Křivdy z hlubin brdských hvozdů (vlastní fandom)

Bloudil hodiny, možná dny. Slyšel o něm. Nemohli jste být kouzelník, žít tady a neslyšet pověru o Lesu náhod. Lesu, kam se obyčejný člověk nedostane, ale kouzelníkovi se v něm dějí ty nejzvláštnější věci. Pověru...
Pak došel na rozcestí.
Zhroucená postava oblečená ve zbytcích německé uniformy s polní lopatkou u ruky ho vyděsila. Blížil se k ní obezřetně.
Muž při zvuku kroků pootočil hlavu.
"Hilfe," splynulo z rozpraskaných rtů. Přiklekl k němu, dal mu napít a sledoval ruku natahující se po lopatce.
Nakonec se odvážil po ní sáhnout sám. Zabít? Utéct?
Začal kopat. A vykopaný kousek látky zachránil dva životy.

Po válce se jen tak toulal krajem. Nebylo proč vracet se domů. Nebo ke komu. V brdských hvozdech by se dokázal ztratit světu kdejaký obyčejný, natož potom člověk s magií. Vojáci Wehrmachtu už byli v tahu, do vesnic se jen pomalu vraceli vyhnaní Češi a klid a ticho byly pro mladíka jako on požehnáním.
Dokud nenarazil na starý buk, jehož jedna větev se vracela ke kmeni a vytvářela okno do jiného světa. Jistěže neodolal. Prolezl na druhou stranu a samozřejmě se hned ztratil. Takový už byl Les náhod.
Nikdy by odtamtud nevylezl živý, kdyby na jednom rozcestí nenašel polomrtvého Karla.

Tohle město bylo živoucím organismem, to věděli oba. Byli zvyklí, že se jim může přihodit cokoliv. Spoléhali jen jeden na druhého a sami na sebe. Věci si řešili sami a nebyla v tom přehnaná hrdost. Jen zkušenosti. A bezpečnostní opatření.
"Víš, trochu mi to připomíná chvíli, kdy jsme se potkali." Řekl Karl a smutně se pousmál, než pokračoval: "Tehdy v Lese náhod."
"Jak jsem tě našel polomrtvého na křižovatce s lopatkou u ruky?"
"Přesně. Když chceš něco schovat, nebo se někoho zbavit, uděláš to chytře. Ne takhle na frajplace."
"Nehoda tedy?"
"Kdepak. Jen nechtěl jen ji."
Pochopili oba. A zaváhali.

Před nádražím postávaly taxíky, jejich řidiči pospávali a z vrat nádražní budovy se trousili cestující z posledního vlaku, aniž by si byli vědomi toho, že v parčíku právě chladne mrtvola dívky.
"Nejsme na tohle už moc starý?" zeptal se starší muž a promnul si šos kabátu.
"Na tohle nemůžeš bejt dost starej. Tohle se běžně neděje. Ne tady. Obyčejná vražda? Možná. Ale magická vražda? To tu nebylo už dobře 20 let," řekl jeho společník a podrbal se na hlavě.
"Chudinka malá, ještě ani nedospěla. Zmařený život, zmařená duše..." povzdechnul si.
"A ukradená magie, nezapomeň. To je malér, chlape! Velkej malér!"