DMD č. 7. pro 7. 4. 2018. Téma: Nabídka která se nedá odmítnout

„Lehni si a neřvi,“ sykl Navrátil na kamaráda. Pak se s petrolejkou pozpátku vyplížil ven. Alexandrova zatemněná mysl nabídku noclehu uvítala.
„Jdu na přednášku,“ zahalekal Navrátil do pokoje. „Ty asi nendeš. Poznámky ti přinesu, když hezky poprosíš.“
„Prosím,“ zamumlala peřina nadějného advokáta, mladého pana Sterna. Bez poznámek by byla mrtvý muž.
„Taky jsem poslal vzkaz k soudu, že máš nakažlivou chorobu!“ Bez omluvy v úřadě by peřina byla ještě mrtvější.
„Su doma,“ řekl a blahosklonně pohlédl na téměř lidsky vypadající bytost u stolu. „Přemýšlel jsem o tom vašem problému. Mohl bych tě seznámit s někým, kdo by pomohl. Co říkáš?“

Když se rozhodovalo, kdo pojede s Michaelem urovnat vztahy s vévody, které si svým kvapným a tajným sňatkem pohněval, bylo jasné, že jeho manželka Lucie to být nemůže. Nicméně potřeboval někoho, s kým by mohl probrat své názory a trošku zaoblit svou řeč, protože byl povahou po Lence, která dřív mluvila než přemýšlela.
Takže jsem dostala nabídku, která se neodmítá a to jet s ním. Protože jsem chtěla poznat tuto zemi blíže, byla jsem za to moc ráda, i když to byla cesta, která měla trvat několik týdnů. K mé spokojenosti jsme měli cestovat na koních a ne ve voze.

Kdo měl možnost odmítnout?
Snad ona, když na ni promluvil princ.
Snad on, když za jeho srdce zatahal chtíč.
Snad její otec, když se mu otevřela možnost zachránit její čest.
Snad jeho otec, když si druhá strana začala klást podmínky - kruté a nevratné.
Její bratři mohli přijmout, na čem se staršinové mezi sebou dohodli.
Spojenectví se sousedním královstvím, stvrzené sňatkem, bylo výhodné pro všechny.
Proč ale přijímat nabídku, která začala ponížením?
Proč dát na to, co radí moudrost otce, který nemiloval jejich matku.
Proč se držet zpátky, když se nepřítel svíjí v bolestech?
Krutost maskující se hrdostí ruší svatou smlouvu.

Není k ničemu, neschopný pitomec, co nedokázal nikoho ochránit. Ve čtrnácti letech to měl zvládnout líp. Stál nad propastí a chystal se skočit.
A pak tam byl najednou ten děda, co mu předtím nabízel, že mu prozradí tajemství bojových umění. Ddang Sae odmítnul.
„Nemůžeš umřít, slíbil jsem, že na tebe dohlédnu. Stejně to nezvládneš, myslíš, že je to lehké?“
Tak dělal krok.
A pak kupodivu nepadal volně dolů, ale visel, a ten děda, co byl před půlvteřinou deset metrů daleko, ho držel za rameno.
„Říkal jsem ti, že neumřeš.“
Ddang Sae přehodnotil své záměry.
„Dědo, co mě můžete naučit?“
„Hodně!“

Pirát Kapitán vysvětloval Edvinovi, že se mu posádka po úspěšném nájezdu na loď královny Viktorie rekreuje na Galapágách s Charlesem Darwinem, učil se od boha básnictví, pivovarnictví a antikoncepce fyzikální příčiny slapových jevů a cíl se jim prozatím nevzdaloval.
Krátce poté, co se na poslední chvíli vyhnuli obrovské mořské obludě, která na mapě vypadala menší, však narazili na něco ještě lepšího: na dalšího námořníka, který je už z dálky upoutal cedulí „hledám poklady za stravu.“
Měl sice dřevěnou nohu a plul neřízeně na jakémsi improvizovaném voru z pár prken, ale zato vlastnil mluvícího papouška.
A taková posila se prostě neodmítá.

"Vítám vás, čemu vděčím za tu čest?"
"Přeskočte ty zdvořilosti, mám pro vás obchod. Co nevidět na této planetě přistane loď jménem Millennium Falcon. Chci, abyste mi přivedl její posádku."
Millennium Falcon? Má podrazit Hana Sola a vydat ho Impériu? Lando věděl, že Vadera nelze jen tak poslat do černé díry - jediné, co může udělat, je pokusit se smlouvat.
"Co mi za to nabídnete?" zeptal se troufale.
"Vyškrtnutí vašeho zařízení ze seznamu těžařských kolonií určených k převzetí Impériem a liberálnější režim kontrol."
Lando se už už nadechoval, aby vznesl nějaký přemrštěný požadavek.
"A jako bonus: Nechám vás naživu."
Promiň, Hane.

Uvědomění, kde to vlastně jsou, vzal každý z kluků jinak.
"Tak tohle je...," začal Tyros.
"Průšvih," dokončil Bennar.
"We're doomed," ocitoval aktuálně cizí vesmír Thon.
"Tak černě bych to neviděl," namítl Berek.
"Ne? Jsme v jiném vesmíru, nemáme Nameless, zbraně, jakoukoliv možnost spojení s naší realitou a ty to nevidíš až tak černě?" zeptal se Trins.
Vyslanec těch cizích, utábořivších se na druhé straně mýtiny, mohutně stavěný černovlasý muž s ledově modrými zraky se znovu optal:
"Vaše odpověď?"
"Mimasi?" hlesla Gwen.
Velitel se zvedl.
"Místní kladný hrdina nám nabízí přístřeší, jídlo a možnost nakopat záporákům zadek. Proč tu ještě sedíme?"

„Našli jste ho?“ zachraplal Lucius.
Harry zavrtěl hlavou.
„Draco zmizel před pěti lety. Ten případ byl dávno odložen.“
„Ale jste tu kvůli němu.“
„Ano, to jsem. Ještě pořád jsem přesvědčený, že jste nám neřekl všechno, co víte.“
Lucius si ho vychytrale měřil.
„Proč myslíte, že se to teď změní?“
„Vyšetřujeme tři vraždy. Shodou okolností jsou oběťmi poslední lidé, se kterými váš syn mluvil. Musíme případ znovu otevřít.“
Lucius při tom sdělení nehnul ani brvou.
„Opakuji, proč bych vám měl pomáhat?“
Harry si povzdechl.
„Ale no tak. Oba dobře víme, co chcete. Propuštění jsem vám vyjednal. Teď je to na vás.“

The Dark Lord didn't understand Potter. When he asked Potter to join him, he offered power, fame, knowledge, riches... None of these mattered to Potter!
But Draco knew Potter. Potter attached himself to the first person to treat him well, befriended the first one he met...
The one thing Potter craved more than anything, was love. Offer him love and he would never decline.
Thus Draco's plan was born. He'd befriend Potter, court and romance him, seduce him to their side...
The one thing Draco didn't account for in his plan... was that he'd actually fall in love with Potter.

I’m really bad at saying no
so I’m always up for anything.
Oh yeah! Going to a crowded bar sounds fun.
Let’s go!
For such a small word though
no it’s very hard to get out from my mouth.
Oh yeah! I’ll go out with you and pretend I like you.
Let’s go!
But I’m learning and it’s starting to show
people think I’m a bitch.
Oh yeah! That doesn’t bother me.
Let’s go!
I’m still “way too nice”, that’s good to know
I’m really not.
Oh yeah! I’ll say yes
to anything you say.
Anything you ask.
Let’s go!