Návěští

„Co se stalo?“
Evžen zírá na rozlomený patník. Zamyšleně se škrábe ve vlasech: „Kdybych si nebyl jistý, že je to nesmysl, tipoval bych zničené návěští.“ Přiblíží konečky prstů k bílému kameni a okamžitě ucukne. Pálí jak rozžhavená kamna.
„Návěští přece nevytvořili mágové, aby se dalo jen tak rozbít. Prostě existují.“ Xénie vzrušeně zatají dech: „Slyšels někdy o zlatých mravencích? Prý rozhlodávají magické struktury.“
Evžen se zatváří skepticky: „Slyšel. Od Ambrože po druhé láhvi.“
„A napadá tě něco lepšího?“ namítne Xénie trochu uraženě.
„Nenapadá,“ odsekne Evžen a pomůže jí na nohy. „Pojď, mizíme odsud. Snad nás na hlavní silnici někdo sveze.“