DMD č. 19. pro 19. 4. 2018. Téma: Dcera svého otce

Když byla Janička malá, často se na svého tatínka hněvala. Jeho vtípky jí přišly trapné a ten horror, když vtipkoval před spolužačkami! Nebo si povídal s televizí. Stačily závěrečné titulky a než se kdo nadál, tatínek z nich složil písničku. Trapnou! No a když si pořídili štěňátko, tak tatínek ho trápil, tahal ho za ocas a za uši!
---
Dnes už je Jana velká a má vlastní rodinu. A když přijedou na návštěvu za dědečkem, společně zhudební závěrečnou část kriminálky a vytahají šarpejovi všechny faldy.
A Janin syn? Nejspíš se taky na svou maminku hněvá. Má ale smůlu. Genům nikdo neuteče.

Sotva Edvin vzhlédl od mrtvé kozy, spatřil dvě živé, tak akorát do ruky.
Jejich majitelka vypadala tak bledě a nezdravě, že vůbec nepochyboval o jejím původu, tasil Excalibur a šel jí ho vrazit mezi… no, žebra, přirozeně.
„Zadrž!“ houkla na něj a ve spěchu si sundavala umělé špičaté zuby. „Nejsem upír, jsem Dcera Piráta Kapitána, mistryně převleků...“
Dlouhý John se rozesmál, společně s Edvinem se tázavě podívali za sebe a zjistili, že místo zmíněného tam stojí podivné individuum v modrém obleku holčičích skautů.
„Tady žádný pirát není, jenom já, skautka,“ tvrdilo.
Přestrojený byl znamenitě, ovšem naznačenou příbuznost tím jenom potvrdil.

Venku zuřila bouřka a v krbu středověce plápolala polena. Široká a vysoká místnost byla ze všech stran obložená dřevem. Jen jediná jiskřička...
„Mohu se k vám připojit?“ zeptala se Nora a vyrušila Karoline z pyromanských nálad. Sedla si naproti ní do křesla s majestátními opěradly.
„Často sedíte sama a zíráte do ohně?“
Ani se na ni nepodívala, přece ji zpražila zrakem. „Omlouvá vás, že nejste obyčejná vychovatelka. Otec je poslanec, že?“
„Řeční o emancipaci žen a pak mi vyčítá, že se emancipuji.“
„Podobáte se mu v něčem?“
Rádoby nevinně se usměje. „Také o některých věcech jenom mluvím. Například o mužích.“

Tma!
Tma a bolest!
Tma, bolest a hlad!
A HNĚV! A ZLOST! A VZTEK!
Už několik dní trčela v kobce. Bolel ji každý sval od pádu, jak ji vhodili dovnitř. Hlady šilhala.
TAKHLE SE NECHAT NAPÁLIT!
Tohle všechno však bylo jen fyzické nepohodlí. To dokázala překonat. Učila se to od dětství. Respektive matka ji učila. Měla dělat čest svému otci, přestože ho nikdy nepoznala.
Teď všechny znalosti použije na to, aby se pomstila tomu zmrdovi Zmargodovi. Vůbec nepochybovala, že největšího a nejstaršího čaroděje všech dob porazí, protože znala všechny jeho slabiny. Matka ji s nimi seznámila, byl její biologický otec.

"Nějaká další přání, pánové? Máme tu novou dávku utopenců!" praví Medvědička postavivši před štamgasty piva.
"Ne, jsem sytý. Ty jsi ale svůdkyně, Medvědičko!" odvětí Jimram.
"Ale pane Jimrame..."
"Myslel jsem samozřejmě v obchodním slova smyslu," uvádí to na pravou míru Jimram.
"Celej Méďa," okomentuje to Tadeáš.
"Co jiného čekat od jeho vlastní dcery," odpoví Jimram.
"Latiníci říkají, že otec je vždy nejistý..." zamudruje Lev.
"Kontroluj se, Lve," zarazí ho Jimram, "slyšet tě v kuchyni Medvědice, vylítne na tebe a dá ti přes hubu, ani nemrkneš!"
"Nebo ti přes ni dá Medvědička, nepochybně bude rázná po matce," doplňuje Jimramovo varování Tadeáš.

,,Tati?"
,,Ano?"
,,Kde je dvojcípá chlopeň?"
,,No v srdci snad ne?!"
,,Ježiš to vim taky... vlevo nebo vpravo?"
,,Vlevo!"
,,Určitě?"
,,Jistě."
,,Já mám ten nákres nějakej divnej..."
,,Ukaž."
Vezme tužku a několika tahy zasáhne do jejího sešitu.
,,Tady máš aortu. Levá síň... komora... krev je pumpována tudy..." Kreslí šipky.
,,No jo, ale to srdce dneska na pitevně bylo celý nějaký divný. Třeba tu levou komoru jsem tam vůbec takhle zřetelně neviděla!"
,,Jak to, že ne? Měli jste ho rozřízlý podélně?"
,,Jo. Od shora dolu."
Mamka bouchne do stolu. ,,Tak podívejte se, já bych se docela ráda v klidu najedla, ano?"

"Co si vlastně myslíš, že děláš?"
"To co vždycky! To, u čeho jsi mě poznala! Jak se po všech těch letech můžeš pořád ptát?"
"Možná, pane Tocovždycky, se za těch pár let pár věcí změnilo! Možná teď máme Bena! A možná by mu táta chyběl, až tě zase hodí do nějaké díry s karbonitem, zatímco mně by byl tvůj zmrzlý zadek už úplně ukradený!"
"Jak můžeš... snad bys... Luku! Podpoř mě tady!"
"Na to zapomeň, kamaráde, tohle vaše laškování škodí zdraví. Všech kolem. Což je důvod, proč teď půjdu vedle... meditovat. Kéž je Síla s vámi. S tebou obzvlášť, Hane."

,,Jo, zábava právě teď měla přijít, kdybych ovšem nezapomněl plot-line!"
Povzdechl si najednou zadumaně Petr a zahleděl se do mapy svého
tak pečlivě piplaného fantasy světa.
Podrbal se na bradě ve svých řídkých vousech.
,,Syn svého otce, co?" Pousmála se trpce Lucka.
,,Tak to prr," bránil svou čest naškorpeně Petr,
,,takovej sklerotik jako on zase nejsem!
Zato ty jsi dcera svého otce, jen co je pravda.
Ve hře i v lásce prý toužíš mít vždy navrch. Inu, naše královna!"
Tomáš a Libor si již významně odkašlávali, čekajíce na svůj tah, když PJ zavelel přerušení hry. Krb dohasínal. Šlo se spát.

Stará hyena zňuchávala medzi starými koštiaľmi. Kly, rebrá... Kde je kúsok mäsa?
Spoza slonej lebky sa vynorili dva ohromné čierne tiene. Levy! Zvrieskla, keď ju samec pritlačil k zemi.
"Tati! Ideme po stopách tvojho detstva, spomínaš? Bol si malé levíča!"
Veľký lev sa zahanbene stiahol. "Avrr," zavrčal čo najnevinnejšie a opatrne plesol hyenu po nose.
"Nezabijete ma?" začudovala sa.
"Nie! Veď sme všetci ako jeden. Jeden strom, jeden tieň!"
"Ako slnce a zem!" zanôtil lev. Šelmy sa stratili, spievajúc.
Hyena bláznov prekvapene pozorovala.
Leví princ na sloňom cintoríne, spomenula si Šenzi náhle. A rozchechtala sa, ako to vedia len hyeny.

Osmý syn osmého syna se stane mágem, to ví na Zeměploše téměř každý. Bylo ale přísně střeženým tajemstvím, že osmý syn mága se stane magickým prazdrojem - mocným mágem, takovým, kteří existovali jen v počátcích samotné historie.
Faradon se ohlédl na budovu Neviditelné Univerzity a přísahal pomstu. Zplodí osm synů a ten poslední rozdrtí jejich arogantní řád napadrť.
Nocí se rozlehl křik novorozence, a jeho otec, bývalý mág, vedle něj položil hůl.
"Gratuluji, je to krásná holčička," hlesla čarodějka.
"Ohó, děvče se ale nemůže stát mágem!" zahlaholil Arcikancléř výsměšně.
"Myslíte?" odpověděla mladá dívka a její oči se rozzářily jako samotné hvězdy.