DMD Bonus č. 8 pro 28. 4. 2015. Téma: Pravda je rodu ženského protože je spíše krásná než praktická

Zpěvohra na školní besídku k výročí Sametové revoluce.
Scénář, režie: P. Huml
Obsazení: žáci II. stupně
LÁSKA: „Pohlédni na mě maličko,
jak zářím jako sluníčko!
Pro každého jen úsměv mám,
staré i mladé dojímám.“
SBOR: „Slyšte jak píseň její zní,
jest veskrze
pozitivní!“
NENÁVIST: „Zlobu šířím do všech stran,
jak já se mám, ach jak se mám!
Všecičko hezké rozmetám,
jak já se mám, ach jak se mám!“
SBOR: „Slyšte jak píseň její zní,
jest veskrze
negativní!“
PRAVDA: „Já jsem pravda odvěká.
Osvěcuji člověka
Kdo mě má, tak ten ať se Lži
pranic neleká.“
SBOR: „Slyšte jak píseň její zní,
jest veskrze
pozitivní!“
LEŽ: „Možná nemám Pravdy krásu,
nekoupu se ve slunci jasu,
jenže když po mně sáhneš
určitě dál to dotáhneš!“
SBOR: „Slyšte jak píseň její zní,
jest veskrze
negativní!“
Taneční vložka: PRAVDA tančí s LÁSKOU, LEŽ s NENÁVISTÍ. SBOR kolem nich. Tanec přeroste v boj, síly jsou vyrovnané, pak se celý SBOR přidá na stranu PRAVDY a LÁSKY.
LEŽ a NENÁVIST zdánlivě umírají, ostatní odcházejí.
LEŽ a NENÁVIST: „Své hnusné hlavy zvedáme,
však my se jen tak nedáme!
Síly ještě máme dost,
my ovládneme budoucnost!“
Poznámka autora: Radši vyhodit ty spratky z devítky a zkusit to s mladšíma.

SCÉNA:
skryté zahradní loubí, na lavičce sedí Maedhros a Fingon, vzájemně si projevují něžnosti
FINGON:
hladí Maedhrose po tváři, cosi mu šeptá
k divákům: Ne, již to nebudu déle skrývat.
otočí se k Maedhrosovi, vezme ho za ruce
Srdce mé pro tebe plane, zloději lásky mé!
zpívají duet:
MAEDHROS: Je tak krásné, co mi říkáš.
FINGON: Ne krásnější než ústa tvá.
MAEDHROS: Lži mi ta slůvka marnivá.
FINGON: Všechno je pravda průzračná!
MAEDHROS: Tedy mi pravdu, milý, říkej.
FINGON: Vykřičím pravdu v širý svět!
MAEDHROS: Otec můj nesmí se dozvědět-
hudba okamžitě ztichne
FINGON:
prudce vstane, otočí se na Maedhrose, vykřikne:
Povím mu všechno a klidně hned!
chystá se odejít
MAEDHROS: Ne, počkej, stůj! Zastav se!
FINGON: Nechci se dál skrývat ve lži!
MAEDHROS: Pravda je možná krásná, milý můj, ale též velmi nepraktická. Přinese nám spoustu potíží.
FINGON: Jsi snad zbabělec?
MAEDHROS:
vstane, udělá několik kroků k divákům, jímá ho smutek
zpívá: Tolik mě trápí, že to říkáš.
FINGON:
přistoupí k němu, hladí ho, navazuje v duetu:
Promiň mi, milý, pravdu’s měl.
MAEDHROS: Jak žena je pravda, zádrhel.
FINGON:
pokládá Maedhrosovi prst na ústa
Mlč, ze rtů tvých chci teď slíbat pel.
obejmou se, políbí, světla se pomalu zatmívají

Starší důstojníci posádky Enterprise D jsou na můstku. Picard sedí v kapitánském křesle, po jeho levici sedí poradkyně Troi, po pravici první důstojník Riker. V pozadí stojí Geordi, Worf, Crusherová, Data a Wesley.
Picard se zvedne a škubnutím za lem uniformy si ji popotáhne dolů. Začne zpívat.
PICARD:
Já jsem kapitán, téhle lodi pán,
vesmírem se vydávám, neobjevené poznávám,
Já pravdu mám, omylný nebývám,
Svou cestu znám, to vám povídám!
OSTATNÍ
(vstanou a též zpívají):
Pravda je krásná, pravda je zlá,
když žena mluví, praktická nebývá,
Však náš kapitán, ten vždy uznává,
pravda že musí žít, byť je nepěkná!
Data a Crusherová vystoupí vpřed a zaujmou pozice. S nadšeným výrazem začnou stepařské číslo. Ostatní se v pozadí vlní do rytmu hudby, která graduje. Pokračují ve zpěvu.
Přidej se k nám, udělej dobrý skutek,
věz že ve flotile, nepočítá se smutek,
odvahu měj, pravdu vždy pěj,
mír duši posílí, zlo navždy zakvílí,
přidej se k nám!
Troi, Riker, Picard, Worf, Georgi a Wesley se chytnou za ruce. Staví se do půlkruhu. Následuje grandiózní finále.
Na Enterprise, lodi všech krás,
poznáš jen přátelství, dobro všech ras,
jen žádné rozbroje, s Q nepokoje,
všechno se vysvětlí, tma se osvítí,
na Enterprise!
Stmívačka.
KONEC

„Proč to musíme hrát v ženskejch šatech, rejžo? Mně to nesluší! Všem vostatním jo, hlavně Horáčkovi, ale já se v tom necejtím!“
„Nedělej vlny, Pažoute. Lež je ženská a ostatní taky, si říkej: ta lež, ta nenávist...“
„Znám jednoho Pravdu a je to chlap, řídí nějakej festival.“
„To sem netahej. Tak můžem?“
„A proč nehraje Lež Šebestová?“
„Protože Lež má krátký nohy a Šebestová ne.“
„Já taky nemám-“
„Akce!“
PRAVDA (Horáček): „Já jsem pravda odvěká,
osvěcuji člověka.
Kdo mě má, tak ten ať se Lži
pranic neleká.“
SBOR: „Slyšte jak píseň její zní,
jest veskrze
pozitivní!“
LEŽ (Pažout) „Možná nemám Pravdy krásu,
nekoupu se ve slunci jasu,
jenomže když po mně sáhneš
určitě dál to dotáhneš!“
SBOR: „Slyšte jak píseň její zní,
jest veskrze
negativní!“
Režisér: „A teď taneční vložka! Seřaďte se! Pro všechno na světě, Pravdo, jak to, že se objímáš se Lží? Máš se objímat s Láskou!“
PRAVDA: „Láska vůbec není můj typ!“
NENÁVIST: „Jo, na Lásku ať mi nešahá!“
LEŽ: „Heleďte, pane Huml, co kdybychom už toho nechali? Pojďme na pivo!“
NENÁVIST: „Lež má pravdu!“
PRAVDA A LÁSKA: „Lež má pravdu!“
SBOR: „Lež má pravdu!“
Režisér: „Vy leda na kofolu, pulci! A pivo mi zaplatíte!"
Konec nahrávky.

Scéna:
Krásná, poničená loď na vlnách, deset členů POSÁDKY na palubě, vedle kormidla stojí muž, všichni čekají na KAPITÁNA SHAYE.
Dějství první:
KAPITÁN SHAY nenápadně vyšplhá na jeden ze stěžňů své lodi Truth. POSÁDKA o něm neví. Přešplhá až nad kormidlo a seskočí dolů.
POSÁDKA překvapeně: Huráá!
KAPITÁN SHAY se ujme kormidla, křičí: Zvedněte kotvu! Napněte plachty!
POSÁDKA se dá do pohybu.
Začne foukat vítr, vlny tančit.
POSÁDKA začne hromadně zpívat:
Milý přátelé a společníci, přišel váš čas,
připojit se ke mně ve verších, zvednout svůj hlas.
Hlas ve smutku zvedněme,
že se tu možná, a možná ne, znovu sejdeme.
Na zdraví společnosti,
na zdraví děvče mé.
Pojďme se napít v radosti,
z jedné sklenice pijeme.
Napijme se v radosti a hlas ve smutku zvedněme,
že se tu možná, a možná ne, znovu sejdeme.
Na zdraví drobného děvčete, které miluji tolik.
Na její krásu, kterou nikdo nemůže zlomit.
Na tváři má úsměv jako znamení,
jak na mém kolení sedí,
že šťastnějšího muže na širém světě není.
Na zdraví společnosti,
na zdraví děvče mé.
Pojďme se napít v radosti,
z jedné sklenice pijeme.
Napijme se v radosti a hlas ve smutku zvedněme,
že se tu možná, a možná ne, znovu sejdeme.

J: Já statečný agent FBI jsem, hrdě chráním svoji zem, cizí agent nevstoupí na půdu naši, protože jsem tu já, braši!
Ha, rudý Ivan na lodi připlouvá, mezi imigranty skryt, odhalí jej vůle má, tak to musí být!
J (zdrceně ): Von mi zmizel!
S: Rudý Ivan mizí v dáli, John Edgar Hoover tě nepochválí!
J: Už ho vidím, čiperu! Doženu ho a přeperu!
J (zničeně ): Zasekla se mi zbraň, výstrojáka Pán Bůh chraň! Do hajzlu!
I: Hle, imperialistický agent v nesnázích, dělnické to třídy sen, jak jej však mohu zabít, když pohled očí zoufalých vidím jen?
J: Tak už se nějak domluvíme, ne?
I: Nemohu zradit sovětskou pravdu, ať jdu, kam jdu!
J: Pravda je krásná, ale nám dvěma k ničemu, pojď se mnou, bezva job ti seženu! Co víš, to nám vyklopíš, tvůj život bude velká sranda, ruskou duší zlidštíš McDonalda!
I: Tak jo. Utajení je v háji a furt lepší, než Sibiř.
S: Infiltrace do USA je v háji, soudruh Chruščov tě nepochválí!
I: Ač komunista, nejsem přeci vůl, toho, co tady dostanu, mám v Rusku sotva půl!
I + J (v objetí tančí kozáčka ): Pravda je holka krásná, jen nepraktická, každý mějme svou, hodná FBI vše ráda zacvaká!

V dáli hraje flašinet.
*Uvaděč přichází, udělá show jako Dan Konečník*
U (euforicky): Dámy a pánové! Přijel k vám cirkus, uvidíte nevídané a uslyšíte neslýchané! Exotická zvířata, unikátní drezúry, jedinečná čísla. V našem šapitó je místo pro všechny. Každá hlava platí dvacet, kdo přijde bez hlavy, neplatí nic.
*Baletní sólo*
U (lišácky): Tahle ta Baletka umí jedno číslo na laně a několik dalších ve stanu. Kdo jste tu s manželkami, máte smůlu, pánové.
*Odetta odchází, přichází Dežo, stahuje si kalhoty*
U (noblesně): Vážení! Máme tady Inda a ten když ho vyndá, tak mu ještě dva dny bryndá.
*Přichází Makak Albert, odhopsá doprostřed na tyč*
U (zoofilsky): Máme tady Opičku, a když se vyšplhá na tyčku, tak je jí vidět na pičku.
*Přichází Rosenberg v šaškovským s harémem divokých chlupatých číč*
U: Tenhle ten Klaun Vám v průběhu večera ukáže sedmnáct čísel. Zkusíte to po něm?
*Robert zůstává, přichází další samec*
U (nadšeně!): Máme tady Hrocha a ten znásilnil devítiletého hocha.
*Medvěda jsme nesehnali, přijíždí atrapa*
U: Máme tady Ledního medvěda, kterej ho měl dvacet let zamrzlýho v ledu. Mezi námi pánové, kdo by tohle vydržel?!
A tohle všechno není pravda! Lež je rodu mužského, protože je spíše ošklivá než užitečná.

-Po jevišti se klátí dvě postavy. První postava v hadrech, druhá v říze. Snaží se o tanec.-
První postava (tiše): Mám nůž. Nůž.
Druhá postava (zasněně): Já jsem praktická.
-rozhazuje motýly-
První postava (bručí): Spíš krásná.
Druhá postava (pořád zasněně): Děkuji. Děkuji.
-její slova se vrací ozvěnou-
-První postava bručí, ale není jí rozumět. Druhá tančí po jevišti. Rozhazuje květy.-
Druhá postava (zpívá):
Jsem pravda zahalená,
pláštíkem jsem obalená.
Jsem obláčkem, květinou,
tvou tajnou mýtinou.
První postava (zpívá, odporuje):
Zahalená jsi,
ale v nerozumu.
Překrásná jsi,
ale bez rozumu.
-Vedou spolu dialog a tančí kolem sebe. První postava poněkud nemotorně.-
Druhá postava (smutně):
Rozumem vládnu přece tvým,
nevítaný vždy jsem stín.
O lásce já toužím snít,
na jediný den bláznem být.
První postava (povzbudivě):
Krásný jsi stín.
Nevítaný,vím.
Však pohleď kol dokola.
Co krásy bys viděla.
-Ustanou v tanci. Druhá postava se rozhlíží. Scéna tmavne.-
První postava (hlasitě šeptá do tmy): Tanči zas, má milá. Vždyť, když krásná jsi spíš než praktická, poezie víc život tvůj má.
-První postavu ozáří bledé světlo. Je nešťastná.-
První postava (smutně, melodramaticky): Každý chceme, co nemáme. Ty krásu, já praktičnost. Žijeme v iluzích. Zbývá jen hořký smích.
-Druhá postava obejme první. Padá opona.-

*Kuchyně panelákového bytu, všude nádobí v několika vrstvách, na všech stěnách a stropě skvrny, nábytek na neobvyklých místech. Bezradně na to koukají Otec, Dcera a Syn. Vchází Matka s kufrem.*
MATKA: „Proboha, co jste tu dělali? Vždyť jsem byla pryč jen týden!“
*Otec, Dcera a Syn po sobě provinile pokukují.*
MATKA: „No dobrá, to nádobí bych ještě pochopila, k myčce se přes tu skříňku nejde dostat, ale co je to na tom stropě?“
SYN (nesměle): „My jsme asi nedali víčko na mixér...“
OTEC: „Za tu skříňku nám spadl návod.“
DCERA: „Za to všechno můžou oni, já jsem jim to říkala.“
*Matka vyhrabe z hory bince židli a ztěžka se na ni posadí.*
MATKA: „No tak mi aspoň řekněte, co jste dělali, pak mi vysvětlíte tu ohyzdnou hnědou hroudu zčásti rozpatlanou na mém nejlepším ubruse.“
*Syn, Otec a Dcera hromadně zpívají:*
„My jsme tě chtěli překvapit,
nechtěli jsme to takhle pokazit,
Krtkův dort ta hnědá hrouda být měla,
jenže nám zapad návod jak se to dělá.
Při snaze zachránit atmosféru,
spadla část těsta do mixéru,
a než jsme se všichni naděli,
byla celá kuchyň...“
MATKA (rychle jim vpadne do zpěvu): „Už chápu. Všechny vás strašně miluju, díky za snahu.“
*Objímají se.*

(otevřou se dveře, do kanceláře vtančí rozjásaný Hacker)
Hacker (zpívá):
Jak úspěšný to den, kdy – v hněvu a otázek bouř –
europoslancům vhozen v plen, však podlost a lži jich jak kouř
před Pravdou mou se rozplývá...
(vejde Humphrey a Bernard)
Hacker: Ááá, tady jste. Přišli jste mi blahopřát? Má návštěva v europarlamentu byla dokonalý úspěch.
Humphrey: Opravdu? Z čeho tak soudíte?
Hacker: Sklidil jsem ovace. Tleskala mi celá Evropa!!!
Bernard: Evropa vám nemohla tleskat, pane premiére. Když si uvědomíte, že nemá ruce, tak...
Hacker: Nesnažte se Bernarde. Tenhle nádherný pocit mi nezkazíte. Pravda konečně zvítězila.
Humphrey (tváří se zaujatě): Jak to myslíte, pravda?
Hacker: Tak, jak to říkám. Na všechno, co se mě ptali, jsem jim pravdivě odpověděl.
Humphrey (zděšeně): Proboha, pane premiére, copak jste se za ta léta vůbec nic nenaučil? (zpívá)
Vždyť...
Přece...
Pravda je jenom sen, nepřetrvá chvilku jen,
nepraktická ona může být, práci politickou ohrozit.
Kdo moudrý je a v životě se vyzná, ten pravdou šetří, leč lež nepřizná...
(je přerušený Hackerem): Dost! Dost! Tohle nebudu poslouchat. Jsem premiérem už dlouho. A už mám po krk toho "šetření pravdou". Chci mít čisté svědomí!
Humphrey: Mohu se zeptat, pane premiére, kde jste přišel k takovým luxusním choutkám?