Alternativní historie (AU)

Janek měl prořízlou pusu a nebál se používat to, co měl v hlavě. Vždy říkával, že slova jsou mocnější než zbraně. Jeho rodiče se křižovali, když se zapojoval se sousedy a známými do různých debat. Měli strach, že ho odvedou a už nikdy neuvidí. Měl spoustu nápadů, jak se dá žít lépe, v zemi, plného utiskování, bojů, nespravedlnosti. Jeho hlas nabyl u lidí na síle, až se jeho ozvěna roplynula o královy uši.
Měl smyčku kolem krku, stál na pranýři uprostřed náměstí. Král dal znamení. Jeho rozkaz ale nikdo neuposlechl.
Od toho dne nastal v zemi nový řád a mír.

Ráno v šest běžím do trafiky pro Lidodemo. Že zemědělci sklidili v rekordním čase mě nezajímá; ale mezi Zasedáním ÚV a Přátelskou návštěvou z KLDR téma dnešní stoslůvky!
Píšem doma všichni. Kdo nemá vymyšleno, nejde na koupaliště.
Tátovi je hej, má na středisku psací stroj sám pro sebe. My píšeme rukou, a nakonec přepisujeme na dvou Consulech. To je rachot!
Večer dopis se stoslůvkama na poštu. Jednou, když jsme nestíhali, musela máma v osm až do Jindřišské, zapomněla, že je 21. srpna a dostala pecku vodním dělem! Ale doma si akorát vyždímala vlasy a řekla, že to jsou krásný starosti!

Až nedávno objevené náčrtníky odhalily, co bylo vskutku hlavní vášní Giuseppe Arcimbolda. Nebyly to podivuhodné manýristické portréty složené z plodů zahrady, pole a sadu. Nebyla to ani důmyslná mechanická zařízení, kterými zdokonalil zejména divadelní jeviště. Neuvěřitelný objev z Archivu Pražského hradu ukazuje, že největší umělcovou touhou byl harmonický průnik obého.
To, co bylo původně pokládáno za pouhé varianty jeho typického stylu, ovšem v podobě zátiší, se nakonec ukázalo jako plánky prototypů. Nejzajímavějším příkladem je zřejmě jeho ovocná ručnice. Razantní škrtance, kterými je plánek počmárán, stejně jako několik jadrných italských poznámek ovšem naznačují, že banán jako zámek palné zbraně naprosto selhal.

James Cook naložil loď místo kysaným zelím banány. Do třech týdnů zhnědly a nikdo (kromě otrlých námořníků ze Skotska) je nechtěl jíst, takže se vrátili do Anglie. Na Havaj nikdy nedojeli.
*
Když se před ním objevil vůz s vévodou, Gavrilo zamířil a stiskl spoušť. Banán se mu rozmáčkl v ruce. Špatná kapsa, zaklel v duchu. Proč jsem si jen nešel nakoupit až POTOM!
*
Mělo to být důležité jednání. Potom ale Chamberlain nastolil zdánlivě prostou otázku: z jaké strany nejlépe loupat banán. Hitler a Mussolini propagovali směr „od šťopky“, Daladier „od toho čerrrrrrného ócasku.“ Hádali se do půlnoci. Ráno jeli domů.

„Děkuji za čaj, pane Náprstku, račte omluvit mou zvědavost, co to máte?” zeptal se host, ukazujíc na podivný kaučukový klobouk a na něm průhlednou věc s očima.
„To jsem našel při potulkách Amerikou. Říkám tomu Mazanec. Samička je Mazanice, chcete ji vidět?”
„To nebude nutné, děkuji. Na co jsou dobré?”
„Zatím nevím. Jsou mírně jedovaté, kůži spálí, ale jinak milá stvoření.”
Náprstek podal hostovi rukavice.
„Pochovejte si ho.”
Host se tvora nedobrovolně ujal.
„Viďte, je to hezké,” rozplýval se Náprstek.
Mazanec se však vetřel hostovi do kabátu, kde se rozpliznul ve skvrnu.
„Oblíbil si vás! Ale ty fleky tam zůstanou.”