Exorcismus po pohádkovu

Blížili se k šibeničnímu vrchu. V dáli zahřmělo.
„Že já se vždycky nechám ukecat,“ vrčel nenaloženě Uriáš.
Petronel mlčel. Třásl se a bledší byl než jeho vlastní křídla.
Stanuli u šibenice. Nad nimi černočerná mračna.
„Co chcete?!“ utrhl se na ně místní čert.
„Dej se do toho, anděli,“ postrčil Petronela Uriáš.
Petronel se nadechl.
„Agape! Pag- Agape satanas! In... in... déó...,“ anděl koktal, zadrhával se a horečnatě okolo sebe máchal kropenkou.
„Nech toho, ještě mě popálíš! A ty, zmiz a už se nevracej!“
Po čertu nezbyl ani ten smrad.
Uriáš koukl na schlíplého anděla. Ten rozpačitě pokrčil rameny.
„Ty... brepto.“