Na tátovy narozeniny
Fandom:
Úvodní poznámka:
Přepis původního zápisu psaného v němčině.
Drabble:
12. srpna 1947
Tátovy narozeniny. S maminkou vzpomínáme. Jen Pánbůh ví, kde je mu konec a jestli vůbec ještě žije. Říkají, že naděje umírá poslední, ale ta nejistota je strašná.
Čím dál častěji uvažuji o odchodu, máti je zásadně proti. Má pravdu, že když odejdeme, s otcem už se těžko kdy shledáme. Ale přestávám věřit a bojím se strávit život čekáním.
Ráno jsem přišel o kontingent mléka kvůli nějakým spravedlivým. Navíc mě po jejich zásahu viděla V. Teď ví, že jí nemůžu dát nic, ani tu trochu ochrany. Nešť, beztak to nemělo budoucnost.
Ale byla moc milá. Bože, já bych...!
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Bože, to je tak...
... děsivě smutné. Oba dva jsou vlastněš vyděděnci. Společně by byli dvojnásobní. Ale byli by aspoň spolu.
Nojo, je to tak. Ale ještě
Nojo, je to tak. Ale ještě není dubnu konec...
to jsou takové ty situace,
to jsou takové ty situace, kdy má čtenář chuť ječet na postavy, jak můžou být tak zabedněné, protože čtenář ví a postavy ne
naprosto přesně!
naprosto přesně!
Tak to souhlasí. Skvěle
Tak to souhlasí. Skvěle napsané.
No jo. Když oni mají dost
No jo. Když oni mají dost zásadní problém se domluvit, protože se spolu prostě nedomluví :-))
Ale bude to mít ještě ten
Slibuju, co jsem slíbila ;-)
Slibuju, co jsem slíbila ;-) Ještě mám dva týdny čas...
ach jo, je mi ho tak líto...
ach jo, je mi ho tak líto...
Chápu, měli to fakt hodně na
Chápu, měli to fakt hodně na levačku.
Ach,to je situace. Svírá se z
Ach,to je situace. Svírá se z toho srdce.
Situace je špatná, to jo. Ve
Situace je špatná, to jo. Ve skutečnosti pak spousta Němců odcházela dobrovolně.
Strhl mě zcela motiv: co je
Strhl mě zcela motiv: co je vlastně hůře, nadějná nejistota, nebo mrtvá naděje? Už si tak ve svých letech myslím, že všemu rozumím, ale tady fakt nevím... Viděl jsem k tomu pár filmů, tam jsou většinou - třeba u ztráty dítěte, ale která je přeci jen trochu jiný případ - postavy na straně strašlivého poznání jistoty... Inspirativní drabble, pod kůži se zadírá!
Moc děkuju za komentář k
Moc děkuju za komentář k zamyšlení. Osobně jsem spíš pesimista, takže nejistota pro mě obvykle není zdrojem naděje.
V příběhu se k tomu nedostanu, ale pro manželky ztracených vojáků to mělo po válce další zásadní konotace. Byly případy, že se po letech marného čekání znovu vdaly a po desetiletích se dozvěděly, že jejich první muž byl celou dobu naživu, pro hluboce věřící ženy zdroj traumat.
Ta síla jednotlivých osudů
Ta síla jednotlivých osudů člověka přímo vtahuje a chce číst dál a dál, i když z toho prýští melancholie.