DMD č. 30. pro 30. 4. 2015. Téma: Ten co nic nenapsal

Paní Muirová – Lucy – byla zvláštní žena. Odvážná, silná a přesto tak půvabná. On diktoval své námořnické historky a ona pilně zapisovala. On byl totiž už mrtvý. Lépe řečeno duch.
Paní Muirovou – Lucy – naprosto miloval. A co hůře – ona milovala jeho.
Nakonec mu zbyla jen jediná možnost. Paní Muirová na něj musí zapomenout a žít opravdový plnohodnotný život. Naštěstí to – jakožto duch – mohl zařídit.
Lucy. Zdál se ti sen. Ale tu knihu jsi napsala jen ty sama.
Ve spaní se zachvěla. Zapomněla.
On zapomenout nemohl. Jenže paní Muirová musí žít mezi živými.
Věděl, že jednou – za spoustu let – zase budou spolu.

Vždy na konci tohoto měsíce píši na některý z mých oblíbených fandomů. Tentokrát bych chtěl být pokud možno originální. Každý rok se zmítám v pochybách, zda se účastnit či ne. Nakonec podlehnu a jdu do toho. Nevím, co mne baví víc, jestli drabblata, nebo komenty. Určitě se ztotožňují s paterem Rebelky.
Tímto bych však chtěl poděkovat autorům: Lejdynka, Rebelka, Angie77, Profesor, Bilkis, ef77, Azereth, Tenny. Obrovský dík autorce strigga za fandom Záchranné stanice. Je prostě nejlepší.
Všechna drabblata jsou výborná, ale tyto lidi čtu pravidelně.
Poslední díky patří adminkám za možnost říci teď: Já nejsem ten, co letos nic nenapsal!

Měl bílý dlouhý vous a na hlavě už jen pár šedivých vlasů. Říkával, že je má z toho, jak moc přemýšlí. Seděl u stolu, jež byl masivní a na jehož výrobu padlo několik mladých dubů. Seděl v županu a přemýšlel. Na stole měl starý pergamen a brko namočené v inkoustu. Přál si, aby jeho myšlenky byly na papíře, aby byly věčné. Přál si, aby po sobě mohl zanechat něco víc. Aby někteří lidé věděli, že on, starý muž, žil. Ale nevěděl, jak to má udělat. A tak seděl a přemýšlel. Nemohl své myšlenky napsat, nevěděl jak, nikdy předtím to nedělal.

Toužil být učencem. Váženým a světaznalým, s přístupem do těch nejvyšších kruhů.
Otcovy úspory nestačily na víc, než základní soukromé vzdělávání, ale tím se Peregrin nehodlal nechat omezovat.
Ne, neskončí jako ubohý venkovský farář - bude z něj uznávaná kapacita, zvaná k přednášení na předních univerzitách. Jeho teze a odborné statě budou publikovány a čteny po celém světě. Jeho disputace budou dávány za vzor budoucím generacím...
Jenže pak přišla ona, se sladkým úsměvem a tou stále ještě dětsky naivní důvěrou. Přijala jeho jen napůl vážné pozvání - a on kvůli ní odmítl vysněnou nabídku.
Jediná kniha, kterou kdy napsal, byl jejich příběh.

Připadal si hrozně. Měsíc je pryč a on si připadal, že vůbec nic nenapsal. Nebyla to vůbec pravda, napsal toho spoustu, ale začal znova pociťovat hlad. Nasytil se sice devíti nevinnými zvířátky, ale to bylo už včera. Rozhlédl se, několikrát zavřel a otevřel oči, zdali se někde ta chutná stvoření neobjevují. Pak začal přemýšlet, jakými slovy by je bylo možno přilákat. Po slovech začal formulovat věty a souvětí. Usedl k počítači. Začal psát. Nejdřív pomalu, ale pak rychleji, jak z něj nápady jen fičely. Těšil se na každý milý komentář. Těšil se, že šťavnaté maso kachniček bude zase k dispozici.

Nesnáším ho. Chápete to? Nikdy nic nenapsal, ani pero nepozná, ale má furt potřebu házet na nás špínu! Furt nás musí shazovat, špinit a kydat hnůj na naši stranu.
Nejhorší ale je, že ona to bere! Povídá si s ním, pusinkuje ho, ó ťutu ňuňu! Na nás, své věrné, si ani nevzpomene! Furt jenom: "Ty jsi úžasnej! Aach!"
A on, ač nerozezná Sienkiewicze od Čapka, si myslí, kdovíjak není chytrý! Celý den si řve a ona ho pochválí!
Dám vám jednu dobrou radu do života: Jestli budete někdy knihou, nikdy neberte místo vedle klece. Ten pták dělá ale zatracený bordel!

Trest bol jednoduchý.
Len esej o našom najväčšom potešení. Kto odovzdal popísanú jednu stránku, mohol ísť domov. Všetci poškoláci sa do toho nadšene pustili.
Okrem neho.
Prišiel neskoro. Z batoha vytiahol ohlodanú ceruzku, nohy v ťažkých topánkach skryl pod stoličku.
Bola som hypnotizovaná kučerami, čo mu padali do očí, sústredeným dívaním sa z okna a jeho škrabkaním sa na predlaktí. Po chvíli vstal a papier odniesol profesorovi. Profesor pokrútil hlavou.
" To je všetko?"
" Áno."
" Zastav sa zajtra, Johnny."
Odišiel a profesor si povzdychol. Ponáhľala som sa s odovzdaním, aby som videla, čo bolo na tom papieri.
Prázdny. Úplne. Nenapísal nič.

Vilda podlehl budoucímu názoru 57 akademiků, kteří tvrdili, že na tvorbu nemá dostatečné vzdělání. Převzal řemeslo po otci a žil spokojeně ve Stratfordu.
Alfonz, podroben hormonální léčbě, dosáhl určitého stupně klidu a míru a nemusel si nic kompenzovat psaním úchyláren. A taky ho na jistou dobu zabavila ta prsa.
Neznámý dobrodinec poskytl Karlíkovu otci finanční výpomoc. Ten nemusel do vězení pro dlužníky, Karlík do továrny a nepoznal sociální bahno své doby.
Tajemný lékař, který se zapomněl představit, zachránil život Johančině dceři a tím i její manželství.
Sokrates pohladil modrou budku, poděkoval Doctorovi a byl rád, že v tom není sám.

Moji čtvrťáci měli dnes poslední zvonění, dvě hodiny pobíhali po škole a loudili drobáky. Po desáté prošli dveřmi "své" třídy naposled. To je ten nemilosrdný cyklus, který jako učitelé zažíváme. Několik desítek jedinců, které jsme byli zvyklí vídat téměř každý den, ze dne na den zmizí z našich životů. Většinou navždy.
V jednu hodinu byl vyhlášen cvičný požární poplach a výuka skončila. Třeťáci mi na chodníku s nadšením mávali: "Tak v úterý!" Měli totiž na odpoledne plánovanou písemku. Prohlašuji to za nezvratný důkaz, jak je DMD všemocné. Skončila DŽ4, skončilo DMD a já se dnes stal tím, co nic nenapsal.

V Měsíci kvetoucích stromů dostanou někteří odsouzenci možnost vykoupit se ze svých vin.
Cenou za život je příběh. Žalářníkovi, jehož úkolem je posuzovat váhu pokání, se přezdívá Soudce slov. Má rád rozvláčná vyprávění. S pomlaskáváním prochází kobky a těší se z rezavohnědého písma na kamenných zdech.
Ti, kteří nenapsali nic, jsou k poznání snadno. Dokud je nepřipoutají k obětnímu stolu, nemají na těle žádné čerstvé jizvy a v žilách jim dosud koluje všechna krev.
Ti, kteří až příliš podlehli tvůrčímu nadšení – nebo touze po životě – bývají pohřbeni v poslední půlnoci měsíce.
Ostatní smí žít, dokud se stromy znovu nepřipraví kvést.