DMD č. 5. pro 5. 4. 2014. Téma: Velení nech na mně

„Takže, co je to za případ?“ zeptal se Mulder a odtrhl zrak od ubíhající krajiny za oknem auta.
Scullyová se na něj zahleděla.
„Uvidíš. Nech to na mně. Určitě budeš nadšený.“
„Nebudu říkat, že jsem zvědavý, protože mi je jasný, že to bude pěkná nuda. Obyčejná vražda. Nic zajímavého.“
„Aby byl případ zajímavý, musí vždycky souviset s mimozemšťany?“ zeptala se pobaveně Scullyová.
„Ne, to netvrdím, ale...“ hájil se.
„Ale myslíš si to,“ doplnila.
„V podstatě.“
„Muldere, bude se ti to líbit.“
Neřekl na to nic. Scullyová pak s pobaveným úsměvem sledovala, jak odebírá vzorky z obří stopy nápadně připomínající slepičí.

„Připraven k odplutí, pane admirále!“ hrdinně se usměje Kája, první důstojník lodi Bonbónová seance. Všichni námořníci vědí, že jim jméno bárky nepřinese nic než smůlu, ale rozhodl sám komodor…
O týden později, když už srpen půlí prázdniny a přichází noc, se na moři objeví černá vlajka. Na stožáru plane zlověstné světlo.
Admirál i zbytek posádky je zrovna v podpalubí, takže možnou pohromu musí zvládnout sám první důstojník. „Nebojte se, velení nechte na mně!“ zvolá, hodí lano na nepřátelskou loď a vší silou se odrazí, aby přeskočil její borty.
Pod koly motorky zůstal chlapec, který si rád hrával sám u potoka.

Poručík Cabernet se ve svém skleněném brnění zakymácel.
„Hlásím příchod svobodníka Müllera z Thurgau, pane!“
Generál Chenet stál klidně. Ještě mu zbývalo mnoho sil.
„Dobře. Ať vezme Frankovku s Veltlínem a postaví se do přední linie!“
Bojiště se mohutně otřásalo pod útokem těch nezřízených, barbarských Jižanů.
„Ale pane, čas pěchoty dávno minul!“ namítl poručík důrazně. „Naše jednotka to neustojí! Musíme přitvrdit!“
„Blbost! Všechno je pod kontrolou!“
O chvíli později Müller prohrál zápas s Ivanem, vojín Frankovka padl hladovými ústy divoké Lízy a Veltlín potupně utonul ve zrádných Bereničiných vodách.
„Na tohle už se nehodlám dívat! Přebírám velení!“ zařval kapitán Morgan.

„To je vzpoura!“ ozývalo se ze sudu a skoro nikdo tomu nevěnoval pozornost.
„Nemyslíte, že je to trochu přehnané?“ zeptal se kormidelník.
„Není.“
„Ale vždyť je to kapitán a ti by měli velet , ne?“
„Ale o velení nejde. V sudu je proto, že vyžadoval, aby se pasažéři prošli po prkně, za to ARRRRRRR a taky to, že chtěl papouškovi useknout nohu.“
„Ale jsme přece piráti…“
„Jenže ne na moři ale v lunaparku.“
„Takže odteď je velení na mně?“
„Jo, ale jestli uslyším něco jako: ,Čert vem torpéda, plujeme dál‘ , tak taky skončíš v sudu a nebo rovnou přes palubu, kapišto?

“To je fakt děsný” rozkřikoval se ten první. “Dneska ten fotbal už není, co bejvalo…”
“Vyprdni se na to,” odpověděl druhý a opilecky krknul. “Promiň… Hospodo!”
“A o čem se mám bavit?” zadrmolil ten první. “To jako vo mojí starý, co si pořád stěžuje, že velení nechávám na ní?”
“Ále, nech toho pořád…” odsekl ten druhý.
“Vstávej, chlape!” zaječela mu žena do ucha příští ráno.
Chlap, po tolika letech již vycvičený, ihned vstal a usmál se na ženu.
“Ano, miláčku. Vím, vezmu holku do školy, cestou nakoupím, opravím ten…” Dál už se nedostal.
“Jasně - zase necháš všechno velení na mně!”

„Taky jsem jednou dělal dohazovače,“ přiznal Azirafal. Seděli spolu na zahrádce výletní restaurace nad třetím pivem (pil Crowley, Azirafal jen koukal, ale na anděly působí zřejmě i to).
„Víš, správce Abrahamova domu nebyl moc schopný. Tak mu šéf slíbil, že to má nechat na něm, pošle mu anděla, kterej vše zařídí. Rebeka měla ale tři nápadníky, od jednoho jsem dostal přes hubu, neměl k andělům žádnej respekt. Lábanovi jsem pak musel složitě vysvětlovat, že i když se sestra vrací se zlatem, není žádná kurva ... A to načasování! Musel jsem hodinu zabavovat pět dalších holek, které se taky chystaly k prameni ..."

Bylo jí jasné, že život s ním nebude snadný. Chtěl rozhodovat a mít nad vším kontrolu.
Nedivila se mu, protože většinu života za něj rozhodovali druzí.
Jenže… Ne vždycky to byl dobrý nápad.
Když přišla domů, ocitla se uprostřed bojiště. V kuchyni to vypadlo jako po výbuchu. A to prý mu nikdy nic nevybuchuje, hm. Rose nebyla vykoupaná. Hugo neměl udělaný úkol z přeměňování.
Povzdychla si.
Muž má být hlava, ale žena krkem… Ale někdy je třeba přímý útok.
„Severusi, miluji tě, ale co kdybys velení domácnosti nechal na mně a šel vařit lektvary?“
Severus uznal, kdo je tady generál.

Vooj-tae byl v potemnělé místnosti úplně sám, ale nezdálo se, že by mu to vadilo. Pobíhal kolem stolu, posouval po desce barevné obdélníčky a zjevně si naprosto vystačil.
„To vypadá na slibně rozvinutou frontu,“ komentoval rozprostření několika jednotek vedle sebe, „ovšem nepřátelské velení reaguje rychle a už formují protiofenzivu. Nebude snadné jí odolat, leda že by snad vyšel chirurgický zákrok proti generálnímu štábu.“
[„To nech na mně!“] zařval ode dveří Simbacca, jedním skokem překonal vzdálenost ke stolu a bleskovým požerem zlikvidoval všech pět chlebíčků generálů včetně zeleniny.
S jídlem se možná hrát nemá, ale tohle bylo vlastně taktické cvičení, žeano.

"Kostě? Ty más, uik, nový kostě?" ocásek čertíkovi zvědavě švihal.
"Mám, no," zaskřípala pyšně.
"Jůůůů! A to je tóóó, lítací?" kradl zároveň smetanu.
"Jasně, že je lítací, ty vopelichaná hlavo!" přiletěla pánvička.
"Jauvajsky! Já nejsem zádnej vopelichanej, náhodou. Aaa... proletíme se?"
"Můžem, ale nesmíš mi pak zase zdrhnout do mlejna!"
"I to já nezdlhnu... jedině na buchty. A ňáký ti donesu..."
"Tak dobře, sedej."
"Aaale velení necháš na mnně, ladsi, chm? Plotoze ty pak letís naholu, vysoko, tó, a mně je pak ouvej a blééé a vůbec," poulil čertík oči.
"Ale no jo, ty bábovko."
"Bábovky já lááád. Vod Élisky."

„Co ty tu děláš?“
„Co by. Byla jsem vybrána.“
„Ty?! Proč nevybrali třeba Jasnookou?“
„Ha! Já vždycky věděla, že se ti líbí Jasnooká! Řeknu ti, že jsem se náhodou snažila. Pořád jsem uhýbala stranou a strkala Jasnookou před sebe. Ale ne, ten vousáč se prostě tvářil, že tomu velí a ví všechno nejlíp. No tak jsem to nechala na něm. Asi jsem mu připadala plodnější.“
„No, to je sice hezký, ségra, ale s tebou já se pářit nebudu!“
„Jako kdybych to chtěla! Vždyť by se nám třeba narodil nějakej kriplík!“
Noemova archa se houpala na vlnách.
A Šavlozubí tygři vyhynuli.