Prcek

Dalibor věděl, že udělal špatnou věc. Před časem ubil svého malého Hafíka a pohřbil ho sem u lesní cesty. Zanedlouho se objevilo dost případů lidí, kteří si vyšli večer na procházku a vylekali se natolik, že se oblasti začali vyhýbat. Údajně je honil nějaký strašný pes.

„Kdepak můj Hafík, to byl takový ukňouraný prcek,“ mluvil sám se sebou, jak vykopával hrob. Jistota je přece jistota. A svědomí? Tíží.

Raději ho vykope a spálí, aby ho tu někdo nenašel. To by byl v tom zakopaný…

Najednou za sebou slyšel zlověstné vrčení. Otočil se. Jediné, co dalšího uviděl, byl skok obrovské bestie.