
Arenga
tomu rozpačitému tichu se nedivím :-)
ovšem špulka černých nití vzbuzuje mou zvědavost
Díky.:-)
Profesor
Uvidíme, co se z toho vyvrbí.;-)
Čtu pozpátku, takže už něco o
Faob
Čtu pozpátku, takže už něco o špulce vím :-) Napsáno je to dobře, ale vlastně mám čím dál více pocit, že pod tím vším nejvíce bublá takový hravý a laskavý, byť trochu sarkastický smích...
Milý Faobe,
Profesor
děkuji za komentář. Ten sarkastický smích tam opravdu je. Jsou to sbírky a v nich to bez humoru nejde.:-)