Prodaná nevěsta

“Musím ti něco říct.”
“Musím ti něco říct!”
Mařenka s Jeníkem se rozesmáli. Řekli to naprosto synchronně.
Jeník pobídl svou lásku: “Začni.”
“Víš… já jsem asi trans. Je to pro mě nové, ale… chci to objevovat. Chtěl bych, abys mi začal říkat Vašku. A používal mužský rod.”
Jeník se usmál a sevřel Vaška v náručí.
“Samozřejmě, miláčku. Miluju tebe a tohle na tom nic nemění.”
Vašek si setřel slzu z koutku oka a vysmrkal se.
“Teď ty.”
Jeník se zatvářil pobaveně: “Uvědomil jsem si, že jsem asi teplej.”
Napětí ve vzduchu povolilo.
“Jeníku můj. Já měl takový strach.”
“Já taky.”

Host domluvil a v chalupě se rozhostilo ticho.
Panímáma šťouchla do pantáty. „Počítáš to?"
„Počítám," přikývl rozvážně. „Dělá to celkem šestery dukáty, čtyři chalupy, čtyři krávy, dvě hezká telátka, hus i kachen dvakrát dost a dvě ňáká selátka, šest kusů pole a sedm nových almar."
Čtyři chalupy! Šest kusů pole! Čtyři krávy a dvě telátka! Té holce patří půl vesnice.
Taková příležitost se musí popadnout za pačesy a na podružnosti, kupříkladu jak se dívka vlastně jmenuje, se vyptat později.
„Tu si vezme, i kdyby ji nechtěl!" rozhodla panímáma rázně. Vždyť s ní, koneckonců, v tolika chalupách nemusí ani společně žít.

V jiném koutě světa by se situace vyvinula docela jinak.
Juanitovi by vyhlásila krevní mstu polovina vsi spřízněná s jeho krutě odvrženou milou Marií Rosou, která by, zaprodaná, za hlaholení zvonů cvičně halila hlavu tradičním vyšívaným ubrusem, aby se před nechtěným sňatkem s jiným uchýlila do ústraní kláštera.
Juanito by prchl i s jejím zlomeným srdcem. Za jinou, za jejími zlaťáky, haciendou a novým armorio.

Zde, na malebném českém venkově nanejvýš hrozilo, že ho vynesou ze vsi v zubech, přičemž jemu bude pár zubů chybět.
Mařenka zazpívala tklivou árii, a jakmile Jeník vyjasnil situaci, mohli si znovu padnout do náručí.

„Já znám jednu dívku, má dukáty!“ trylkoval Kecal.
On zná jednu dívku, má dukáty! Takovejch znám spoustu, nádivo, a chalupu dostanou taky, jenže tu nepotřebuju, mám svou. Což samozřejmě nemůžeš vědět. Ale stejně, tohle je malá vesnice. Chalup tu stojí pět a půl. Všichni, co tu bydlí, ty ostatní znají od plenek, jsou spolu vzdáleně příbuzní nebo pro sebe navzájem pracují. Všechny ženské na vdávání, mladé i staré, svobodné i vdovy, chodí k muzice do jedné hospody nebo pro vodu k jedné ze dvou studní, a ty se mi snažíš nalhat, Kecale, že bys znal nějakou, o které se neví?

(dějství druhé, mezi výstupem 4. a 5.)
(na návsi před hospodou)
Kecal: (vychází z hospody, trochu vrávorá)
Harašta (jde za ním; po chvíli ho osloví): A včil, povez mi, která je ta děvčica, cos tak vychvaloval?
Kecal: Je to Terinka. Ta, co má tu dobře zavedenou cukrárnu ve městě.
Harašta: Térinka?
Kecal: Baže, Térinka, Térinka. (Když se přistihne, že hudebně přechází do Janáčka, dá si facku.)
Harašta: Vždyť ta má tachometr přetočený nejméně třikrát! Nejméně třikrát! Proč Jeníkovi nepovíš pravdu? Pravdu - celú, čistú pravdu?
Kecal (arie):
Pravda, ta je jako žena
pro kšeft se vám ne vždy hodí
když chceš pravdu dobře prodat
musíš ji jak ženu zdobit.
Tohle říct a tohle neříct
lepší ksicht jí namalovat
pod čepci a pod sukněmi
všechny nedostatky schovat.
Zkrátka, všechno musí býti
jak se patří opentleno.
To, co pravdu vždycky zlepší
je však, milý pane, věno,
věno, věno, věno, věno,
věno, věno, věno ...
Harašta: A ta Térinka má vskutku tamto všechno?
Kecal: Dá se říci, že více méně ano. Jen ta almara je nová asi od té doby, co ji tu mám v nabídce.
Harašta: Tož, dyž ju Jeník nebude chtíti, já ju beru.
(plácnou si a rozejdou se každý na jinou stranu)

PRINCIPÁL: Esmeraldo!
Nejistým krokem vchází Esmeralda s páskou přes oči.
WENCESLAO: Tu bych si hned hned vzal.
PRINCIPÁL: Když se vám Esmeralda líbí, můžete jí dostati. Pojďte s námi, hrejte komedii.
WENCESLAO: A co co má mám hrát?
ESMERALDA: Kankán!
WENCESLAO: Ka-ká Kankán? Co to je?
ESMERALDA: Budeme tančit. Vy a já.
Orchestr spustí muziku, Esmeralda zvedne sukně a tančí kankán.
WENCESLAO: Moje máma! Co moje máma, kterou já mám nade vše rád?!
ESMERALDA: Ta vás nepozná!
ESMERALDA, PRINCIPÁL:
Milostné zvířátko, uděláme z vás!
Kolem hrdla dáme pozlacený pás!
Přehezká škraboška skryje tvářičky!
Rozdávat budete dětem dárečky.
WENCESLAO: Já já ne nevím, ne ne ne není to podvod?
PRINCIPÁL: Co vás nemá! Je to komedie! Každý hraje komedii, jen my komedianti to líp umíme! Krom toho, pravda je jako tady Esmeralda. Je sice moc krásná, ale není moc praktická. Věřte mi, takhle to bude lepší. A praktičtější. Sponzor bude spokojen.
WENCESLAO: Co je to s su suspenzor?
PRINCIPÁL: Sponzor je ten, kdo vám to zaplatí. Už jděte!
Esmeralda odvádí Wenceslaa do zákulisí.
Hudba.
Po chvíli se ze zákulisí vykolébá Wenceslao v masce velikého plyšového medvěda.
WENCESLAO: Brum brum Brumík, roztančí tě s kamarády! Brum brum brumík! Tři dva jedna teď!