DMD č. 19. pro 19. 4. 2018. Téma: Dcera svého otce

Objeví se Kaminski a bez váhání překročí čáry na zemi.
„Vy se ke mně nebojíte přiblížit?“
„Věřím svým kouzlům.“
Čáry na kovových náramcích.
“Co je to?” zeptá se Olena
“Kopie vaší magické pečeti.”
“Jaké pečeti?”
“Vy o ní nevíte? Máte ji minimálně dva roky.”
„Víte o tom a nezasáhli jste?“
“Proč? Nic jste neprovedla. Doteď. Kdo vás do toho navezl?“
„Někdo, koho nechci ohrozit.“
Kaminski zvedne oči ke stropu. „Kdyby moji dceru zatáhl nějaký kluk do takového průšvihu, přerazím mu pracky.“
„Máte dceru?“
„Nenaletěla by.“
Olenin otec o ní nic neví. Možná jen o trochu méně, než ví ona sama.

„Chci ho vidět trpět!“ vybuchla žena v opatově pracovně.
„Vrah vašeho strýce je již po smrti. Sám se zabil,“ pronesl opat.
„Geraldine,“ začal tichým hlasem Adamar. „Strýc vás miloval. Sám neměl potomky, ale ve vás viděl vlastní dceru. Vím, že je to složité. Ale buďte jako on. Zahoďte svoji nenávist a zkuste jít cestou víry. Váš strýc by si to přál.“
Místnost se ponořila do ticha. Opat byl rád, že souhlasil s Adamarovým návrhem být přítomen, až přijede neteř bývalého opata. Ač jej neznal, uměl nalézt ta správná slova.
„Jak nalézt víru, když jej zabil muž víry?“ rozplakala se Geraldine.

Jindřich se vzedl a rozhodl pokračovat. Začal Plzeňskou branou, která byla od kostela vzdálená jen pár kroků.
Všiml si muže nedbale opřeného o bránu, jak jej pozoruje. Jeho úsměv mu byl povědomý. Pomalu k němu došel.
„Děkuji Vám,“ pronesl neznámý, objal Jindřich a předal mu klíč.
„Za co?“ nechápal Jindřich.
„Za dceru. Kdybyste ji neopustil, čekalo by ji těžké rozhodnutí,“ odpověděl cizinec.
„Koho?“ divil se Jindřich.
„Salix. Musela by zvolit, zda žít nesmrtelným životem a být svým způsobem sama. Nebo se stát člověkem. Bojím se, že je až moc po mně a po zbytek věčnosti by si vyčítala svoji volbu.“

Zabij otce, posílíš mír!
A divíš se, šedým našlapováním rozšmajdané příšeří?
Vždyť pro tebe jsem se skláněl, hřbet ohebný, místo vazu podvazek. Dům postavil, kdo nekrade, okrádá rodinu, strom zasadil, pravdaže symbolicky, na počest čehosi. Abys v kolektivu. Abys mohla studovat. Abys neupozaděna. Abys nezpochybnila, že tvůj otec první poslední.
Jistě, na matku padá dceřina kletba, že zvůli dávala. Tys nemusel mezit, otče můj, tvým posláním je obzor otevřít, dalekohled podat, srdceryvně činěným čímkoli srdce orat.
Ale tys pro mě se skláněl, hřbet ohýbal, vaz v hada proměnil. Sám sebe zapřev, nediv se, že vidíš ve mně mladšího sebe, výčitku.

Tížilo ji, co způsobila, ale i kdyby vše šlo vrátit, neměnila by.
Mohla utéci, anebo žít nepoznána všem pod nosem.
Částí byla po otci, ať už svědomí, či pocit zodpovědnosti, nedalo jí to.
V Helarských lesích nebývalo bezpečno, o to hůře teď.
Banda lupičů ji obestoupila.
"Copak to tu máme?"
"Bohatá holka."
"Užijem si."
"Vole, to je princezna!!!"
Hirsha je obhlédla: "Pánové, potřebuji vaši pomoc."
Salva smíchu, pak se jeden vzpamatoval: "Co bysme z toho měli?"
"Prominutí zločinů, a ještě zbohatnete."
"Odvedem tě do města, a zbohatnem hned!"
"A slyšeli jste, co potkalo prince Eldrona?"
Smích utichl.
"Tak co, makrela?"

Existují na světě bezpracné koláče? Odmalička veden k nikoli, zároveň dělník má právo na svou mzdu. Cokoli víc musí být vykoupeno, úspěch vydřen, choroba vypocena, nic zadarmo. Když si to zaplatíš, smíš i níž.
Nikdy nepoznala, kudrnka od narození, hýčkej a rozmazluj!, princezna přes brod přenášená, přirozeně, tak se to má, odměnou budiž vám – vždy početnému zástupu ctitelů – líbezný úsměv. Utrpení je zlo, sebezápor bláznovství, oběť úchylnou a zjevně masochistickou zbytečností.
Chceš-li vidět po dvaceti letech, prohlédni si matku. Tušit-li chceš, proč a co, hovoř s tátou.
Nevyhneš se pozdnímu poznání, neposlouchal-li jsem já, proč by ty, syn otce svého?

První sestřička je tuze vzdělaná,
trhá byliny a věští z neznáma.
Druhá sestřička jak slunečnice zář,
a úsměv pohladí - to je matčina tvář!
První sestřička je statečná jak lev,
neděsí ji pranic tmavorudá krev.
Druhá sestřička je milou ovečkou,
tmavovláska smavá, štěstí kráčí tmou.
První sestřička má vlasů rudý mrak,
nejskvělejší voják, silná jako drak.
Druhá sestřička je v chrámu ve městě,
chci, abysme za ní už byli na cestě.
Tu radoval se otec, a slzy v očích měl,
a pak rozloučil, a za svým bohem šel,
věda že dcerušky dobře vychoval,
že svou lásku k lidem budou šířit dál.

Já jsem Jindřich, zazněl Jaroslavovi v hlavě hlas. Připadal mu povědomý. Patřil muži v kápi, který se o kus dál vznášel nad hladinou rosolu.
Hanibal ante portas, prohlásil Vraspír. Zasalutoval.
Vare, Vare, rede mihi legiones meas! obrátil se na něho Jindřich. Rukou se dotkl okraje své kápě.
To právě nepůjde. Sežrala ho kvantová díra přiznal Vraspír. Jindřich si založil ruce na hrudi.
Kde?
Území ještěřiček a žluťásků, severovýchodní deltakvadrant české provincie, zněla odpověď.
To už je tento týden pátá! Jindřich zaklel. Zatracené améby! Množí se naprosto nepředvídatelně. Dcera od svého otce, syn od matky. Podařená děcka. Vezměte Marka. Mizíme! zavelel.

„To jsem já,“ výskne Linkva.
„Já ještě víc,“ tančí Thea.
„Uááá,“ nechce být pozadu Viktorka.
„A já úplně nejvíc,“ zamutuje Sikar.
„Já zas ostrouhal,“ ušklíbne se Apolo.
„My jsme na ústrky zvyklí,“ obejme ho Filcin.
„Dovolila bych si podotknout,“ začne Taura, „že...“
„Ty nejsi dcera, ale máma!“ nenechá dokončit Apolo.
„To je trochu složitější,“ začne pozvolna tatínek...
Pozvolna, pomalu, uvážlivě...
„Pokud nevysvětlíš do tří vteřin,“ řekne Linkva, „nerozumíš tomu!“
„A teď, právě teď,“ doplní druhá dcera, „už ti čas vypršel!“
„Uááá,“ dere se na klín třetí.
„Řekla bych,“ směje se Taura, „že bys trochu té mé pomalejší krve občas uvítal!“

„Krájej to pořádně, kostičky musí být naprosto stejné! Každá hrana má mít délku přesně osm milimetrů.
Míchat musíš třiapůlkrát doprava v pravidelných kruzích a pak jednou v protisměru do osmičky!
Nesypej tam ten prášek z rohu jednorožce jako papriku do guláše! Je to vzácná přísada a především, každé zrnko navíc dokonale změní účinnost výsledného lektvaru.
Tomu říkáš zelená barva? Vždyť je tyrkysová!“
„Je úplně jasně zelená,“ brblá Teddy potichu. „Jak já k tomu přijdu, že Severus nemá čas a tenhle komplikovanej lektvar mě musí učit vařit sedmiletá holka?“
V duchu ovšem uznává, že Megan dokáže svého otce zastoupit naprosto dokonale.