Úplně naposledy
Asi jste si všimli, že rád (i když někdy nerad) skáču tam a zpátky v čase a postavách. Takže je jenom fér, když na poslední téma skočíme úplně na začátek. Když se Amias vydává na cestu do Hor a do Kerrenu. :)
Amias se naposledy otočil a podíval se na krajinu, kterou měl opustit. Na domov, který možná už nikdy neuvidí. A myslel a ty, které nechával za sebou.
“Opatrujte se.“
„O nás se neboj,“ zašeptala máma, když ho objímala na rozloučenou. „My to zvládneme.“
Z myšlenek ho vytrhla až Ellie – kousla ho do prstu. Dračí oči mu věnovaly povzbudivý pohled. ‘My to taky zvládneme‘
„Já vím, máš pravdu,“ usmál se Amias a pohladil ji po hlavičce. „Jako vždycky.“
Když se znovu (a tentokrát už doopravdy) vydal na cestu, cítil se o něco líp. A možná se otočil ještě jednou. Úplně naposledy.
Byl to šílenej měsíc. :D A moc vám za něj všem děkuju.
Těším se, až se uvidíme zas! :)
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
pěkné loučení
pěkné loučení
děkuju :)
děkuju :)
Dobrý nápad, vrátit se na
Dobrý nápad, vrátit se na konci na začátek, tak nějak to ty letošní střípky hezky uzavírá :)
Jsem rád, že se líbí. Děkuju!
Jsem rád, že se líbí. Děkuju! :)