Našel jsem tě

Paprsek ho polechtá po tváři. Za okny vychází slunce. Hob se zavrtí a otočí se na figuru pohrouženou mimo svět bdění. Donedávna netušil, že i mocné antropomorfní vtělení, jakým byl Morfeus, může snít, když prakticky sny stvořil.

Políbí ho na rameno. Je tak zamilovaný, že i všechny ty zvláštnosti a chyby se mu zdají přitažlivé. Zkrátka proto, že jsou jeho součástí. Díky nim je Sen jedinečný, nenahraditelný. Nad rámec mystické existence.
Hledí na něj a říká si: jaké štěstí, že zrovna já jsem tě našel v tom širém a rozlehlém světě… Že ty jsi našel mě.
Bez pomoci a nápověd.