Pozoroval město rostoucí z trosek, prachu a šrotu. Válka skončila. Znovu.
Jeho staré já si na válku zvyklo. A teď? Znovu si místo smyslu pro humor vypěstoval sarkasmus typický pro válečné mediky. Znovu se zdál o generaci starší než ostatní.
Jenomže tenkrát tam byl Sideswipe, který ho dokázal naštvat dřív, než všechny ty potlačované emoce přerostly v hořkost. Byl tam Jazz, kterému bylo jedno, že se blíží konec světa, když k tomu měl dobrý soundtrack. Byl tam Ironhide, na kterého mohl přesunout část svých povinností.
Možná ale byl jediný rozdíl ten, že předtím nebyl mezi těmi, kteří tu válku přežili.