O můře a plameni II
A/N: Pamatujete si ještě http://sosaci.net/node/24317?
A tak spolu byli...
Občas plamen můru ožehl, ale to můra byla vždy na vině.
"Já přece nechtěl! Musíš dávat víc pozor."
Někdy se můře zdálo, jako by zaslechla šelest křídel ve tmě, ale plamen jen zazářil víc a tma ztmavla.
"Máš slyšiny, jsem jen tvůj..."
A můra s důvěrou v plamen poletovala dál.
Až jednou ji sežehl víc, až spadla. A když se na zmrzačených křídlech pokusila vzlétnout zpět k vábení plamene, přes závoj bolesti vzhlédla...
A tam, ve tmě, se třepotaly další a další můry, každá oslněná světlem a žárem plamene, každá omámená stejnými sladkými slůvky o výjimečnosti...
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Krutá realita, jo. <3
Krutá realita, jo. <3
:,((
:,((
Bolest hrozná, ale důležité je procitnout.
*objím!*
Pořád na tebe myslím a hrozně
Pořád na tebe myslím a hrozně ti fandím!
Ty jo, to je hodně zajímavé
Ty jo, to je hodně zajímavé až podmanivé vyprávění!