DMD č. 5. pro 5. 4. 2015. Téma: Duch jazyka

Z dopisu, přiloženého do košíku s dítětem, vyrozuměl, že tříměsíční chlapeček se jmenuje Raoul.
Raoul August Julius.
Teď už byl o pár měsíců starší. Smál se na něj z kolébky a prohlížel si ho velikýma jasně modrýma očima. Jeho očima…
„Ga!“ prohlásilo dítě, když v nestřeženém okamžiku chňaplo po jeho nose.
Sotva se vyprostil, drobné prstíky neúprosně sevřely jeho palec.
„Pívá,“ dožadoval se chlapeček další pozornosti.
Chvíli mu něco tiše broukal.
„Mata!“ souhlasil jeho syn spokojeně.
Posuzováno přísným měřítkem vznešených pařížských salonů, ta rozmluva zoufale postrádala cokoli z jejich preciózně vycizelovaného ducha.
Naštěstí pro ně oba jí však nescházela duše…
***

Prosím, mluv. Slyšíš?
Mluv!
mluv, luv, uv...
Uvidíš.
uvidíš, díš, íš, š...
Šeptem.
šeptem, eptem, tem, em...
Emoce!
emoce, oce, ce...
Celá...
Celá, elá, lá...
Láska!
láska, ska, ka...
Kamarád.
rád, rád, rád...
Rádce.
rádce, ádce, dce...
Dceři...
dceři, eři, ři...
Řinou.
řinou, nou, u...
Ukulele.
ukulele, lele, le...
Lelek.
lelek, lek, lek...
Leknout.
leknout, out, ut...
Utíkej!
utíkej, kej, j...
JÁ!
já, já, já...
Jáma.
jáma, ma, ma
Maminka.
maminka, inka, ka
Kapiš?
Kapiš, piš, piš!
Piškoty.
piškoty, koty, TY!
Tyfus.
tyfus, fus, us...
Uslyšíte!
uslyšíte, slyšíte?, šíte, te...
Telefon.
ON! ON! ON!
Echó zas po větru Narcise volá...

„Tak toto bolo retro, bratku.“
„Oplatilo sa čakať dvadsať rokov.“
„Budeme tu ešte vítaní?“
„Láska rodiny by mala byť väčšia ako nevinný žartík.“
„Je skvelé občas sa vrátiť k našej starej, dobrej podstate.“
„A pripomenúť si to, čo nás robilo výnimočných.“
„Žartovanie na úkor blízkych tým rozhodne bolo.“
„Ach, nostalgia...“
„Cítiš ju?“
„Cítim... je to duch minulosti.“
„Duch našich... akože stratených výrobkov.“
„Ktoré potešili srdcia každého...“
„Kto nebol náhodou obeťou...“
„Duch jazykoplazých karameliek, napríklad...“
„Ten jazyk je ale vskutku majestátny.“
„Rovnako ako Maestro.“
„Myslíš, že nás ponúknu dezertom?“
„Myslím, že by sme mali radšej prchnúť...“
Severus Snape ich práve zaostril...

Ve starořeči jsou všechny věci, všechny jevy, všichni tvorové nazýváni svými pravými jmény. Každý ostrov, každá zátoka, každičký kout Zeměmoří.
Obyčejní lidé znají jen to své. Dozví se je při obřadu pojmenovávání od mága nebo čarodějnice a střeží jako největší tajemství. Prozradí je pouze svým nejbližším, výhradně lidem, kterým plně důvěřují. Znát jméno znamená ovládat.
Starořeč je jazyk magie. Každá vesnická čarodějnice zná několik slov, pomocí kterých provádí své čáry. Mágové vzdělaní na Roke jí hovoří plynně. Stařičký mistr Jmenovač ji ve věži na nejsevernějším cípu ostrova mágů vyučuje.
Starořeč je jazyk skutečnosti. Nikdo v něm nedokáže lhát.
Kromě draků.

S výkřikem se strhl a spadl na zem. Mladý muž jen těsně uskočil.
"Jé, promiň." omlouval se. "Nechtěl jsem tě vyděsit." podal mu ruku. "Ale něco sis mumlal - nepotřebuješ pomoct?"
"Ani ne!" vyhrkl kluk a vstal. Nepotřebuje! Vždyť má téměř dvanáct!
"Jistě?" zeptal se jemně ten muž. Kluk sklopil hlavu, zašoupal nohama...možná kdyby..kdyby náhodou.. Přisunul k němu kroniku.
"Uměl byste to přečíst?" zeptal se dychtivě. "Je to starším jazykem a mně se to blbě čte." Gratuloval si k té výmluvě, dokázal přečíst jen pár slov. Muž s úsměvem přikývl. Jak četl, místnost ožila dávnou tragédií domu na kopci.

Procházel jsem zahradami. Měsíční svit zaléval cesty a stříbřil koberce trávy.
Náhle jsem zaslechl píseň. Slovům jsem rozuměl sotva způli. Mou rodnou řečí byla sindarština. Otec by matku zabil, kdyby zjistil, že mě učí jazyku Noldor.
Isil unútië
ar i eleni,
endessë lómiva,
i lúmë autëa
erinqua caitanyë.
Dostihl jsem muže, jemuž patřil hlas, a zřejmě ho překvapil otázkou: „O čem zpíváš?“
„Mohu to přeložit, princi,“ řekl a začal recitovat.
Thinnant Ithil,
ar giliath…
„Ne!“ zastavil jsem ho. „Nenič tu píseň. Je nádherná.“
„Říkal jsi, že chceš vědět, o čem je…“
„Ano,“ odvětil jsem. „A proto se musím naučit quenye.“

Sedím v kavárně Les Bisquits. Proutěné stolky, ve vzduchu vůně kávy a levandule, polićky s knihami k zapůjčení lákají nechat se okouzlit duchem francouzského jazyka. Můj společník má zpoždění. Vpadne dovnitř se svým typickým šarmem, nasadí omluvný chlapecký výraz, krátce se rozhlédne a se zaváháním usedne ke stolku naproti mně, zády ke vstupním dveřím. Bleskově pohlédne na své luxusní hodinky a pak do mých očí: "Pojďme si promluvit o vašem bratrovi někam jinam." Cítím se náhle nesvá v blízkosti tak elegatního muže. Dřív, než se mi zatočí hlava, ozve se výstřel. "K zemi," zavelí James. "Kde je tu zadní východ?"

Doteď se z včerejší návštěvy u Pavla nemůžu vzpamatovat. Na stěně visel fungl novej plakát Maidenů, ale vedle byl nějakej obrázek huby s červeným vyplazeným jazykem. „Děsnej shit,“ řekl jsem hned Pavlovi.
„Sorry, vole, tehleten plakát jsem dostal před pár dny od táty. Jsou to Stouni! On ho koupil v jednadevadesátým na jejich koncertě, navíc je podepsanej od celý kapely. A v tom jazyku je určitě ukrytej duch jejich muziky, protože mi občas zpívá.“
„To si vymejšlíš,“ odpověděl jsem. „Víš co, pojď radši do hospody na jedno.“
Když jsem zavíral dveře, ozvalo se za námi - I can't get no satisfaction...

Udelat si tatara neni jednoducha vec. S ostrym nozem se vydate v jarnich dnech k rece, nejlepe po ranu, kdy jsou vetuse jeste hezky ohybne.
Na prvni pohled jsou privetive, ale postupne zjistite, ze podriznout kazdou stoji dost namahy. Abyste narobili poradneho tatara, je treba skolit 8 nebo 12 vetusi.
Ty ukoristene vezmete domu a svazete je natesno k sobe. Prvni ohnete, pres ni polozite druhou a pokracujete v pravidelnem rytmu. Prozpevovanim o muzske sile muzete pomoci, aby vas vetuse poslouchali.
Na druhy den jsou uz holky poddajne, staci je jen vysnorit a vydat se za devcaty na velikonocni pondeli.

Když mu byly dva roky, pravil šišlavě, leč zřetelně: aj vont tu dlink! Angličtinu měl v malíčku po pár týdnech. Ve třech letech po zhlédnutí německé verze Prasátka Pepy počal mluvit plynně německy, francouzštinu zvládl hned, jak se naučil "r", a když nastupoval do školky, hovořil už také španělsky a rusky. Během prvního stupně zvládl srbochorvatštinu, řečtinu a latinu, o polštině nemluvě, do deseti ovládal už i sanskrt, krákoral holandsky, vlámsky i švédsky a pomalu se začal propracovávat k japonštině, čínštině a mongolštině. Teprve pak napadly školního psychologa testy DNA.
A tak se přišlo na to, že to není člověk.