Košín a Želvík

"Hele, Koší, co budeme dělat zítra?"
"Nemluv na mě! Páníčci mě včera nadali do lumpů zlodějských."
"No, já zase mám býti mdlého rozumu... Ale to bylo včera, možná už předevčírem. Musíme myslet dopředu! A mně se včera zdál krásný sen, že zítra prožijeme úžasné dobrodružství!"
"Bije půlnoc!"
"Skvělé! Zítra je právě dnes!"
"Hurá za dobrodružstvím!"
"HURÁÁÁÁÁÁ!"
********
"Hele, Želví, a co za dobrodružství to vlastně má být?"
"Nemůžu si vzpomenout... Asi nejlepší bude, když půjdu spát a nechám si zdát ten samý sen. Pojď taky do pelíšku! Možná, že se o tom dobrodružství bude zdát i tobě!"
"No.. zkusit to můžeme."

"Teď tu byl! Tady ležel."
"A co, Doktore?" mňaukl nevinně Košín.
"Můj uherák! Deset deka!"
"Takovýho salámu!" spráskla ruce paní Doktorová. "To se musí vyšetřit."
"Jen co nahodím svůj sherlockovský cosplay... Takže cos dělala poslední čtvrthodinu?"
"Hledala ti kostým."
"Neprůstřelné alibi. ...Můžeš zavolat další."
"Želví, Košíne! Budeme papat...!
Kočičky natěšeně vykoukly zpod lavice.
"Milý Želvíku," uhodil na první z nich Doktor. "Nevíš náhodou něco o mém salámku?"
"Budeme papat?" naklonila tázavě hlavičku.
"Ne. Nebudeme papat, protože nemáme co."
"Detektive, Želvík by měla být zproštěna viny, neb je prokazatelně mdlého rozumu..."
"Budiž. Předveď poslední podezřelou."
"Koší... Košíne!!! Ty lumpe zlodějská, vylez!"

"Hele, Koší, čím se vlastně lidé od nás liší? Vždyť dělají to samé, co my... Jedí, spí, chodí na píseček, píšou drabble..."
"Můžou chodit ven?"
"To jim nezávidím. Venku je zima a jsou tam cizí lidi."
"Mluví?"
"To přece my taky, jen si dáváme pozor, aby nás nikdo neslyšel."
"Mají větší mozky?"
"To je co?"
"To v hlavě."
"Aha... K čemu je to dobré?"
"Nevím. Můžou chodit po dvou. Nemusí tolik spát. A mají víc starostí."
"Chudáci lidi. Ještě že jsme kočky, viď?"
"To jo. Ale jestli budeme takhle mudrovat, tak nám mozky narostou a budeme jako oni."
"Bojím, bojím!"

Rozespalý muž a rozespalá žena klopýtají temným bytem, naráží do židlí, okopávají boty, padají na ně smetáky. Šátráním ve tmě hledají záchytné body, ale nerozsvítí si, aby se nevzbudili úplně.
"Želví, vsaď se, že teď se srazí!"
"O dva kočičí bombónky?"
"O čtyři, kdo z nich najde záchod jako první!"
"O šest, že páníček bude čůrat vedle!"
Náměsíčné postavy konečně dokončí to, proč vstaly z lože a úlevně do něj zase zapadnou.
"Klátili se přesně tak, jako když si tuhle ukazovali zombíky!"
"To je ale skvělý, že máme noční vidění, co?"
"Hmmm.... už asi usnuli."
"Zkusím je ještě jednou vzbudit."

"Hele, Koší, co je takové to velké, co páníček vždycky odpoledne přitáhne domů?"
"To je jízdní kolo, Želvíku."
"Já se toho bojím."
"Neboj se. To je jen takové udělátko pro rychlejší cestování."
"A bylo by to i pro nás? Abychom se rychleji dostali z pelíšku k mističce a zase zpátky?"
"Hele, Želvo, nechci se tě dotknout... Ale víš přece, že jsi trochu motoricky znevýhodněná?"
"Motoricky... co?"
"No, jako že bys z toho spadla."
"No dovol! Plácnu tě!"
"To bys nejdřív za mnou musela vyskočit, chá!"
Hop... ŽBUCH!
Želvík dělá jako by nic a olizuje se.
Košín se směje pod vousky.

"Knííí!"
"Copak, miláčku? Máš hlad? Nasypu ti bonbónky."
"Knííí!"
"Chceš se honit?"
Dupydupydup. "Knííí!"
"Chceš na kolínka? Hop! Krásné, pohodlné nožičky!"
"KNÍÍÍÍ!"
"Ech, ty jedna...."
"Já té kočce nerozumím," stěžoval si muž za chvíli, když péči o domácí zvíře převzala jeho manželka. "Když je spokojená, vrní, to ještě poznám. Ale kníííí může znamenat úplně cokoli."
Žena se usmála. "Když je nejšťastnější, vypadá takhle."
Kočka na jejím klíně ležela na zádech, měla zavřené oči a byla úplně potichu. Z pootevřených úst vykukoval malý, růžový jazýček.
"Nejšťastnější, nejšťastnější," bručel si pro sebe muž. "Takhle by mohla vypadat i kdyby byla úplně tuhá."

"Hele, Koší, proč dávají do našeho žrádla to červené?"
"To je mrkev, Želví. To aby ti líp fungovala střívka."
"Moc dobré to není."
"Hele, buď ráda, že ti nekručí. A že jsi v teple. Podívej se ven, jak tam sněží!"
"Jé, támhle někdo stojí a má místo nosu mrkev!"
"To je sněhulák, Želví."
"Hele, támhle se potácí další sněhulák s mrkví místo nosu."
"Hrome! Reverend Barnaby! Tomu ale musí být zima!"
"Hej, reverende, pojď se ohřát!"
Zasněžený reverend vklopýtal do dveří. "Děkuji, malí přátelé! Zachránili jste mi život."
"Rádo se stalo. Nedáš si s námi trochu kočičího žrádýlka s mrkví?"

"Hele, Koší, ten Schrödinger na to ještě nepřišel."
"Hmmm... pomůžeme mu.".
Želvík sedá do krabice, vědec otáčí kohoutem od plynu.
Košín nepozorovaně vytrhne přívodnou hadici.
Schrödinger nahlédne dovnitř. Želvík si spokojeně líže tlapku.
Schrödinger otočí kohoutem na druhou stranu.
Želvík si olizuje druhou tlapku.
Schrödinger pokus několikrát opakuje. Kočka je stále naživu.
Schrödinger zoufale otáčí kohoutem sem a tam.
V krabici jsou dvě kočky. Jedna je nohama vzhůru, druhá spokojeně přede.
Schrödinger otevírá láhev šnapsu, kočky si mezitím vyměňují místa.
Schrödinger vidí postupně čtyři, osm a šestnáct koček.
Konec experimentu.
"Ještě že jsme si tak podobné, co, Koší?"
"Máš recht."

"Nebe," lákala cedule zavěšená nad bytelnou bránou. "Na vlastní nebezpečí," připsal někdo menším písmem.
Želvík se opatrně protáhl kočičími dvířky.
Uvnitř to vypadalo moc hezky. Travnatý pažit voněl po šantě kočičí. Útulné pelíšky byly propojeny zábavnými prolézačkami a misky s masíčkem byly rozmístěny přesně na vzdálenost jednoho zakručení v bříšku.
"Bůh," hlásal nápis na domku uprostřed louky. Želvík vyskočil na parapet a nahlédl dovnitř.
V místnosti seděla obrovská myš a pohrávala s obrovským zakrváceným kladivem. Stěny byly ověšené kočičími hlavami.
"Na první letošní drabble dobrý, " zhodnotil Košín Želvíkův výtvor. "Pointa sice nic moc, ale... Aúúú! Proč do mě zatínáš drápky?"

"Jé, Koší, podívej, venku je pěkně!"
"Kašli na to, Želvo. Jsme kočky domácí, ven nechodíme a sluníčko sem ještě nedosvítí. Řiď se radši tím.... ééé... příslovím."
"Jakým, Koší?"
"Přece březen, za kamna vlezem!"
"Ale tady přece žádná kamna nejsou?"
"No tak vlez na topení, to máš jedno."
"Ale... Koší?"
"Co zas?"
"Na topení přece leháme celý rok."
"Tak jdi do postele. Nebo do křesla. Nebo do krabice. Kamkoli. Jen už neotravuj, mám práci."
"A jakou?"
"Hledám inspiraci. Za chvíli začne DMD, zapomnělas?"
"A jo. Tak já jdu taky hledat. Stejně zase všechno oddřu já, jako vloni."
"Hele! Chceš přes čumák?"