DMD Bonus č. 8 pro 28. 4. 2015. Téma: Pravda je rodu ženského protože je spíše krásná než praktická

Přichází Princezna, klopí hlavu.
„Strach mám o lid můj kočičí, ten den se blíží, dozajista přijde!“
Kolem proběhne Mladíček, následovaný Zrzavým.
„Ještě si hrajte, ještě se bavte, dokud můžete!“
Dojde k lůžku, kde leží Stařec. Ladně usedne vedle. Upře na Starce svůj zrak.
Začne zpívat árii, během které na scénu postupně vcházejí další – Mladíček, Zrzavý, přiblíží se i Černý. Ke konci árie všichni tančí kolem Starcova pelíšku.
„My žijem s nimi z čisté lásky
a dožít máme se zas běd
rozmarem jejich bez nadsázky
kožich nám budou děravět
ač vám to je či není divné
už to tak chodí drahně let
po pravdě je to prapodivné
to bychom mohli vyprávět.
To jednou ráno vrznou dveře
chlap jako hora stojí v nich
ty jeho ruce ty jsou všude
nelze se před tím zachránit.
Oči i zuby prohlídne nám
kdyby to bylo jenom to
bez dlouhých řečí auvaj auvajs
přiletí potom pigáro.
Pomalu dotančí. Rozesadí se kolem Starcova lože.
Stařec se zvedne:
„Vězte! Tímto každoročním rituálem stvrzují lidé i kočky, že i další rok budou neochvějně stát při sobě. Lidé budou kočkám poskytovat domov, kočky budou lidem domov tvořit.
Taková je pravda a tak to budiž navěky!“
Padá opona. Závěr třetí části.

Doktor č. 10 v kostýmku á la Labutí jezero dělá piruetu uprostřed jeviště. Zpívá přitom:
_Pravda, pravda, co je jen pravda?"
Přitančí k němu Rose:
"Pravda je, že jsem tě milovala, spratku, a tys zatím házel očima na mou matku..."
Doktor se snaží ji ignorovat, tanečním krokem přebíhá jeviště sem a tam a dál zpívá:
"Pravda, pravda, co je jen pravda?"
Přitančí k němu Donna.
(Roztouženě): "Pravda je, že ani s mým změněným mozkem, nejsi pro mně voskem..."
Doktor se jí pokouší zahnat sonickým šroubovákem, dál si pěje svou:
"Pravda, pravda, co je jen pravda?"
Přitančí Martha a Amy, chytí se s ostatními za ruce, vytvoří kolem doktora kruh, zpívají:
(Vyčítavý tón): "Ani jednu z nás vpravdě neměls rád, jen jsi nás tahal vesmírem napořád..."
Martha se vydělí z kruhu, dotančí na okraj jeviště, sólo:
"Když ses pak v člověka proměnil, hned jsi mě za jinou vyměnil, já ti pak věrnou služku dělala..."
Rory, dosud rozvalený na sedadle v hledišti, se zvedne a zatleská:
"Přestávka, jdeme na svačinu."
Dívky dobaletí na okraj pódia a omluvně zapějí:
"Pravda je taková, že jsme zapomněly nakoupit..."
"Krásný, fakt krásný. Všechno to leží prakticky na mně, to si mám ještě sám chodit pro sendviče?"

Rok 1992. Vinohradské divadlo, premiéra muzikálu Bídníci.
Břetislav Sojka se zájmem sleduje představení. Vedle sebe má volné místo.
Jiří Korn (na jevišti): Hlava mazaná, terno pro podnik,
Objeví se Lada, proklouzne nepozorovaně kolem uvaděčky. Přisedne na prázdné sedadlo.
Břetislav (pohoršeně šeptá): Jdete pozdě.
Jiří Korn (na jevišti): podnikne to, co by nikdo nepodnik,
Lada (vzrušeně): Musím s vámi okamžitě mluvit.
Divák za nimi: Pst!
Břetislav: Chováte se velmi nevhodně.
Jiří Korn (na jevišti): Malér nedělá z malejch rozepří,
Lada: Poslyšte, jde o ten případ. Hraju o čas!
Divák za nimi: Pst!
Břetislav (rozzlobeně): Pojďte prosím ven.
Opouštějí hlediště, uvaděčka opět nic nezaznamená.
Jiří Korn (na jevišti): bakšiš bude, pámbu dejž.
Foyer.
Břetislav (podrážděně): Tak co máte na srdci tak zásadního, že to nepočká do konce představení?
Lada (překotně): Svoje konexe na Vyšehradě v tuhle dobu využít nemůžu. Čekat taky ne. Vy přece máte takový šikovný archiv se vším možným. Nutně potřebuju jakoukoliv špínu na jednoho mizeru animaga. Ideálně pravdu, i když to by asi bylo až příliš krásné.V horším případě aspoň použitelnou pomluvu. V nejhorším případě cokoliv, co mi umožní hledat jinde. Identifikační znak mám.
Břetislav (rezignovaně): Zacházíte příliš daleko.Ale budiž.
Sbor (tlumeně): Hlava mazaná, to je kapitál

(Podzim 1920, sto verst před Vladivostokem. Tábor malé jednotky – vojáci odešli pro zásoby.)
Alžběta: (zatápí, prozpěvuje si) Ach synku synku, doma-li jsi.
(Připlíží se tři bolševici.)
První: Podívejte, hoši, nechali tábor nehlídaný.
Druhý: (vzrušeně) Váňo, ženská! A pěkná.
Alžběta: Ach synku synku, doma-li jsi...
Váňa: Voloďo, to je sestřička...
Voloďa: To komunistu nezajímá! Aljošo, chyť ji.
Alžběta: Tatíček se ptá, oral-li jsi...
Váňa: Počkej, to není pravda...
Aljoša: Chlapečku, pravda je hezká věc, ale ve válce na hovno. Skoro jako ženská. (vyskakuje z úkrytu)
Alžběta: Kdo jste? Pusťte mě! (snaží se vyvléct Aljošovi)
Voloďa: Nemel se, třeba se ti to bude líbit.
Alžběta: (vytahuje skalpel, bodne Voloďu) Pusť, prasáku!
Voloďa: (s nápřahem Alžbětu udeří) Bělogvardějská kurvo! Aljošo, podrž mi ji! Rozřízni jí šaty!
----
(Jednotka v lese uslyší křik.)
Vladimir: Proboha, Alžběta!
(Rozebíhají se do tábora – akorát vidí, jak si Voloďa zapíná kalhoty.)
(Nataša tahá šavli, vrhá se na Voloďu)
Vladimir: (rozebíhá se k Alžbětě, zakrývá ji kabátem) Bětko! Ne!
(Výstřel! Vladimir padá, drží si koleno. Aljoša utíká do lesa.)
---
(Večer, sedí kolem ohně. Vladimir obvázaný, Alžběta hledí do země.)
Nataša: (přichází, nese plecháček) Bětko, tuto vypij. Vratič... abys...
(Alžběta pije. Potom hořce zabrouká): Ach synku... synku... (láme se jí hlas)

Tango sounds.
Thorin dances onto the stage, holding his grandfather’s cloak and crown in his arms. Continues dancing tango, pretending he is holding a maiden.
Dwalin comes.
Dwalin: “They are dying there!”
Thorin: “The gold is above the dwarves!”
Dwalin: “You are not your grandfather! Wake up!”
Thorin: “Leave, or I will kill you.”
Dwalin leaves.
Dís dances onto the stage.
Thorin: “Didn’t you want to go to bed?”
Dís: “Bed, bed I couldn't go to bed
My head's too light to try to set it down
Sleep, sleep I couldn't sleep tonight
Not for all the jewels in the crown…”
Thorin: “But there are no…”
Dís: “I could have danced all night, I could have danced all night
And still have begged for more
I could have spread my wings and done a thousand things
I've never done before…”
Thorin: “I can see it now! The gold is poisoned! It’s beauty... is a lie! Sister, you saved me! You showed me the truth! We will fight!”
Dís (suddenly normal): “Lets fight for our people!”
Huge fight. Fourteen dwarves come running in.
Legolas (merrily): “Caradhraaaas, Caradhraaas. Mountain that touches the sky that’s Caradhraaas, Caradhraaas.”
Gandalf (shouts): “Wrong movie!”
Light out.

Jako když Alain Delon nasedá do auta.
Na čele se mu perlí kapka potu. Tvrdej rocker bledne.
„CO SE ZAS DĚJE, KILIÁNE NEDORY?“
Dívenky poletují, v koutku se chichotají.
„Jsem zmatený jako kus kamene. Duše je ňáká zakalená! Krvácejí mi dásně. Chce se mi spát…“
Nebe je zatažený, svítí na něj pomeranč. Divná opera kokrhá.
„Pocity jak žiletky.“
Prší. Od nebe k zemi příčné flétny.
„Nikdo už mi nezavolá. Nikdo už mě nepohladí. Všem lidem totiž moje bytost vadí!“
Prší. Dál.
„Z duše mi vykvet velkej černej květ, tak velkej jako tenhle svět!“
Lesknou se dlažební kostky.
„Špatně skončíš, říkala mi maminka.“
Choulí se, choulí neštěstí, samota, na město padá déšť, déšť a temnota.
„Za rohem čeká bezbarevná zrada!“
„TAK SE NEOBRACEJ! STRČ SI HLAVU DO PRAČKY!“
Slunce ťalo do živýho. Začíná nový den.
„Tak už mi pomoz rozplést ty kruhy!“
Venku choděj krásný holky!
„JEDINÉ CO TI ZBÝVÁ, JE ŘÍCT SI: TANČI, PROSÍM TĚ, TANČI!“
Všichni tančí, pankáči, rockeři, máničky, mladí i staří, postupně se přidávají i kulisy – domy, auta, náhrobky. Jediný, kdo na scéně stojí, je klavír. Jeho klapky se samovolně pohybují, hraje jako o život.
Byls naše pravda, Filipe. Krásná až k uzoufání, tak nepraktická k sobě.

Sólový bas: Gloria in Excelsis Deo (rozezvučí celý prostor)
Sbor (postupně z pianissima do forte): Gloria!
Gloria!!
Gloria!!!
(rozrazí se dveře a mezi nimi stojí On)
Hrdina (vyděšeně zpoza pultu): Bože, Bože, za co tento trest!
Sbor (opakuje): Za co tento trest! Za co tento trest!
Hrdina: Proč přichází tato hrůza! Vždyť jsem Irčan, žádná lůza.
Sbor (opakuje pianissimo): žádná, žádná, na to vemte jed!
Hrdina: Proč vstupuješ bez pozvání? Není libo jíti k paní?
(váhavě pokračuje) Mám snad žádat poslední pomazání?
(hlasitě) Sakra!
(zvuk nebeských famfár) (vstupuje hrdinka)
Hrdinka: Zadrž, stvůro, slyš mé mene tekel, nesmí nikdy tento prodavač spatřiti dno pekel!
(vine se k hrdinovi a našteluje se do pozice na tango)
Společně (zpívají a tančí tango): Spatřiti dno pekel, dno pekel, dno pekel!
(hrdinka po efektivní několikanásobné otočce skončí zaražena do kanape)
Hrdinka (zadýchaně): Jaké to dnes překrásné počasí, raději to pojďme zapít, ne asi? Sbalíme to, vypadnem vodsuď.
Hrdina (velmi hlasitě a vztekle nadává): Okamžitě všichni z mýho krámu! Fran, otočka dobrá, zpěv vynechat. Manny, tvůj obličej je neskutečně odporný!
On (srdceryvně): Moje krása postrádá kvality, leč prakticky o knihy se postarám i o účtíky!
Hrdina: Bože, Bože, za co tento trest… (Odpadne za pult)
(Titulky)

DUNIVÝ HLAS: „Co vede k této fascinaci intelektuálů...“
OVČÁČEK (přihopsá na scénu, trylkuje): „Pan prezident říci chtěl, jak bych to tak řekl, Peroutká nám uletěl, nácků se nám lekl...“
(Na scénu vchází Historik, dupe)
HISTORIK: „LEŽ! Ovčáčku! Čtveráčku! To je lež! Jako věž! Čočovičkuuuuu...“
OVČÁČEK (falzetem, krouží kolem historika): „Kdepak bych já vičku, lépe věci posoudí, kdo rád slivovičku!“
PEROUTKŮV DUCH (připlouvá, protáhle pěje): „Jááá...“
OVČÁČEK (doprovázen DUNIVÝM HLASEM): „O tebe tu nejde, kolaborante.“
(DUCH smutně odplouvá)
OVČÁČEK (hraboší v hromadě papírů): „Hle ho! Článek! Interpretujmeee!“
CHÓR HISTORIKŮ (táhle): „Žeee seee na tooo nevyssss...“
OVČÁČEK (poskoky, veselé piruetky): „Vida vida, článek máme, pravdu známe...“
INTERNETOVÝ DISKUTÉR (vběhne na scénu, rapuje): „To je jiný článek! Kdepak klidný spánek!“
OVČÁČEK (odhazuje článek, znovu hraboší): „Avšak hle! Tu má Němce!“
CHÓR HISTORIKŮ (zlověstně): „Kritické čtení věci hned mění, ovčáčku, čtveráčku, VIČKU!“
DUNIVÝ HLAS: „Bylo to vlevo dole.“
(Nad Ovčáčkem se spouští papundeklový blesk)
OVČÁČEK (árie): „Haló! Noviny! Pomoooozteeeee!“
HALÓ NOVINY (sykot): „Konssssssssspirace.
HISTORIK (bojovně se přískoky řítí se sudlicí na Ovčáčka): „PRAVDU VEN! PRAVDU!“
OVČÁČEK: „Avšak... Pravda! Psal o Němcích! BONMOT!“
DUNIVÝ HLAS: „Jak řekl tuším Churchill, pravda, tak jako žena, je krásná, dokud se mi hodí; prakticky je k ničemu. Taky kolaboroval.“