Noční Klub

Van Vren odmítá pokušení. Wries ne. On ho vychutnává.

Peníze, vliv, nesmrtelnost.

Labužnicky nasává jejich vůni. Ještě trochu okořenit, promíchat v kotlíku nad ohněm, povařit… výsledek bude dokonalý.

Zajetí Tobiáše ho nadchlo. Dlouhodobý pobyt na lodi paní Dao dokázal být monotónní. Přítomnost toho nevychovaného naivního Evropana byla osvěžující.

Pravidelné souboje se záhy staly oblíbenou zábavou celé posádky. Na sotva vyvinuté upíří mládě si nevedl špatně.

Postupně si ho začínal vážit. Jeho vysoce nastavený kodex cti byl zábavný. Zároveň také velmi omezující. Přesto…

Čekal, kdy se pokusí o útěk.

Doufal, že uspěje. A oni, s Van Vrenem, se vydají na lov.

Moc je jednoduchá. Stačí vyvolat v nepřátelích strach, aby nedokázali uvažovat racionálně. 

V tom klubu to fungovalo skvěle – křik, krev, zaskočená Agony a banda idiotů, co si myslela, že drží svět v hrsti.

Nemohli se mýlit víc. 

Byl v pokušení vše ukončit, okamžitě, definitivně. Ale to by bylo příliš snadné, příliš primitivní. Paní Dao měla dalekosáhlejší plány.

Peníze, vliv, nesmrtelnost. Když je máte, těžko vás něčím zlákat. Šance beztrestně zabíjet a mučit? Jistě, i tomu by dokázal odolat. Ale proč?

Jejich role byly dané. Wries moudře promlouval. On konal. Rychle. Efektivně.

Moc je návyková.
Ale on není feťák.
Je dealer.

Hermioně se jemným působením kombinované magie a psychologie podařilo vetřít do přízně přeživších členů Nočního klubu. Změna, kterou způsobila záchranou Kocoura, se jí líbila, ale věděla, že musí dohlédnout, aby všechno nedopadlo hůř než v původní verzi. Zároveň je nechtěla vodit úplně za ručičku.
Doporučila Tobiášovi brakovou literaturu obsahující věrohodný návod, jak rozvíjet své nově nabyté schopnosti. Vysvětlila jim, jak se při pohybu venku maskovat, aby je Wries s Van Vrenem neměli šanci najít.
Ale především „objevila“ Mazlíka a přesvědčila Tobiáše, že ji musí ze sanatoria ihned vzít. Když si vzpomněla na pana Krátkého, otvírala se jí kudla v kapse.

Tady se nemohlo změnit nic zásadního, říkala si Hermiona a usmála se při vzpomínce na dotčeně se tvářícího, kouzlem znehybněného, Kocoura.

Do svých předpokladů ovšem nezahrnula, že Kocour se spojil s Tomislavem a Voloďou, společně rychle našli a vykopali „mrtvého“ Tobiáše a vnořili se do tajných zákoutí katakomb, o kterých Hanako nevěděla, tedy je nemohla zabijákům prozradit.

Při své kontrolní návštěvě Prahy tak objevila přeživší členy Nočního klubu sice v úkrytu, zato odhodlané a plánující pomstu.

„Nacpu jí do chřtánu třeba jablko, tím by mohla zesmrtnout dostatečně bolestivě, ale zároveň pomalu, aby nám řekla, kde najdeme Wriese s Van Vrenem!“

Trhalo jí to srdce, tuhle tlupu z Nočního klubu si oblíbila během prvních deseti minut, kdy se do knížky začetla. Do knížky, kterou jí předtím Sirius doporučoval snad rok, ale ona ji považovala za brakovou literaturu, nesmyslný krvák. Pak ale jednou neměla po ruce nic jiného, takže ji otevřela… a neodložila, dokud se neujistila, že aspoň Mazlík přežila.
Teď stála před zásadním rozhodnutím. Nejradši by zachránila všechny, věděla ale, že to nejde. Napsala všechna jména na malinké lístečky, vložila do váčku, promíchala… vlastně spíš protřepala… zavřela oči a vytáhla.
„Kocour!“ usmála se a zároveň zamáčkla slzu za všechny ty další.

Troufám si tvrdit, že panu Ho je několik set let. Nikdy jsem se ho na to nezeptal. Je to neslušné v naší i jeho kultuře. Přesto mě překvapil. Krom záliby ve sbírce vodních dýmek, kterých již má celou řadu, se shlédl i v českém punku. Spolu s Ulriškou chodí na koncerty, kde spolu pogují na pecky jako je Známka punku.

On, malý, seschlý asiat s copem do půli zad, ona vyžle s duhově vyčesaným kohoutem, piercingy a několika zámky v uších. Dohromady tvoří skutečně kuriózní pár. Přitom jinak jsou celkem normální, ona, geniální počítačový mág, on, dokonalý stroj na zabíjení.

Po několika minutách snahy se pan Ji podíval do očí a nespatřil v nich nic než led. Zajímalo by mě, co mu tenkráte prošlo hlavou. Mně hlavou běželo jediné. Neuvěřitelný ledový strach z toho, že mě Van Vren a Wries chytí a pošlou zpět na loď paní Dao. Jestliže jsem několik měsíců před tím zvedl dvouapůlmetrákové závaží, dnes by mě strach donutil zvednout celou loď, naložit si ji na záda a utíkat s ní jako s větrem o závod. I přes to všechno jsem mu chtěl nechat jeho důstojnost a nevyhrál jsem na plné čáře. Občas jsem prostě pan hodný.

Karolína mi zarve za ruku, až mi ji málem utrhne. Upírka, ach jo. Zase bude rychlejší a silnější než já. Mít tohle zelenooké blonďaté stvoření jako skorosestru je neštěstí.
„Tobiáši!“ zasyčí zlověstně. „Nehraj si se mnou a koukej prozradit, co s panem Ho chystáte.“
„Překvapení,“ zachechtám se. „Počkej si, sestřičko. A pusť tu ruku. Sice by mi dorostla, ale chvíli to zabere a strašně nepříjemně to svědí, víš?“
„Snad by ses nebál ženské,“ vysmívá se. „Zahrajeme si. Přece jsi přeborník v páce, onehdy jsi vykládal, jak jsi během svého hrdinského útěku před Wriesem a Van Vrenem ožebračil nějaké dva chudáky.“

Rozmetal miluje Taťánu. Kamila miluje Mazlíka a Teodor miluje Karla Kryla. Idylka.
Nejčastěji se sejdeme u jednoho stolu na Vánoce. Kamila s Mazlíkem ve večerních róbách, Postrach oblékne smoking, Tomislav si vezme svůj nejlepší rondon a Teodor si vezme motýlka.
Společně se podíváme na Taťánu, která nám popřeje krásný mrazivý večer v teple a pak si všichni dáme večeři. Janičky kapra a salát. Prostě pohoda. Bohužel místo Tiché noci nám z baru do slavnosntí nálady kráká kroměřížský básník s kytarou. Inter arma silent musae.

Zhoupnutí lodi mne probere z nostalgie. "Král do boje táh," zasměju se temně a zvednu se.

OK, nejsem tak velký pašák, jak jsem si myslel. Ano, jsem upír, takže mám sílu, vytrvalost a schopnosti větší než obyčejní lidé. Škoda že kolem mě najednou není mnoho obyčejných lidí.

Provokovat Denisu nebyl nejchytřejší plán. Je očividně schopná upírka, navíc ve svém domácím prostředí. Naproti tomu, já jsem sotva vylíhlé upíří mládě, které si jen obtížně uvědomuje meze svých schopností, unesené z domova, traumatizované ze smrti rodiny.

Když dopije drink z malých, lákavě vypadajících rybek… provokativně si utáhne šňůrky svých bikinek… elegantním saltem vyskočí z díry na palubu…

Mám zavřené oči a soustředím se. Zesílím. Brzy to taky dokážu!