Salon pana Villeforta

„... úhelným kamenem všech mých činů musí být spravedlnost. Vždyť na spravedlnosti stojí celý tento svět! Přál bych si, až předstoupím před Stvořitele, abych mohl s klidným srdcem říci: Pane, snažil jsem se celý život jednat dle spravedlnosti, tvrdou rukou jsem trestal provinilce, však nevinné jsem propouštěl, nedopustil jsem se křivdy, mé svědomí to dosvědčí.“
V salonu se ozvalo ostré a suché zapraskání a královský prokurátor se odmlčel.
„Ale milý Villeforte,“ ozval se s nuceným smíchem Albert Morcerf, „Vaše vznešená řeč nás obyčejné smrtelníky unavuje. Hleďte, hrabě Monte Christo samou netrpělivostí zlomil troubel své dýmky. Nudíte hosty, a to je... neodpustitelné.“