Křivdy z hlubin brdských hvozdů (vlastní fandom)

Jeho žena Zuzana, křtěná Marie, nebyla dokonalá. Neuměla vařit, jako švadlena si ani nevydělala moc peněz a navíc byla proletářka každým coulem. Komunistický režim, který přišel tak brzy po válce, vítala s úsměvem a nadšením. Rychle si zvykla na myšlenku nového, lepšího světa, kde by si byli všichni rovni, a plnila jejich domácnost propagandistickými letáky, rudými šátky a proslovy o prohnilosti buržoazie. On by se místo toho rád nadechl vůně čerstvého chleba nebo třeba guláše, ale mlčel. Co naplat, slíbil jí lásku a úctu, dokud je smrt nerozdělí. Rozdělila je brzy. A Zuzana v jeho očích získala auru nedostižné dokonalosti.

Všechny oběti nejnovějšího sériového vraha měly společné dvě věci. Prapodivnou mandalu umístěnou uprostřed čela, zjevně vypálenou, a uzlem zvaným pouta svázané ruce. Uzel se dal vysvětlit snadno, zvládlo by ho i malé dítě, ale spálenina na čele nedávala kriminalistům spát. Patologové nedokázali určit způsob vzniku, ani zajistit stopy. Neměli v rukou vůbec nic. Neuměli najít poslední pojítko. Necítili absenci magie.
Dívka zavražděná v Příbrami jim unikla z hledáčku. Byla jiná. Vrah ve spěchu a proto, že se zuřivě bránila, nestihl spoutat její ruce, ani vypálit magický cejch. A křídou namalované kouzlo, skrz nějž z ní vysál magii, smyl ranní déšť.

Pichlavé jehličí prosvětlované slunečními paprsky házelo na jeho obličej zelenkavá prasátka. Vzduch voněl létem. Sladce. Pokojně. Hluboký nádech před skokem do vody.
Cestoval na východ, tu se stáčel na jih, tu kličkoval. Pátral, analyzoval magii okolí a sbíral vzpomínky stromů, zvířat, mechu. Když měl hlad, jedl houby a temně modré borůvky z keříků, kterými se brodil po pás. Prsty se pak dotýkal tváří, až vypadal jako prastarý bojovník. Nabíral sílu po staletí neprozkoumaných koutů, naslouchal šepotu větvoví, narovnával se a silněl. Les byl jeho domovem, a on bral z jeho darů plnými doušky. Vše, co mi dáš, ti opět vrátím.

Karl čas o samotě využil nejen k hledání a k přivlastňování si veškeré vody, kterou cestou potkal, ale také k rozjímání.
Táhlo mu na stý rok a musel nad sebou vrtět hlavou. Vážně doufal, že prostě jednoho dne v klidu vypustí duši stářím. Jakou měl šanci?
Tátovi vyrval duši z těla on sám. To, když hrozilo, že ho najdou nacisti.
Děd, starej pruskej vodník, ji vypustil za Velký války. Za vlast.
Praděd zase z nešťastný lásky zblbnul, skočil do Labe v pokusu o utonutí a nakonec se oběsil na lýčeným provaze.
Další předci? Darmo mluvit.
Ale sakra, chtěl tak moc?

Na tuhle práci jsou lepší dětské křídy a velký prostor, ale nepohrdne ani pastelkami. Kreslí kruh. Hada požírajícího svůj ocas, koloběh minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Bez počátku, bez konce?
Červená. Jako krev. Jako moc. On sám.
Modrá. Jako barva letní oblohy. Ten druhý. Ten, který je tu navíc.
Zelená. Listí šumící ve větru. Vodník. Posera, který splynul s pozadím.
Žlutá. Barva jara. Barva naděje, kterou si ti dva nesou.
Oranžová. Západ slunce. Oheň, jímž spálí svět.
Přicházejí. Proplétají se uvnitř kruhu, odpojují se a zase scházejí.
Minulost není mrtvá, přítomnost netrvá navěky, budoucnost je jen pro někoho. Kruh se uzavírá.

Tři kráčeli brdskými hvozdy. Tři sledovali jistý cíl. Dva spojeni v jedné jediné myšlence, třetí proti nim. Lovci a lovený, lovec a lovení.
---
Karla provázel Otec. Ten, kterého zabil. A Čestislav. Nejdražší přítel, jakého měl.
Čestislava provázel Syn. Chlapec, jehož památka nikdy nezemřela, ačkoliv on sám již dávno nebyl v dosahu tohoto světa. A Karl. Zachránce, přítel na život a na smrt.
Spojeni myšlenkou. Osudem. Přežitím. Přátelstvím. Stmelení lety, utrpením a bojem o život, který nekončil.
---
Herman si myslel, že s ním kráčí Duch svatý. Že je požehnaný, nedotknutelný. Že stojí nad zákony světskými i Božími.
Netušil, že kráčí sám.

Nejnovější informace o otevření Brd! Čtěte rychle, policie výtisky zabavuje.
Dostalo se k nám pár zajímavých informací. Našemu redaktoru se podařilo zjistit, že současný starosta má na otevření Brd eminentní zájem. Nejmenovaný zdroj z radnice mu sdělil, že za kandidaturou současného starosty, známého podnikatele a populisty, stojí především podnikatelský záměr. Oč se jedná? O vytvoření lyžařského střediska na jedné z dominant našeho města, vrchu Třemošná. Dosud nedotčená příroda je tak v ohrožení nejen ze strany turistů, ale i ze strany lidí, kteří ji mají chránit.
A my se ptáme, je tohle to, co chceme? Chceme starostu, který nemá čisté úmysly?

Džin je sledoval až na Tři Trubky. Pak se odpojil, aby informoval svého pána. To když se Karl s Česťou ukládali na noc pod jedním pěkným smrkem. Neměl ani tušení, že to jen předstírají. Jakmile zmizel směrem k jihu, vydali se tamtéž. Zmizeli v temném lese jako dva stíny a po chvilce po nich nebylo ani památky. Na nejbližším rozcestí si stiskli ruce a změřili se vážnými pohledy. Česťa se otáčel na východ, kdežto Karl měl pokračovat k jihu.
"Za tři dny se sejdeme na Padrti. Pokud nedorazím do setmění, zmiz odtamtud." řekl Karl.
Bylo to sbohem, to věděli oba.

Dieter si myslel, že dětství obětoval tehdy, když potkal svého upířího otce. Bolest přeměny byla nepopsatelná. Mýlil se.
Hedvika si myslela, že pochopila dospělost ve chvíli, kdy si ji vzal první bachař. Brutální znásilňování bylo jejím denním chlebem a ona doufala, že vyšší cenu již nezaplatí. Mýlila se.
Česťa předpokládal, že dospěl, když do školy vtrhlo gestapo, jemu se sotva podařilo uniknout, jen aby si uvědomil, že domov už neexistuje. Mýlil se.
Karl si myslel, že nic hořsího, než je otcovražda, ho nečeká... Mýlil se.
---
Herman žije na cizí účet. Myslí, že dluhy není třeba platit. Ach, jak se mýlí!

Procestoval svět křížem krážem, aby získal všechny možné druhy síly. Přežíval na magii běžných kouzelníků a tu zvláštní pečlivě ukrýval do starobylého artefaktu. Stačilo otevřít medailon zdobený obsidiánem a mohl ji mít k volnému užití. Šetřil si ji. Většina těch sil byla tvrdě zaplacena. Oběti se bránily, velká část se nedala zabít bežným způsobem a jejich magie dohromady vytvářela téměř nespoutatelný guláš. Získal všechno, co chtěl. Všechno až na jednu jedinou magickou sílu. Byl si vědom toho, že jeho někdejší oběť přežila. Provaz z lýčí na Karla čekal stejně trpělivě jako on. A mezitím si vystačil s přístupnějším kouzelnickým potěrem.