Alternativní historie (AU)

Princ Sartaq se zcela uvolnil - a vystřelil proti Čechovi přímým bodem.
Trojím obejitím s úkrokem zmařil jeho protiútoky a neustával v presu.

Lamprecht v poslední chvíli zachytil soupeřův bod tak, aby získal převahu na čepeli. Sklopil svou zbraň dolů a bodnul na Tatarovo stehno.

Princ skokem vzad stabilizovaným rukama napodobil jeřába a hned máchl perutěmi, tedy pažemi s mečem, na soupeřovu hlavu, jen tak mohl zastavit další útok.

Čínská a německá čepel se setkaly. Zlomek sekundy rozhodoval. "Měkké vždy překonává tvrdé." "Slabý či Silný, vždy měj na paměti!"

Odlétli od sebe. Nikdo si netroufl, oba odšermovali.

Souboj zastavil králův potlesk.

Zapalované zemnice. Masakr měšťanů. Cizí jezdci ukončili obléhání. Krvavě a definitivně.
"Naše modlitby vyslyšel sám Satan!" Odplivl si rytíř stojící na žebříku chabě nahrazujícím ochoz cimbuří.
"Vidím bunčuky Güyüka a Násira-ben-Tochtamyše. A vy jste se smáli, když mí muži vyrazili tryskem pro pomoc." Upřesnil pozorování exotický muž držící se lana přehozeného přes šanci.
"Vypadalo to, že vzali tvé plemeníky a prchli, princi."
"Já své psy znám!" Sebejistě odsekl urozený Tatar. "Pokud bratři pošlou po tümenu, tak tu rebelii do jara vyřešíme... A pak s vaším císařem dokážeme světu, že stepím Posledního moře vládne Džučiho ulus, čingisovci, žádný Tímúrovec, natož Osman!"

"Vynikající plán, pane!"
"To už je nějaký český zvyk, že turbulentní kněží jménem Jan padají z Kamenného mostu! Králi se uleví..."
Mladí šlechtici v selských kytlích přes pourpointy se věnovali činnosti pro milce krále Václava neobvyklé: Opírali se do vesel proti proudu.
"Ale ta pramice byl skvělý nápad! A koně a sokoli schovaní až za Braníkem. Předevčírem nás viděli odjíždět na Wenzelstein. Možná jsme se toulali a lovili po kunratické oboře, ale určitě jsme se nevraceli do města. Každou noc jsme pili na Hrádku... A až se zítra přijdou ptát, zda nevíme, kam zmizel mistr Jan... Tak tam ještě budem!"

Je zpátky na rodném statku. Městy se přelévá mor, ale v den jako tento vypadá doma vše jako vždy.
Pomalu se prochází, připadá si neskonale pošetile, vytržený z kontextu své čerstvě dospělé osobnosti, ale najednou postrádá něco z bezstarostnosti dětství. Zuje si boty a vyhoupne se na strom. Vítr mu čechrá vlasy, zakloní hlavu, chce si utrhnout jablko a náhle ztratí rovnováhu. Dopadne poněkud ztěžka, ovšem do sedu. Bolavá kostrč má svoje námitky, ale jemu se před očima vyjasňuje dosud jen tušené.

Průvodní historku ale raděj poupravit; naraženou zadnici na akademické půdě sdílet nechce. Konec konců jabko u toho bylo.

"A už mě štve, jak mě pomlouvají", ukončí svou řeč první. "Zaprvý, mý ženě nebylo devět, a zadruhý, velbloud je hnusný zvíře"!

"To mi povídej", přeruší ho druhý. "Nevyžaduju ničí děti jako oběť! A za tu poušť si můžou sami, měli se někoho zeptat na cestu".

"A mě ještě navíc pořád citují blbě"! stěžuje si třetí. To je furt "Pán řekl tohle" a "Pán praví tamto", ale že by si pamatovali to jediný, co jsem FAKT řekl? Pche"!

"A já", fňukne čtvrtý, "NEJSEM TLUSTEJ"!

"Kéž bychom byli raději zapomenuti", přejí si všichni se slavnostními výrazy.

****************

A tak se i stane.

Urozená hraběcí milosti, pane generále,

znám počet a rozmístění Tvých vojsk stejně dobře, jako Ty fortifikace zámku. Zatímco však kroky Tvých nedouků vlní akášou, jemná, leč trvalá formule v základech zámeckých obran jim uniká. To, že v protestantském zápalu uměním dvou a sedmdesáti písmen tvořících Jméno pohrdáš, znamená toliko, že nemáš prostředků, jimiž bys jej prolomil.

Homukulus, jenž tento list položil na Tvé lože, mohl stejně snadno vetknouti dýku do Tvého srdce.

Prosím tedy z křesťanské lásky Tvou hraběcí milost, aby se s popleněním kraje spokojila a obléhání zámku zanechala.

Magister Jan, dvorní mág zvěčnělého pana Viléma II. z Pernštejna.

Krajinu okolo Varennes rozdělují remízky a zídky na rozkošná políčka a pastviny. Tančí v nich slunce a voní léto. Tady páchne revoluce: Krví a strachem. Jezdci s copánky pod vysokými čapkami dorážejí raněné měšťany, obvazují si rány, nabíjejí pistole a prohlížejí čepele šavlí. Cizí kontrarevolucionáři.
"Nebojte se, hercegnőm! Lidé vašeho pana chotě by vás vezli kočárem, po silnicích, krz město... Tam byste se setkali se skutečnými překážkami. Tohle je jen zaškobrtnutí. Za pár hodin a strhaných koní jsme v Montmédy. Tam nám snad odpustíte skromnou cestu v sedle a v převleku. Vždyť jsme jen sebranka, chlapi vašeho vznešeného pana bratra."

"Obávám se, že nikoliv. Vždyť chmel v pivu je, jak známo, anafrodisiakum," praví erotik.
"Ani my to nevidíme na spolupráci s takovými neřestníky!" prohlásí pivař.
"Nedělejte se řestnějšími! Naše erotika produkuje nové občany do společnosti, zatímco vaše pivo naopak způsobuje duchovní úpadek mnoha jedinců."
"Dost, pánové!" zvolá prezident. "Oba jste breptové! Vy jste zde od toho, abyste hledali průniky a kompromisy. Voliči nějak rozdali karty a vy se podle toho musíte zařídit. Kandidovali jste do veřejných funkcí, abyste řešili věci veřejné, ne jen úzké stranické zájmy! Do té dohody vás, pánové, budu tlačit, seč mi budou mé ústavní pravomoci stačit!"

Lid byl znechucen zavedenými politickými stranami. Občané se uchylovali k různým životním radostem, každý dle svého gusta.
Přiblížily se sněmovní volby. Průzkumy nenaznačovaly žádný zvrat, tázaní byli zdrženliví a mlžili. První předběžné výsledky byly hrozivé. Tradiční strany se nemohly dostat přes pětiprocentní hranici, maximálně se pohybovaly těsně okolo ní.
Nakonec volební komise oznámila výsledek. Sto křesel ve sněmovně obsadila Nezávislá erotická iniciativa, zbývajících sto Strana přátel piva. Patová situace.
Panu prezidentovi nezbylo, než si na Hrad pozvat předsedy obou těchto stran. A otázat se jich:
"Páni předsedové, myslíte, že se vaše dvě strany budou schopny dohodnout na vytvoření vládní koalice?"

Nejtalentovanější český hokejista, nyní zlatý medailista, byl po návratu do vlasti nalezen mrtev!

Po neuvěřitelném úspěchu, který se jistojistě zapíše do dějin českého sportu, čekal věrné fanoušky obrovský šok. Hokejisté z Pittsburgh Penguins nalezli tělo svého spoluhráče v jeho bytě poté, co se Jágr několik dní bez omluvy nedostavil na trénink. Důvěryhodný zdroj nám sdělil, že byl uškrcen a že Jaromírova hlava byla při nálezu úplně holá. Několik svědků uvedlo, že viděli z bytu prchat chomáč tmavých vlasů. V okolí se během posledních dnů objevilo několik podezřelých úmrtí.
Jedná se pouze o shodu náhod?
Nebo městem pobíhá zběsilý vraždící mullet?