DMD č. 11. pro 11. 4. 2018. Téma: Upřednostňuji osobní setkání

„Proč bych se nemohl s panem E. vidět osobně?“
„Pan E. je velice zaneprázdněn.“
„To už říkáte poněkolikáté. Copak je tak těžké si s ním sjednat schůzku?“
Povzdech. A potom: „Přijďte zítra na následující adresu...“
Konečně, pomyslel si, když zaklepal na dveře v chodbě určeného domu. Tiše se otevřely. Vešel dovnitř a rozhlédl se. Podivné, místnost neměla žádné okno. Jen zářivka svítila u stropu. Uprostřed stálo křeslo otočené zády.
Netrpělivě šel k němu, konečně chtěl vidět tajemného pana E. Ke svému překvapení viděl, že křeslo je prázdné. Horší však bylo poznání, že v místnosti nebyly dveře. Ani ty, kterými vstoupil.

Nejprve Michaela čekalo napsat pár státnických dopisů. Ono nic nepřipraví člověka na život lépe, než osobní zkušenosti. A bylo důležité poznat, kdy je lepší sklopit hlavu a přiznat chybu a kdy trvat na tom, že to člověk udělal nejlépe. Protože se mu nechtělo jezdit po vévodství, když měl teď novomanželku, zkusil nejprve napsat omluvný dopis vévodům, kterým by zmenšil pohanu, kterou jim způsobil. Ale Ladrin Kuvelt mu vzápětí odpověděl, že upřednostňuje osobní setkání. Vzhledem k jeho povaze se nebylo čemu divit. I Michael přes své mládí věděl, že je to lstivý intrikán, který ze situace bude chtít využít co nejvíc.

Upřednostňuji osobní kontakt.
Upřednostňuji slova vyřčená nahlas.
Upřednostňuji pohled z očí do očí.
Upřednostňuji občasnou nervozitu.
Upřednostňuji přeřeky a jazykové přešlapy.
Upřednostňuji oponovat vám přímo, vyvést vás z vašeho omylu.
Upřednostňuji, když do toho netahá další osoby - kdo vám dal právo to šířit dál?
Upřednostňuji, když seberete odvahu a řeknete to.
Upřednostňuji, když nelžete o tom, jak moc chcete zpětnou vazbu.
Upřednostňuji, když se nevztekáte nad tím, že jsem vaše první nespokojená.
Upřednostňuji, když se nechováte jako srabi.
Upřednostňuji, když se naštvaní na mě nesnažíte znechutit mou kamarádku tím, že vy podle přívěšku víte, že nemám normální vztah.
Vy ne?

„Pottere, to ty jsi mi poslal tenhle dopis?“ pronesla Lily ledovým hlasem a v ruce držela zmuchlaný pergamen.
„No… Líbil se ti?“ nadhodil nevinně James. Zrzka zůstala překvapeně stát.
„Líbil? Jestli se mi líbil!? Je to totální děs, plýtvání pergamenem!“
„‘Ne‘ by stačilo,“ ušklíbl se James dotčeně, ale sebevědomí se mu hned zase vrátilo. „Takže už žádné dopisy?“
„Ne!“
„Proč jsi to neřekla hned?“ pročísl si rukou už tak rozcuchané vlasy. „Taky mám radši osobní setkání. Kdy by se ti to hodilo?“
„Cože?“ zamrkala Lily zmateně. „Nikdy, Pottere!“
„Nevadí, domluvíme se zítra,“ usmál se James. Nebo jí prostě pošle dopis…

KočkaVí, jak se jeden do takhle blbý situace dostane. Každopádně v tom hrál roli sýr. Byl ho pořádnej kus, normálně tu ležel, osychal, a stoupala z něj sytá vůně holandskýho tržiště.
(O Holandsku a jeho sejrech já náhodou něco vím! Z letáku, do kterýho si někdo zabalil svačinu. Byl lahodnej, ten leták. I bez svačiny.)
Božský sejrec mi teď ležel jen milimetr od jazyka. Jenže jazyk nefungoval. Ani o zbytku těla jsem nic nevěděl - vězelo kdesi dole pod pružinou. Už ani nebolelo.
Pak se nad sejrem objevila malá postavička. S malou kosičkou.
Milý, že i Krysí Smrť upřednostňuje osobní setkání.

Kdo by řekl, že nahlížení do myslánky je tak vyčerpávající, povzdychla si Alice Longbottomová. Nejenže ji z neustálého sezení a předklánění bolela záda, ale k večeru ji pulsovala hlavou migréna.
A tak poté, co shlédla Nevillův pád z koštěte (mladý Malfoy by měl dostat pár pohlavků); výuku neodpustitelných kleteb Alastora Moodyho (alias zatraceného Smrtijeda Barty Skrka jr.) či bitku s Voldemrtovými poskoky na Ministerstvu kouzel, rozhodla se, že má dost a vydala se za snachou. Protože kdo jiný by ji mohl říct něco o synovi než jeho manželka a kde si dvě ženské lépe zdrbnou, než nad kafem se zákuskem?

„Zbabělče.“
Co na tom, že splašil se jeho kůň, ne on. Co na tom, že to každý ví. Hanba a výsměch nepřítele pálí. Nesnesitelně.
Přesto první výzvu odmítl. „Jsi král, máš odpovědnost za svůj lid. Neposlouchej toho černého zrádce. Zradí tě,“ radili mu. Nerad, ale poslechl.
Po sedmi letech přišla výzva druhá.
„Pořád máš ze mě strach? Nebo jsi už moc starý?“
Musel dokázat, že se nebojí, Prostě musel. A tak se jednou, jen s malou družinou, rozjel k branám svého protivníka, aby se s ním konečně střetl v boji muže proti muži.
Od těch dnů vládli Minas Tirith správcové.

- A či si mi tu, Pištík môj?
- No a kde by som mal byť?
- No veď ja len tak, že by si mohol ten telefón zdvihnúť, už aspoň pol hodiny tu vyzváňa.
- A prečo ho ty nezdvihneš?
- Jáj, Pištík môj, ale to s tebou chce predseda hovoriť.
- Tak keď chce so mnou hovoriť, nech sem k nám hore príde. Nebudem sa ja s ním cez telefón dohadovať.
- Pištík môj, asi sa bojí. Veď si spomínaš, ako si minule doňho valašky hádzal.
- Však viem. A preto chcem, aby prišiel. Pretože telefón, cez ktorý by sa valašky hádzať dali, zatiaľ nikto nevymyslel.

Samael zaklepal a vešel do prostorné místnosti.
„Vítejte, pane Clemensi,“ odvětil dračí kněz a ukázal na poslední volnou židli. Druhý muž na něj upřel oči, ale nepromluvil.
„Předložil jsem panu hraběti vaši prosbu,“ začal kněz, „souhlasil, že vašeho syna přijme za panoše... za jistých podmínek, samozřejmě.
„Ovšem,“ vyhrkl Samael horlivě. „Splním vše.“
Hrabě jej dlouho pozoroval. „Dáte mi za ženu vaši dceru.“
Samael zkoprněl. „Je jí pět.“
„Svatba bude, až dosáhne sedmnácti...,“ začal kněz, ale hrabě ho přerušil.
„Chtěl bych si ji prohlédnout.“
„P-přinesu vám obrázek.“
„Ne… preferuji osobní setkání, přiveďte ji na mši.“
Samael zvažoval možnosti, nakonec vyhrkl: „Platí“.

Láska
hm?
...
všichni kolem mě jsou na Tindru
láska ve formě rychlýho občerstvení
já ale nemám ani vindru
tak si nic nedám
kusy masa na virtuálním pásu
co si dneska asi dáš?
tady vůbec nejde o vnitřní krásu
já jsem vegetarián.
hledám nějakej slušnej lilek
jenže všichni kolem mě fastfoodujou
chtěla bych si užít osobních chvilek
jako s někym. v realitě. nevirtuální.
kapiš?
přejedu ti před ksichtem prstem doprava
už to pochopíš?
tohle flirtování je pěkná otrava
mechanický. bez vzrůša.
já se ztrapnim ráda
mám pak aspoň dobrý storky
nejsem žádná princezna Lada
stejně nehledám žádnýho Zímu.
...
dáme teda randíčko?