DMD č. 11. pro 11. 4. 2018. Téma: Upřednostňuji osobní setkání

Jednoho dne uprostřed zasedání se zvedl a odešel. Někteří ho chtěli následovat, ale ztratil se jim v ulicích Londýna.
Další zpráva přišla z Doveru. Nasednul na rybářskou loďku a pádlováním zmizel kamsi směr Francie.
Zpravodajská služba ho spatřila na několika místech v Belgii. Jedna ze zpráv popisovala střetnutí s německým tygrem.
I do Berlína putovalo hlášení o zničeném tanku. U Kolína nad Rýnem ho čekala celá divize. Marně, vzal to přes Frankfurt.
Stráže před Reichstagem ho udivením ani nezastavily. Napochodoval přímo do Vůdcovy kanceláře a několikrát ho přetáhnul hůlkou po zádech.
„Tak to bychom měli,“ poznamenal a zapálil si doutník.

"If my father isn't here, WHAT on Earth are we waiting for?" Thorne was pacing between the tents, drilling his guide with a glare.
"No worry, they come," the guide was unperturbed.
"Who?"
"People who find people."
"Why didn't we go to them directly?"
"You no come them, they come to you. They pick. Less danger face to face."
As the guide finished, a jeep drove into the camp and Thorne finally understood. The three men on it were - quite obviously - crimps for one of the paramilitary fractions.
This was their recruiting pool.
And they were not taking just men...

Risa was back from the mission for almost two weeks and in top form. There was a talk about her learning some more about portals. Soon.
That'll be fun.
But for now, her availability shined green.
Then her phone rang.
Thorne.
“I need a favour,” he said without any introduction.
Isn’t he in deep cover?
“An escort for someone. Keep him safe.”
“Alright.”
Of course he is.
“In case they take him, you need to kill him before he talks.”
Silence.
“Can you do that, Osprey?”
Deep breath.
“Al...right.”
“Intel in your mail. See you on the other side.”

Lord Konspir těžko potlačoval vzrušení. Patnáct let plánoval, že se pomstí Vetinarimu za to, že ho kdysi jako spolužák v Cechu vrahů ponížil. Teď jeho plán konečně spěl ke svému vyvrcholení.
Ozvalo se zabušení na dveře, Lordu Konspirovi se leknutím zastavilo srdce. Pak se ale uklidnil, není možné, aby o něm Vetinari věděl. Nejspíš to zase budou ti otravní Omiánci.
"Vypadněte," zakřičel.
Bušení se ozvalo znovu.
"Jestli mi něco chcete, pošlete mi zprávu klikačkami," uchechtl se, Omniáci byli pověstní svou spořivostí, semafor zase cenou.
Chvilku bylo ticho, pak se ozval hlas, který zněl jako samotný nekonečný čas: "UPŘEDNOSTŇUJI OSOBNÍ SETKÁNÍ."

"Crowley... what an honour?" Said very sarcastically Sam, eating his salad in dinner. "Couldn't you send a text or call first?"
"Sorry moose, you know I prefer to see on my own what's the big fuss about. So, where is it? My contact wasn't specific enough for me to know if it's girl or boy. He had just the right amount of time to tell me that there is a child with you and it looks rather similar to you. So, don't let me wait, you know I'm not patient."
Sam was happy that he left Laila in the bunker.

Nebyla to ozvěna, bubny pokračovaly.
„A hrome!“ zaláteřil po chvíli zkoumání horizontu Silver a ukázal na vzdálený flíček, „domorodci. Připravte děla.“
Pirát Kapitán se ošil. Možná byl bukanýr, ale střílet jen tak po domorodcích se mu dvakrát nechtělo. Ostatně se tu narodili…
„Víte, pane Dlouhý,“ odkašlal si, „já bych skutečně upřednosťnoval, kdybychom je mohli nejprve osobně poznat a až pak je jaksi eventuelně potopili.“
„A víte vy,“ zakřenil se Silver zle, „z čeho vyrábějí ty bubny?“
Kapitán zkusil bezelstně vyjmenovat sedm druhů tuleňů a troje ovoce, než mu napověděl papoušek svým skřehotavým „mrtví nemluví!“
Edvin měl tou dobou dávno nabito.

,,Celkově pak upřednostňuji osobní setkání..."
Patrik se odmlčel, jakoby už na tom, před čím osobní setkání
vlastně upřednostňuje, již nezáleželo.
Jakoby už nezáleželo vlastně na ničem kromě tohoto momentu.
Marek už ani tak nevnímal jeho slova, jako jeho dech, který
cítil již bezprostředně na svém obličeji. Bezděky polkl.
Poté Patrik udělal zřejmě nejodvážnější věc toho večera.
Sice letmo, ale přesto zaznamenatelně, spojil své rty
s těmi Markovými.
Šok. Ticho. Facka, která tak jako tak musela přijít.
Radek a Tomáš zírající jeden na druhého neschopni slova.
S nepřítelem se přece nemiliskuje!
Marek byl zaskočen frajírkovou drzostí, která mu zároveň
neskutečně imponovala.

His family would have disowned him, but Draco thought the Internet was marvelous. Especially dating websites. The anonymity was liberating. Online, nobody called him Death Eater scum.
So when his Internet crush, FlyBoy1980, suggested they meet in person, Draco panicked. After careful deliberation, however, he decided to try.
He was waiting for his date, reading the book they'd agreed on, when Harry Potter strode in. Then he noticed Potter's matching book.
Potter stopped. Stared. Then he smiled. "Scared, Malfoy?"
Draco was. But this was Potter.
"You wish," he scoffed. Time to get to know FlyBoy1980 for who he truly was.

Varianta a:
"Tak děcka, šup z auta!"
"Dva dospělí, dvě děti."
"Ještě vyfoť tatínka."
"Čtvery hranolky."
"Tak děcka, šup do auta a honem domů k telce, dávaj ten pořad, co tam tak pěkně povídaj vo krajině."
Varianta b:
"Rychle, je to příští stanice!"
"Já ve vlaku zapomněl batůžek ..."
"Tady má být někde značka."
"Tak tudy ???"
"Ten potok není na mapě!"
"Vzala jsem omylem jinou mapu."
"Chrochro ..."
"Uí!"
"Neboj, viděla nás a utekla."
"Jsi si jistý, že musíme do toho kopce?"
"Jsem."
"Myslíš, že nás pustí dovnitř obalené bahnem?"
Se světem upřednostňuji osobní setkání, i když je to někdy docela náročné.

"A opravdu se vám nikdy nestalo, že byste to nestihl? Nebo za sebe někoho poslal? Znáte to, člověk se zapomene, například u nějaké té skleničky a pak zjistí, že nejbližší dostavník odjíždí až za čtyři hodiny. Pak člověku nezbývá než čekat a třeba žvýkat párátko nebo si hrát s posledním papírovým deštníčkem. Ale to nebude váš případ, vy působíte velice seriózním dojmem, z vás to přímo vyzařuje. Já ovšem znám takové ty typy, které vám slíbí, že dorazí přesně ve čtvrt na osm a v půl deváté po nich není ani vidu. Ale to vám se určitě nestává, viďte?"
"NE."