DMD Bonus č. 9 pro 30. 4. 2017.

Létání je náročné na soustředění. Létání ve válce, kdy po vás neustále někdo střílí, kde kolem vás umírají vaši kamarádi, to už si vyžaduje koňské dávky sebeovládání a koncentrace. Důležitý je i klid. Pokud chcete dobře létat, musíte být v klidu. Umění zachovat si ve vzduchu chladnou hlavu vyžaduje praxi. Druhá možnost je, že se tak narodíte. Nesmíte v soubojích dát místo emocím, protože ty vás přivedou do věčných lovišť. Nesmíte myslet na životy, které berete a které ztrácíte, ani na to, že byste mohli i vy zemřít. Potom klid sice nalézt můžete, ale v kokpitu ho musíte mít vždy.

Dlouho váhal, zvažoval všechna pro a proti. Obcházel kolem obchodu sem a tam a občas se usadil na protější lavičce, aby měl na dveře a na výklad dobrý výhled. Otevřel pak termosku s kafem, vybalil z alobalu chleba s paštikou od Marie. Zvažoval svoje šance. Pozoroval mladíky vycházející zevnitř. Nakonec si řekl: proč hýmlhergot ne?
Když za sebou - o dva tisíce lehčí - zavřel dveře, ještě se ohlédl. Nenápadně popatřil na odraz své postavy ve výloze. Rozhodně budil respekt!
Pestrobarevné tričko. Pumpky. Kárované podkolenky, zakrývající žilnatá lýtka. Odhodlání!
Osmdesátiletý Pepa K. opatrně vybalancoval longboard a s radostným vžuííí se konečně rozjel.

Ona mu normálně rušila jeho kruhy. Jeho třídu, jeho třídní kruh, jež se jako množina prolínal s jeho fotbalovým kruhem, který byl jeden z nejoblíbenějších. Pak tu měl kruh rodiny, ten stál zvlášť a zaujímal jedno z nejdůležitějších míst. Pak byl i kruh jeho samoty, jeho soukromí, jeho nejniternějších myšlenek. A kruh přátel. Ten byl pro něj opravdu důležitý. A pak kruh kapely, kamarádů z tábora, internetových přátel...
A ona se do všech těch kruhů přimotala. Chodila k nim do třídy, koukala na něj na fotbale...
"Neruš moje kruhy," zašeptal jí do voňavých vlasů, když spolu leželi pod všudypřítomnými hvězdami.

Stein se kupodivu rychle smířil s tím, že se Jaroš zamiloval. Dorotka měla mnoho dobrých vlastností a i ty temné stíny minulosti k ní vlastně nějak patřily...
"Jste dnes velice zamyšlen," řekl arcivévoda Matyáš.
"Mám..."
"Starosti? Jedná se o kaprála a to děvče?"
"Eh... ano."
Arcivévoda se usmál.
"Měl bych se odvděčit za kaprálovy dobré služby..."
...
"Smím dál?" zeptal se Bohdan.
"Jistě," řekla Dorotka.
"Chtěl jsem...," Bohdan přistoupil až k ní a pak si klekl.
"Vezmeš si mě?"
Rozzářily se jí oči.
"An...," záře pohasla, "ale... nemám..."
"Nechci věno."
Záře rozsvítila nejen její oči, ale i budoucnost těch dvou.
"Ano."

Maddie seděla v baru a u nohou jí poskakovala roztomilá čivava.
"Kdo mě zbaví toho psa, získá nehynoucí vděčnost Jejího Veličenstva... a moji 'pozornost'," zapředla směrem k tajným agetům, nenápadně posedávajícím u baru.
John Porter plynulou arabštinou kadence udržovaného kalašnikovu oslovil skupinku šejků. Za pět minut se vrátil se smlouvou na stádo velbloudů a dvěma lokacemi takřka nehlídaných zbraňových keší... v Sýrii.
Lucas North vyštěkl rusky na jednoho z vyhazovačů a během deseti minut nabízel výběr z podomácku vyrobené špinavé bomby a zaručeně smrtícího tajného ruského vězení.
Daniel Miller vyběhl ven a přivlekl za límec promočeného Heinze Krugera, s německo-americkým vysvětlením, že 'odhalil prašivý Nazi infiltrátora', který má u sebe pilulku kyanidu. Kluci od CIA jsou totiž vysloveně humánní a efektivní.
V tu chvíli se ozval výstřel.
Čivava s vyjeknutím padla v tratolišti krve.
Celý bar v šoku hleděl na Thorna, který v ruce třímal kouřící pistoli.
Maddie beze slova popadla tělíčko čivavy, Thornovu ruku, a odkráčela středem.
"S tím svým vztekem a žárlivostí bys měl něco dělat. Vraždění psů není dobrá terapie."
"Přežije to," prohlásil nevzrušeně - vlastně dokonce pobaveně.
"Jak to můžeš vědět?" zeptala se zamračeně.
"Pojmenovala jsi ho 'kapitán Barkness'," odtušil, zatímco čivava zvedla hlavičku a vesele ňafla.

Hermiona projížděla očima monitor a jen kroutila hlavou. "Věno. Hm, super téma. Nikdo se nežení."
"Oženíme Simona s Bazem," navrhla Penny.
"Není to proti zákonu? Myslela jsem, že můžou být jenom registrovaní."
"A jo vlastně..."
"Ahoj!" Harry jim nahlédl přes ramena a hvízdl. "No, dneska to máte těžký. Komu uspořádáte svatbu?"
"Nechceš si vzít Ginny?" nadhodila Hermiona.
"Nechceš si ty vzít Rona?" vrátil jí úder.
"Nechce si Penny vzít Micaha?" odhodila Hermiona štafetu.
"Vlastně tu máme docela dost možností," zamyslela se Penny.
"Trojitá svatba?" zahihňala se Hermiona.
Harry si povzdechl. "Až vymyslíte, co těm svým milovaným dáte věnem, dejte vědět."

Mnohokrát mu bylo vytýkáno, že neplní povinnosti vůči své rodině. Kvůli hádkám se starším bratrem strávil většinu života mimo rodný kraj. Nade vše si cenil svobody, nebyl ochoten přistoupit na kompromis.
Byl starý a někdy se cítil unavený. Přesto byl nyní jediným, kdo mohl spojeným silám Freyů a Lannisterů překazit vítězství. Byl doma, a to vědomí ho posilovalo.
„Vzdát se? Nikdy!“ zavrtěl hlavou. „Pokud chceš Řekotočí, Králokate, musíš ho dobít. Já nebudu utíkat!“
„Jsi blázen,“ upozornil ho Jaime.
„Možná… Ale nejsem zbabělec a nikdy jsem neporušil své slovo.“
Brynden Tully byl odhodlaný bojovat. Nebylo jeho vinou, že vše dopadlo jinak…

... "Ahoj, bezpohlavní ukrajinská uklízečko. Vyčisti si obočí fénem na prsa, to tvoje zpívání se už nedá jíst!!"
"No nazdar, to jsme dlouho nezalejvaly. Pamatuji si, že padaly dost vostrý hlášky. Kdy si založíme tu besedu o kotnících se špeky?"
"Nososuchá šlapajzno, právě sedím v práci, když si ostatní hrabou v polštáři hlavu. To víš, to jsme byly ještě zralý a šťavnatý kóči. Ale slova nám z huby padají pořád. Jsem pro to, založit klub shnilých a bezpohlavních kotníků!"
"Nosohlubko, teď musím zabořit nos do čistopleného polštáře. Ať ti chodí co nejmíň cizoplochých prostoduchů a čas letí s papouškem o závod." ...

Ani Zázrak zrození nezabránil agresivní Makovici, aby nepozvedla hrozivě Zbraň civilizovanější doby a nezvolala hlasem strašlivým: „Neruš moje kruhy!“ A ještě zlověstněji dodala: „Žádám vysvětlení!“
Před tím i potom bylo však třeba dbát na Bezpečnost letového provozu.
„Jsme tým,“ prohlásilo vychytrale Zlé dvojče.
„Tak za kolik,“ optal se naivně v rozhovoru Kozel, co se již stal zahradníkem, avšak toužil po dalším povýšení na důležitější pozici.
Kapitální úlovek vzbudil Mozkobouření u všech přihlížejících.
První kontakt zhatil Plán B, a proto došlo k tomu, že mít Věno Mrtví můžou, živí musí a samozřejmě bude náležitě zkoumáno, jestli se nejedná o trestný čin diskriminace.
„Těžko na cvičišti lehko na bojišti,“ shodli se spolu Mazanec a Mazanice. „A Banány to jistí.“
„Jaké Krásné starosti,“ povzdechl si ironicky Bestiář a toužebně vzdychal po Péči, kterou si zasloužíme.
Co jsi v mládí nestihl, ve stáří musíš dohnat, co však máš dělat, když se motáš v Bludném kruhu a nevíš, co dělat?
Sedm osmin Loňských sněhů chtělo podstoupit pohádkovou Recyklaci.
Poslední klapka způsobila Esu Emoční koliku, pročež Překovalo meče v pluhy a situace se tak stávala čím dál tím vážnější.
„Jen ať ti to nezůstane,“ smáli se účastníkovi DMD, který s hysterickým chechtotem mlátil hlavou do klávesnice.

„To jste mi udělal schválně,“ řekla s úsměvem, který nebyl tak docela trpký.
„Pojmenovali jsme naši prvorozenou dceru. Obvykle to bývá záměrné,“ odvětil. Byl zářivě šťastný.
„Konečně jste pyšný otec.“ Pohlédl na ni lehce vyčítavě, protože četl mezi řádky. „Ne, nezlobte se. Tehdy jste nemohl.“
Svou první dceru Wilhelm poprvé viděl, když jí byl téměř rok. U tohoto setkání byl i Alžbětin otec podle práva. V tu dobu byl i on zářivě šťastný.
„Nikdy vám nebudu mít nic za zlé. Jste můj nejlepší přítel.“ Pohladila ho po tváři a se zašustěním sukní zamířila do vedlejšího pokoje. Setkat se s Karoline.