DMD č. 7. pro 7. 4. 2019. Téma: Některá témata by se měla zakázat

Takhle po ránu, když do oken svítilo slunce a spící Alan ho hřál celým tělem, to Jackovi nepřipadalo vůbec špatné. Jako by se probudil doma ve své vlastní posteli a jediným trápením byla slastná ranní erekce.
Pak se Alan najednou probudil a vstal tak kvapně, jako by potřeboval stihnout nějakou důležitou práci.
„Dneska tě naučím rozdělávat oheň křesadlem,“ začal plánovat.
„Na to mám přece tebe,“ odbyl ho Jack, rozmazlený a myšlenkami daleko.
„Jednou tu třeba nebudu, a to se pak budeš muset postarat sám o sebe.“
„Tohle nehodlám poslouchat!“
Jack, ještě omámený sladkým přeludem, si zakryl uši. Měl po náladě.

Farmářka se již dvanáct let vyskytuje téměř výhradně na malé farmě v Podkrkonoší. Měří 168 cm, váží 66 kg a postavou připomíná Věstonickou Venuši.
Patří mezi ohrožené druhy. Farmářka je tvor vcelku mírumilovný. Stačí ji pořádně krmit, dodávat pravidelnou dávku kávy a čokolády a vyjdete s ní bez problémů.
Ano, existuje pár zakázaných témat.
Čím nedráždit farmářku?
Třeba otázkou, co celé dny dělá, když jsou děti ve škole a ona doma.
Nebo prohlášením, že děti s odkladem školní docházky jsou malí debílci.
Přibližujte se k ní čelem a pomalu. Doporučujeme vzít do jedné ruky klobásu a do druhé veliký větrník.

Doktor se v zamyšlení vydal do hlubin Tardis. Míjel místnost za místností. Znovu zapřemýšlel o smyslu toho všeho - proč nekonečně velké lodě pro šestičlennou posádku? Doktor si udělal mentální poznámku. Jak procházel knihovnou a pak bazénem, napadlo ho, že by mohlo být zajímavé mít knihovnu v bazénu. Nebo naopak. Udělal si další poznámku. Nakouknul do středu strojovny s uvězněnou černou dírou. Tady bylo možností nespočet. Prošel obrazovou galerií a několika skladišti. Poznámky se množily.

***

Zamyšleně se zarazím. Nápady jsou, ale jak tam zakomponovat téma?

``Některá témata by se měla zakázat?'' zamručím nevrle.

``Ha,'' vykřiknu spokojeně. ``Už tu téma mám.''

Možná.

Drahá Dezinvektilo,

k naší malé radosti vybavil Nepřítel většinu pacientů alespoň drobným ždibečkem vlastnosti zvané takt. Taková ta nechutná věc, která jim našeptává, kdy raději mlčet a nechat si své komentáře pro sebe.
To bychom ale nebyli my, kdybychom jej nedokázali využít v náš prospěch.
Je to jednoduché – z „nemluvit tady a teď“ je třeba udělat „držet ústa vždy a všude“. Zbytek už následuje sám – někteří pacienti se nadšeně chopí tvrdého a bezvýjimečného vynucování nového zákazu, další jej stejně bezmyšlenkovitě budou vždy a za všech okolností porušovat.
Pravý význam taktu se mezi tím vším snadno ztratí.

Tvůj milující strýc Zmarchrob

„Pane hospodský,“ zaprotestoval Pavel, neoficiální mluvčí naší party. „My jsme chtěli jen jídelní lístek. Nikoli tenhle papír s nápisem Zakázaná témata debat v hospodě U Páva. Proč to máme číst?“

„Abyste věděli o čem se můžete nahlas bavit,“ zněla odpověď. „Třeba o fotbalu ne. Před měsícem se tu sešel stůl sparťanů a stůl slávistů, po derby. Chvíli se přeřvávali, hádali, pak si dali si přes hubu. Dopadlo to plichtou. Po dvou od každého stolu sebrali policajti. To už tu nechci zažít.“

„Ale to se nemůžeme bavit o ničem,“ zaprotestoval Pavel. „Ženský, politika, hokej, atd.“
„Aspoň tu bude ticho,“ zavrčel hostinský.

"Já, já, já bych věděla. Tenkrát v patnáctým. Mrkev v zimě. Taková trapárna."
kulaťoučká myšlenka se ujala slova
"Pche, ta jejich Etimólogije slova džin v šetnáctým. To byl výkvět. Si myslej, že jsou jako co? Bohové?"
zaprskala ta velká, nakopnutá velkým lokem kafe
"A zase to pije na večer. Kdo má spát."
"Jen si vzpomeňte na tu morbiditu v sedmnáctým - Mrtví můžou, živí musí. Ještě teď se mi z toho šílej synapse." ozvala se kouzelná myšlenka s vůní jara
"A už zas do toho vlítla a chce abychom hledaly ty její vzpomínky." zabručela nejstarší uložená
"Jako loni, zase Na dně"

Keď mladá kaktusárka vošla do izby, kaktusy na parapete sa sotva badateľne zamechrili.
„Nesie sa voda na polievanie!“ zahlásila opuncia, ktorá mala spoza záclony najlepší výhľad.
„Fuj!“ zahundral ferocactus. „Ja tú vodu neznášam, je hrozne tvrdá.“
Ostatné kaktusy mlčky prikyvovali, zatiaľ čo pili svoj týždenný prídel vody z vodovodu.
„Teraz číta knižku o kaktusoch!“ oznámila opuncia o niečo neskôr.
„To je dobre,“ potešil sa hylocereus. „Možno zistí, že by ma mala konečne presadiť. Nevidíš, akú kapitolu tam má?“
Opuncia sa naklonila bližšie.
„Vrúbľovanie,“ prečítala s námahou.
Hylocereus náhle stratil všetku farbu.
„O takých veciach by sa písať vôbec nemalo!“ vykríkol.

Kingsley tiše předával Arthurovi nejnovější zprávy.
„Minervu zranili, přemístila se na poslední chvíli. Bylo to riskantní, neměla tam vůbec chodit.“
„Jak na tom je?“
„Ošklivě krvácí, ale sem se bojí, nejspíš ji sledují a-“
Zpoza rohu se vynořila drobná žena a neurvale mu skočila do řeči.
„Pane Weasley, máte syna, takže přestaňte řešit válku a běžte za svou rodinou! A vás,“ obrátila se na Pastorka, „bych ráda upozornila, že podobná depresivní témata jsou na tomhle oddělení zakázaná!“
Svižným pohybem hůlky přivolala kufřík se základním vybavením.
„A teď mě doveďte k té zraněné. Jmenuji se Poppy Pomfreyová a ráda vám pomůžu.“

Asterix a Obelix s Idefixem opouštějí vesnici. Udělají několik kroků a… nerozhodně se zastaví.
Chvíli vyčkávají, ale když se nic neozývá, otáčí se ke své šéfce.
Mučitelka je podezřele zticha a zírá do svítícího obdélníku.
„Ehm, šéfová?“ odváží se Asterix. „Co dál?“
„To si dělají p****!“
Asterix zaškube knírem, Obelix zakrývá Idefixovi ouška.
„Jim nestačilo mozkobouření, bestiář, sedm osmin, kyselá vítězství a naložení tučňáci! Já se tu snažím o návaznost příběhu, takže vám řeknu, co by se mělo zakázat! Přesně TOHLE téma!“
Hnědovlasá mučitelka vyrazí z hrdla děsivý výkřik, napřáhne nohu a vrnící placatá krabice svištivě odletí někam v dál.

Není to zakázané.
Eliška pohlédne na plentu v koutě volební místnosti, hlasovací lístky svírá pevně v ruce.
Není to přímo zakázané.
„Jediná plenta, za kterou můžeme jít, aniž by z toho hrozily oplétačky, je dnes u lékaře,“ konstatovala onehdy hořce teta Doramo. Zamlada bojovala za všeobecné, rovné volební právo. Z práva se stala povinnost, možnost volby pouze karikaturou.
Není to přímo zakázané. Jenže...
„Nesmíme na sebe zbytečně upozorňovat,“ varovala ji kdysi důrazně maminka. „Žádná z nás!“
Eliška hodí hlasovací lístky do urny. Ani na ně nepohlédne.
Možná by to mělo být zakázané, člověk by pak aspoň neměl takovou morální kocovinu.