Fimfarum

Čupera pil. Vidět to jeho tatík, hnal by ho s klackem. Ten už ale pár let byl na pravdě Boží. Po barácích se vědělo, že to mají v rodině. Pantáta taky dřív končíval na hnoji, než se v něm něco pohlo. Celá vesnice čekala, až nějaká vyšší síla domluví i Jeníkovi. Jenomže chasník ve fráčku už tu jednou byl.

„Víte, pane Čupewo, pwo nás jsou tyhle smlouvy kwajně wizikové. Wodinným pfíslušníkům těch, co nás pfevezli, je tudíž nenabízíme. Je to neblahý pwecedens. Stejně je pwavděpodoné, že se u nás časem objevíte. A když pomyslím na pana otce... waději si počkáme.“

Mistr Werich Vás představil jako, cituji, „divného zahradníka, který, co vypěstuje, to hned sní“. Je to pravda?
Nejim maso.
Nevadí Vám, že po zveřejnění Fimfára je ve Vaší zahradě pořád nával?
Voni ty vovce smutně koukaj. Cák ste chtěl vědít?
Jak snášíte popularitu.
I kůzlata, takový hodný. Dyž nešlapou po záhonech.
Chápu, že terapie zahradničením je důležitá součást protialkoholního léčení, ale nemělo by peklo být zaměřeno spíš opačným směrem? Sloužil jste někdy regulérně?
Alkoholíci sou taky hodný. Dyž nešlapou po záhonech. Jo, a na kotle mám alegorii.
Poslyšte, nepatříte Vy spíš do nebe?
Nebudu nikde, kde sou zakázaný roubovací nože.

„Povstaňte,“ zaburácel zamračený soudce. „Soud došel k rozhodnutí: obžalovaný je vinen ve všech bodech obžaloby.“
Čupera polkl a malinko se mu roztřásla kolena.
Julinka vytřeštila své velké černé oči.
Čert v mysliveckém se potichu uchechtl.
Soudce si posunul brýle a pohlédl na Čuperu: „Jelikož zde přítomný zástupce vašeho smluvního partnera nemá z pochopitelných důvodů dostatečné botanické vzdělání, dopustil jste se zneužití cizí nevědomosti k vlastnímu obohacení. Za tento podvod se odsuzujete k propadnutí majetku, těla i duše a to s okamžitou platností.“
Čert se k němu nenuceným úsměvem naklonil: „Puohuál jste, pane Čupeuo. Ovšem ne každý den je posvícení, žeano?“