Minerva

V Evropě válka skončila. Tedy ta mudlovská. Zato v kouzelnickém světě se jednotky bystrozorů pravidelně střetávaly s příznivci Grindelwalda.
Do Mattova bytu se dostávalo víc mudlů a byly dny, kdy se Minerva nezastavila.
Viděla mnoho zla a nechápala, jak někdo může nevidět.
Slyšela mnoho zla a nechápala, jak někdo může neslyšet.
Už o zlu nemluvila.
Postupně si ale uvědomovala, že spolu s mudly léčí jen příznaky. Byla to sice chvályhodná práce, ale chtěla něco víc. Chtěla, aby se to neopakovalo.
Minerva odešla z doktorova bytu, znovu se veřejně vymezila proti Grindewaldovi a znovu se začala ucházet o práci v Bradavicích.

Kouzelnice ji po chvíli hořekování dovezla k ošoupanému, věčně nerudnému doktoru. Jeho malý byt připomínal špinavou přecpanou nemocnici.
Jmenoval se Matt a od doby, co se jeho manželka ovlivněná Grindelwaldem vydala lovit mudly, se o mudly poraněné kouzelníky staral. Minerva vyškrtla pomstu ze seznamu vysloveně negativních motivací.
Několikrát denně jí vynadal za drobnosti, nebo jen tak. Měla pocit, že cigarety z ní budou cítit už napořád. Jedno mu musela uznat, i přes to, že mu docházely přísady do lektvarů, ji dal dohromady.
„Už jsi zdravá, tak vypadni!“ řekl jí.
Minerva odešla, sehnala si hůlku, dala výpověď a vrátila se pomáhat.

Let vzduchem Minervě připadal nekonečný. Pak dopadla a přála si, aby trval déle. V kočičím těle se válela na záhonu před domem.
Zvedla se, když uviděla muže v masce vyklonit se z okna.
Odplazila se do křoví.
Bolest!
Pak poznala pocit zmaru a beznaděje kouzelníka, kterému někdo zlomil hůlku.
Nepronásledovali ji. Možná si mysleli, že někam zalezla a chcípne. Neměla k tomu daleko, těch 200 metrů k obydlí nejbližšího kouzelníka jí zabralo zbytek noci a prověřilo její fyzické hranice, které právě objevila.
Proměnila se napůl. Neměla sílu. Zabušila na dveře.
Ještě slyšela vyděšený výkřik postarší kouzelnice. Pak upadla do bezvědomí.

Minerva byla okamžitě vzhůru. Hůlku v ruce.
Prudká rána! To nevydržely magií zpevněné vstupní dveře.
Byla vyděšená. Proměnila dveře od ložnice na trezorové.
V mozku se mísily temné představy vlastní smrti, naivní dětské fantasie o rytíři na bílém koni a utlačované racionální já.
Prásk! Rozletěl se květináč.
Další!
Opečovávané květiny se s praskáním měnily na masožravá monstra. Jeden z útočníků skvěle ovládal magii rostlin.
Než se stačila vzpamatovat, jedna po ní chmatla.
Bolest! Nemohla hýbat pravou rukou.
Vypadla jí hůlka.
Rozběhla se a proskočila oknem.
Pořezala se. Bolest.
Proměnila se v kočku a doufala, že přežije pád ze čtvrtého patra.

Už nikdy více nedovolme mudlům rozpoutat válku!
Už nikdy více se kouzelníci nesmí bát mudlovských zbraní!
Už nikdy více nebudou naši blízcí umírat kvůli mudlovským vynálezům!
Už nikdy více nebudou mudlové rozhodovat o našem osudu!
To my máme vládnout, my jsme ti lepší!
Pojďte se mnou změnit svět!
Gellert Grindelwald

Ministerstvo stížnost ignorovalo. Našla si práci ve firmě, která se specializovala na napravování pokažených přeměnění.
Nuda!
Začala psát filipiky proti Grindelwaldovi.
Uhoření kouzelníků z Drážďan vyprovokovalo sérii útoků proti mudlům a tentokrát i proti jejich nejhlasitějším zastáncům.
Minerva to ignorovala.
Dopis. Nenápadný, bez odesílatele. Bylo v něm jediné, rudou barvou napsané: „Pssst!"
Minerva pokrčila rameny.
Do týdne přišel podobný.
Za čtrnáct dní musela přebarvit dveře.
Napsala komentář o zastrašování.
Po cestě do práce ji sledovali dva muži v kápi. Když se otočila, přiložili si prst ke rtům.
Vstupní dveře a okna napustila magií.
Ve tři ráno ji probudilo kvílení bariéry.

Minerva rázně vykračovala k recepci oddělení stížností při Ministerstvu kouzel.
„Vypadáte naštvaně, slečno, nesvědčí to pleti!“
Místo důrazného ohrazení se proti nepřijatelné poznámce sebou Minerva cukla. Na místě, kde by měl sedět recepční, se vznášel průsvitný jazyk, který sebou ve vzduchu mrskal, jak z něj vycházela slova. Některé věci byly divné i pro čarodějku.
„Co potřebujete, slečno, že vám vráska mezi očima kazí tvářičku.“
Pochopila, jak umřel.
„P-podat stížnost na zaměstnavatele.“
Jazyk udělal ve vzduchu půlkruh, který rozhodně neměl nic společného s mluvením.
„Třetí dveře vpravo.“
Minerva konsternovaně vyrazila určeným směrem.
„Pak se stavte, ještě pokecáme.“
Dala se do klusu.

Víte jak se cítí mrkev v zimě? Pěkně si leží v teple a čeká. Pak ji někdo vezme do zkřehlých prstů, odnese ven, zarazí ji do sněhu a zapomene na ni.
Stejně se cítila i Minerva dva týdny po tom, co dostala práci v Bradavicích a týden poté, co dala výpověď. Došel jí zdvořilý dopis, ve kterém jí bylo oznámeno, že na místo profesora přeměňování nastupuje Ethan Rush.
Nekonečná tiráda omluv – žádné vysvětlení.
Minerva ho znala. Chodil o tři ročníky výš a exceloval v obraně proti černé magii. V přeměňování byl průměrný.
Zmačkala dopis a zařvala nejsprostší nadávku svého života.

„Gregory Bird – profesor přeměňování – 13. června 1944 byl na dovolené kvůli narození třetího dítěte. Vyšel před londýnský byt a seslal štít proti bombám. Německá střela V-1 do něj narazila, zachvěla se a prošla. Zemřel on i celá jeho rodina.“
Mudlové proti kouzelníkům – James Shipley
V duchu pozitivismu se historie snažila najít metodu, jakou by zajistila přísnou vědeckost bádání. Jenže to nešlo, neboť proměnných bylo zkrátka moc.
Minerva měla být smutná, když se dozvěděla, že zemřel. Také byla. Jenže do života vstoupila jiná proměnná a přinesla radost, která, ač nepatřičná, ji dva týdny po pohřbu ovládla. Měla nastoupit na uvolněné místo.

Události léta 1940 u McGonagallových zhoršily rodinnou atmosféru. Vyšetřování a vymazání paměti půlce vesnice nešlo přejít s pochopením.
Minerva se začala domovu vyhýbat více než předtím. Zato se vrhla do studia proměňování. Strávila rok přeměňováním těla, aby mohla předstoupit před komisi, která by ji uznala za zvěromága. Pro kouzelnici jejího charakteru to byl naprostý vrchol.
Z okamžiku triumfu se stal jeden z nejhorších zážitků. Tak se soustředila na proměnění, že zapomněla na oblečení. Stala se kočkou zamotanou do hábitu. Porotci zadržovali smích. Korunu jejímu ponížení nasadila postarší kouzelnice větou: „Pánové, teď se nedívejte, ať se nám slečna může proměnit zpátky!“