DMD č. 5. pro 5. 4. 2014. Téma: Velení nech na mně

"Musíme Šmaka zmást. A pak zlikvidovat." Thorin přejel ostatní zkoumavým pohledem, aby zjistil, jestli dostatečně vnímají. Když usoudil, že ano, začal klacíkem črtat do hlíny bojový plán.
"Dvaline, ty povedeš skupina jedna k výhním. Připravte je k použití. Já povedu druhou skupinu s úkolem nalákat tam Šmaka. Třetí skupinu," a tady si Thorin zhluboka povzdychl, "povedeš ty, Fili. Vaším úkolem bude zajistit, aby Šmak neutekl z Hory."
Fili se pýchou celý nadmul: "Jistě."
Thorin si znovu povzdychl. "Stačí když ho nepustíte dál než do druhého poschodí. Pak by mělo..."
"Strýčku," přerušil ho Fili, "já to zvládnu odvelet sám. Věř mi."

"Jakmile se jejich první linie dostane za určenou hranici, naše pravé křídlo je obkrouží zleva a napadne ze zálohy. Střed provede ústupný manévr a tady," poukázal na nejvyšší postavičku improvizované válečné mapy, "tady budu stát já. Ty a ty," namířil ukazováčkem na nejbližší dva po zuby ozbrojené střelce, "mi budete dělat stráž."
"A co bude dělat levé křídlo?"
"Levé křídlo obětujeme."
"Ale..."
"Už jsem řekl."
V tu chvíli se mezi debatující vmísil András. "Přímý frontální útok."
"Ale, tati..." svěsil Alex ramena a popotáhl, když zjistil, že mu otec stojí jednou nohou ve sněhové mapě.
Každoroční vánoční koulovanou bral nesmírně vážně.

Kdysi dávno jsem se stal lodním kapitánem. Nebylo mi to nikým oznámeno, jen v přístavu najednou kotvila loď, za kterou nesu odpovědnost.
Nejsem pochopitelně absolventem lodní školy, ani nevím, zda něco takového existuje. Neumím plavat, u mužstva nemám pražádnou autoritu. Lodní mapy mi nic neříkají. Kdo si mne najal, je mi záhadou...
Přesto však dennodenně přicházím do přístavu, zdravím se s ostatními kapitány, s posádkou, abych nakonec zaujal své místo na můstku. Pak vyplujeme.
Než se však loď dostane na širé moře, donutí mě strach k návratu.
V podpalubí se mezitím šíří plíseň. Z nákladu vzácného koření už mnoho nezbývá...

Ezra sa na hodinu elixírov poriadne pripravil. Elixír na podporu rastu zdravých vlasov jednoducho musel mať a tak si postup popredu naštudoval a zaumienil si, že dnes strčí do vačku aj elixírové eso akým je Butlerová.
„Takže! Gwen nakrája potkanie chvostíky. Ariana pripraví prach z ježíka. Ginger dá variť vodu a ja sa postarám o petroleový rôsol,“ zavelil chlapec. Vtom ho však zastavila Ginger.
„No tak bŕŕ! Kto vraví, že máš byť šéf?!“ osopila sa na chlapca.
„Fajn. Tak rozdeľ úlohy ty,“ odvrkol kamarátke.
„Výborne. Takže... pôjdeme podľa toho čo povedal Ezra! Rozchod! Makať!“ zavelila ryšavka.
„Ženské...“ odfrkol si chlapec.

"Okey Crisi, cokoliv teď děláš, okamžitě přestaň!" rozkřikl se Anthony.
"Ale já nic nedělám!" odporoval mladší rudovlasý muž.
"Tak proč jsme právě na můstku velící lodi?" zeptal se naštvaně Tony.
"Spíš by mě zajímalo, kde jsou všichni..." přemýšlel nahlas Cris.
"Velící lodi, ozvěte se! Jsme připraveni na boj. Velící lodi, čekáme na Vaše rozkazy!" ozvalo se v lodi. Cris a Anthony ztuhli.
"Neříkej mi, že teď budeme muset vést bitvu," zakňoural Tony.
"To zvládneme!" usmál se Cris a poplácal ho po zádech. Pak vzal vysílačku, ale naštěstí mu ji Tony zase hned vzal.
"No dobrá. Ale velení nech na mně!"

U kavalerie se Sherman naučil potrpět si na dekorum.
Prohlédl si jednotku nastoupenou před ním. Pierce a Hunnicutt se dobelhali v keckách a barevných županech. Klinger vedle nich v pozoru mužně vypínal hruď obepnutou karmínovými koktejlkami.
Ten největší šašek stál před nimi a salutoval, div nedostal křeče. „Užijte si dovolenou, pane! Osobně dohlédnu, aby ve vaší nepřítomnosti všechny aktivity v táboře probíhaly dle řádu, pane!“
Sherman pohlédl Majoru Franku Burnsovi do očí a bylo mu jasné, že až se vrátí, najde místo nemocnice čoudící kráter. Ale, upřímně, po měsících v tomhle cirkuse mu za to ten týden v Tokiu stál.

Holding onto my bruised ribs, I watch as Mithra remands Genet’s murderer into the hands of the police. It’s finally hitting me.
Genet was an autocrat. Without him, I’m once again aimless.
“Are you hungry?” Mithra asks, pausing next to me.
A confused policeman is loading the perp into the back of the cruiser.
I nod. “A bit.” Hungry. Cold. Exhausted. In pain. In need of loads of alcohol.
Sad.
“Follow me,” she commands. “I’ll feed you.”
I surprise myself by obeying - but I need someone to take care of me, and sometimes care comes in the form of orders.

Jsi součást země, kus skály jako já. Sdílíme prudkou vášnivost, radost ze života a vřelost lásky. Máš horkou krev, ale nezapomínej, kdo z nás je moudřejší. Kdo je v těžké chvíli oporou, nezná únavu, varuje před křivým šlápnutím, v temnotě vždy vykřeše jiskřičku naděje. Podrob se mé vůli. Jsem z ohně zrozený, mocný a neohrožený. Nezlomný. Odvracím od tebe nebezpečí, bořím překážky, vdechuji sílu.
Proto mi dopřávej do sytosti žár slunce a očistnou vodní lázeň, projevuj mi náležitou úctu a vděčnost. Bedlivě naslouchej mým radám. Odměním se ti vlídností. Budu ti láskyplným přítelem a ochráncem na život a na smrt.

"Ó jak krutý jest náš osud!" sténal tragéd.
"Viděl bych to spíš na nepodařenou komedii," ucedil satirik.
"Hlavně se s tou oponou moc nemydlete, chlapi," vrčel kulisák.
"A já jsem v tom namočený s vámi, a zcela nevinně," hudral akrobat, prohýbaje se pod tíží nákladu.
"Hele, ty jsi akrobat, ne muzikant," odsekl satirik. "A koukej neremcat a kroutit."
Principál neužitečně přešlapoval na mělčině. Zábly ho nohy.
Principálka stanula na břehu, založila si ruce v bok. "Vážení. Na jevišti jste si veleli sami, a jak to skončilo. Poblitou oponou. Takže teď dělejte, co říkám já. Potopit - vymáchat - vytáhnout - vykroutit! A znova!"

Otevřel se před nimi zvláštní kraj. Skály a skalky, schody a schůdky, cestičky a stezičky. Kterou z nich se dát, aby výprava bezpečně prošla?
"Tudy to bude nejrychlejší!" hlásil první šerpa.
"Ale tudy to bude nejkratší!" oponoval mu druhý.
"S tou traverzou napříč přes batoh se tou tvou cestičkou neprotáhnu!" oponoval první.
"Měl sis ji přivázat na výšku jako já, to by ti nevadila."
"Dělej si co chceš, ale moji lidé půjdou se mnou."
"A moji se mnou. Sejdeme se na druhé straně."
"Poslyš, ty paličáku, kdo tomu tady vlastně velí?"
"Přece já!" ozval se důstojný hlas.
"Kdo?"
"Fermatův princip!"