DMD č. 19. pro 19. 4. 2018. Téma: Dcera svého otce

Probudil se s třeštící hlavou; automaticky nahmatal vodu a prášek. Podle ticha v domě usoudil, že manželka už odešla do práce a děti ještě nevstaly.
Až po několika hodinách mu začal být klid podezřelý.
Holky nenašel v jejich pokojíčku.
Ani nikde jinde vevnitř.
S bušícím srdcem a tisíci různými scénáři v hlavě vyběhl na zahradu - kde si zatím dvě holčičky vplétaly jarní květiny do vlasů.
Jakmile si jej všimly, tichý hovor utichl.
Na jeho tváři se však objevil něžný úsměv, v srdci rozhodnutí vše napravit.
Další den se opět probudil s třeštící hlavou a planoucím vztekem.
Na sebe.
Na ně.

Měl toho plnou hlavu. Nedokázal tomu uvěřit. V práci to je něco jiného, tam se to jednou stane každému, ale tohle bylo něco úplně jiného. Rodina stála mimo to všechno. Vřel v něm vzek, hlavně na sebe samotného. Zatkli jeho dceru a on ani nevěděl proč. Jakmile mu žena zavolala, vyrazil, jel rodinným autem, bez šoféra. Když vběhl do policejní budovy, nevšímal si udivených výrazů starých známých. Jeho dcera seděla na posteli v pokoji pro zadržené osoby, měla šrámy na rukou a jednu obzvlášť nepříjemnou na tváři. Matka stála bez výrazu u ní. "Urážel naší rodinu." Jeho oči upustily slzu.

Sam was really angry. His laptop was gone, his socks were missing and in his shampoo was a purple dye. The person who did it was lucky that it was food colour.
"Gabriel, come here now!"
"Hey Samkins, did you call?"
"Where are my laptop and my socks?"
"How should I know?"
To Sam surprise, Gabriel really looked shocked.
"If it wasn't you then who?"
"What are you talking about Sammy... oh no, I know who did it. Did you ever hear about "Like father, like daughter"?"
Sam just sighed and with defeat looked at Gabriel.
"Laila, come here, pronto!"

Hlavy nám horečně pracují
oči sem tam přeskakují
to je nám ale záhadou
vrtíme oba hlavou
jak jen dostat se dál
s naší postavou
občas se takhle zaseknem
jeden pak druhému odseknem
v tom přemýšlivém rozbouření
najít cestu snadné není
byla jsem hodně malá
když poprvé jsem si s playstationem hrála
objevovala ty kouzelné světy
a tátu nepustila od telky bez odvety
ten cvičil tak mou čerstvou mysl
vždycky v tom byl hlubší smysl
od logiky po akčňáky
a horory ty hrajem taky
však kdo by se s tatínkem bál
to jediné vždycky si přál
být těch her největší král

Krev jí tekla po rukou až k loktům. Jak se vůbec jmenuje? Nikdy ho neviděla, po tomhle ani nikdy neuvidí, a stejně tu jsou, kluk s mlíkem na bradě a malá bloncka, najednou tu jsou oba a ona nedokáže víc, než prázdně zírat na vojenské khaki, co už vůbec není khaki.
Proboha, je tak strašně červená!
„Zranění hrudníku, tlakový obvaz a hned na sál,“ křikl Hawkeye.
Jeho hlas ji donutil vzhlédnout. Snad způsob, jakým netrpělivě pohodil rameny, snad jen ten nesmlouvavý tón Margaret náhle připomněl otce.
Jednou to v armádě dotáhneš daleko, holčičko.
A ona se mohla nadechnout.
„Nosítka!“ zařvala.

„Čili Voldemort usiluje o co nejrychlejší převzetí moci, jestli to chápu správně,“ ujišťoval se právě Lupin, když se z chodby u vstupních dveří ozvalo pronikavé zaječení, následované několika tupými ranami, dupáním a hrdelním výkřikem.
Do konferenční místnosti vjela na dětské plastové motorce holčička s rozevlátými tmavými vlasy, několikrát obkroužila stůl, Kingsleymu vyrazila z ruky šálek kávy, Snapeovi přejela nohu a smykem zabrzdila před Brumbálem.
Do konsternovaného ticha vpadla jakási žena, kterou nikdo neznal. Vteřinu za ní se objevil udýchaný Black.
„Omlouvám se, ale ta ženská tvrdí, že tohleto je moje dcera.“
„Zcela nepochybně,“ poznamenal Snape a mnul si pohmožděný nárt.

Po horúcom piesku púšte uháňala Solifúga. Mala tučné článkovité brucho a hlavu so štyrmi obrovskými hryzadlami. Pieskovo sfarbenú kožu jej pokrývali ostré štetiny. Okrem ôsmich nôh bola vyzbrojená dlhými klepetami.
Zastavila sa v tieni, ktorý vrhal vojak pred bránou opevneného komplexu. Vojak náhle zdesene vyskočil, strhol si z pleca samopal, no potom sa dal na útek. Solifúga sa pustila za ním, nechcela prísť o taký dobrý tieň. Vojak vykríkol a zmizol za najbližšou dunou.
Starý Solifúg to všetko sledoval z medzery medzi dvoma kameňmi.
"To je moja dcérenka," pomyslel si. "Ja som ich tiež takto naháňal, keď som bol mladý..."

Jaheira o svém původu a dětství v Tethyru nerada mluvila. „Můj otec býval generál a šlechtic u dvora krále Alemandera. To bylo předtím, než přišla ta revoluce.“ Zamračila se a vstala. „Musíme vyrazit.“
Začala organizovat družinu. „Ajantisi, ty půjdeš vepředu. Khalide, vezmi si luk a budeš jistit družinu ze zadní řady. Branwen, ty budeš vedle něj, potřebujeme tě jako podporu. Imonen! Slez z toho stromu, půjdeš s Elysandem uprostřed a budeš dávat pozor na pasti. Tak neflákám se! Pohyb, pohyb!“
Elysand jen zakroutil hlavou a zařadil se na určené místo. „Asi tuším, po kom zdědila ty organizační vlohy,“ pomyslel si.

„Vážení ministři, chci s vámi projednat záležitost přímo strategického významu. O naší zemi se v zahraničí stále více šíří nejapná pomluva, že prý jsme země euroskeptická, že euroskeptické strany dostávají čím dál větší prostor ve veřejných funkcích, ba se s nimi jedná i o vládě. Tyto řeči musí skončit.
Navrhuji proto, abychom přijali nové opatření, které jednoznačně prokáže, že jsme evropštější než celý Brusel!
Jaké, ptáte se?
Každý ví, že Evropská unie dbá na politickou korektnost, na genderovou vyváženost zvláště. Proto předložíme novelu, podle které se společnosti v rámci koncernů nebudou již nazývat dceřinými a mateřskými, nýbrž dceřinými a otcovskými.“

“Twenty five minutes. That’s all we need.”
“Who to send?”
“Osprey. She’s been there...”
“That’s why I WOULDN’T send her, Lynx.”
“They could be more relaxed around a girl.”
“You worked with her, Fox. Lion, you trained her for undercover. Any input?”
“She is... likeable. She can get to you.”
“Unwittignly. Still quite innocent. The charm wouldn’t work otherwise, but she knows she has it.”
“And she could kick their asses.”
“So proud of your trainee, Squirrel? Almost like a daughter you never had?”
“Shut up, Lynx.”
It’ll be Lynx’s call anyway. Coordinating a mission is not an easy job.