DMD č. 5. pro 5. 4. 2015. Téma: Duch jazyka

Bradatý muž stál pri okne a díval sa von na zasnežené kopce. Jeho postoj bol napätý, dôstojný.
" Ľudevít, nehnevaj sa-"
" Ako si mohol?!" inokedy tak pokojnému Ľudevítovi šľahali z očí blesky. " Tam na Devíne si sľuboval slovenskému národu, Miloslav, vernosť a česť v boji!"
" Ja nie som zradca. Nezradil som!"
" Mňa si zradil. Všetko kvôli akejsi žene!"
" Ona nie je akási žena," vydýchol Hurban trpko. " Keby si nebol tak zaujatý, možno by si pochopil, že ženy ťa od zachraňovania Slovákov nezdržia. Úbohá Adela!"
Dvere za ním silno buchli.
" Urobil som to pre duch jazyka a národa," povedal Štúr prázdnej izbe.

Vytrácí se kouzlo krásy jazyka,
kolik lidí mluví slůvky tajemnými?
Místo toho konverzují řečí dobytka,
rozvíjející se hlavně mezi mladistvými.
Však kolik z nich pamatuje duch jazyka,
kolik jich využije krásných prostředků,
jejich mysl krásu do žalářů zavírá,
ničí vše, co vábilo smysly našich předků.
Špína a ohava, sprostosti a neřesti,
kdo probudí básnická slova a umění?
Místo toho zaslechneme jen jazyka bolesti,
v nadávkovém a ubližujícím podání.
Kam poděla se krása psaných stylů,
proč vymírají básníci všech skvostů?
Proč již nemluví se řečí něžných motýlů,
proč mluví se řečí parazitických hostů?
Umírající duch našeho jazyka
pomalu ale jistě zaniká.

"Byl byste tak laskav a řekl: Pojďte se podívat na mou zahradu?"
...
"Bohužel, nesprávně, zkuste prosím raději povědět: Mohl bych se jít podívat na vaši zahradu?"
...
"Je mi líto, zase špatně."
"Já vám nerozumím? Které slovo jsem řekl špatně?"
"Žádné nebo všechna. Vy jste nepochopil ducha japonštiny. Když totiž chcete požádat hostitele o prohlídku zahrady, řeknete: Byl byste tak neskutečně laskav a dovolil mi spatřit vaši proslulou nádhernou zahradu? A pokud zvete návštěvu do své zahrady, řeknete: Neobtěžovalo by vás popatřit na mou skrovnou zahrádku?"
V tu chvíli jsem pochopil, že i když se japonsky naučím, umět japonsky nikdy nebudu.

Když se ozval křik, všichni přítomní sebou trhli. Křik? Tady? Ale zvědavost je věčná, a tak, když dorazila Michaelova elitní jednotka, musela se prodírat davem. Po delší době se jim podařilo oba aktéry zpacifikovat.
Soudce Yvo držel řeč, ve které zdůraznil potřebu porozumění, úcty, a tolerance. Na obviněné to ovšem nemělo účinek - dívali se na sebe opovržlivě, a překřikovali se i zde.
Yvovi nakonec došla trpělivost.
"Žádný z národů neměl problém! Goethe! Shakespeare! Dumas! Všechy volby proběhly v klidu. Jenom Češi ne! Takže se laskavě Palacký a Jirásek dohodněte, jinak půjdete přímo před Václava. Ten si už s vámi poradí."

Divné. Na palubě Nameless vládl úplně jiný chaos, než na jaký byla posádka zvyklá. Kluci se setkávali ve skupinkách a krčili rameny. Nic nevěděli a ani Gwenina slabost pro Mimase mu neumožnila zjistit, co se u ní děje. Ozývaly se odtamtud zvuky, jako kdyby tam měla armádu kuatských koček.
Wgha ryuraygu yuhahyrrararr.
"Jsi si naprosto jistý, že tam s ní někdo není?" ptal se po sté Tyros.
"Jo," odsekl Bennar.
Chaos skončil ve chvíli, kdy Gwen došlo, že duše Shyriiwooku je složitá a vhodná jen pro chlupaté a třímetrové, což ona není. Brožurka Wookieesky snadno a rychle skončila v koši.

Rýmu, rýmu, rýmu mám,
rýmy rýmy počítám,
pravopisem vládnu lechce.
i když ven se slovům nechce.
Bez patosu, bez příkrasu,
každé slovo omýlám,
v jazyku, jsem pánem času,
přes zuby jej usmýkám.
Mnoho toho, mnoho je,
co chci sdělit davu
všechny svoje postoje,
jen nemám na to hlavu.
Kéž bych vládl lépe slovem,
Esclarte, co jsi zač?
Zadumán tu bloudím domem,
používám počítač
I když se mnou cloumá tréma,
v krku jak když vyprahne
duch jazyka jako téma,
z hlavy rychle vysmahne.
Zbavit se jej věky věkův,
snad to půjde lehce,
na sto slov ať chrlí Vesuv
slova spadnou měkce.

Stojím ve velkém sále, jehož konce nedohlédnu. Přede mnou skupina starců s dlouhými vousy v hábitech s kápěmi. Nevím, jak dlouho tady stojím. Obrazy se přede mnou objevují a zase ztrácejí, jen ti starci, stále zasmušilejší, tady sedí pořád.
Další obraz. Postava jakoby z kamene vytesaná, ztěžka se pohybuje.
„Pil, stále jen pil…“ říká dunivým hlasem.
Další postava celá černá a cosi černého lepkavého z ní odkapává.
„Hulil jak tovární komín,“ sípe.
Další postava pokroucená, plná vředů a špíny.
„Opařil mne mnohokráte, zneužil ke špatnostem, a kam všude mě strkal! Do pekla s ním, tak pravím já, duch jazyka jeho!“

"Takže ty jsi vážně viděl elfy?" dožadoval se Bilbo na starém Vrtalovi.
"No šak, malý pane, viděl. Povídal jsem vám to už aspoň desetkrát," přikývl starý Vrtal vážně.
"A slyšel jsi je i mluvit, že jo?" nedal se odbýt mladý hobitek.
"Něco jsem tehdá slyšel, to ano," souhlasil starý Vrtal.
"A víš teda, co znamená slovo mellon?"
"Ne, pane Bilbo, to nevím..."
"To je tuřín, víš," vysvětlil hrdě Bilbo.
Starý Vrtal se zamyslel.
"A neříkal vy ste mi náhodou minulý týden, že to znamená dýně?" Možná byl prosťáček, ale ne hlupák.
Bilbo se uraženě nafoukl: "Ty vůbec nechápeš duch elfštiny!"

„Nemůžu to zatracené svinstvo rozpoznat. Co to u Želmíra je?“
„Abych radši vyhodila všechny zásoby, jeden nikdy neví. To je k vzteku.“
„Jak je možné, že mi to přešlo přes bariéru?“
„Zatím to tady zamknu. Hlavně sem za žádnou cenu nepustit děti.“
„To bych rád věděl, jestli je to jen náhoda.“
„Nemám co dát do polívky. Abych ještě honem běžela na trh.“
„Odkud je ten písek?“
„Šalvěj a sůl. Vyčistím celý dům. Už víš, co s tím?“
Evžen obrátil oči v sloup. Jak má něco zjistit, když mu do toho Xénie pořád mluví po svém.
„Mohla bys laskavě zmlknout?“
„Promiň.“

„Uzený, s bramborem a omáčkou!“
„Óóóóch,“ ozvaly se šustivé hlasy.
„Vařený, rajská a knedlík!“
„Áááách,“ zašuměly koruny stromů.
„V trojobale, americké brambory, česnekový dip!“
„Ouououou,“ zasténalo v travinách.
„Uzený, jemná cizrnová kaše s vůní rozmarýnu a česneku!“
„Ólalala,“ zazpívaly vlny na řece.
„A co ty?“ obrátili se na posledního.
„Nakrájený na kousky…“ soukal ze sebe stydlivě.
„A dál?“ dotíraly hlasy.
„Naložený do misky…“ lezlo z něj jak z chlupaté deky.
„Fíhaaaaa, to zní dobře,“ zaznělo v okolí.
„A pak mě sežraly kočky,“ dokončil svou story smutný hlas.
Duchové hovězích jazyků na sebe pohlédli a rozesmáli se, až se jatka otřásala.