DMD č. 7. pro 7. 4. 2019. Téma: Některá témata by se měla zakázat

Zatím nejšílenější cesta byla směrem Đà Lạt. Náš mizerný odhad na to, jak rychle jedem a kde se bude dát zastavit a přespat nás dovedl na padesát kilometrů dlouhou cestu uprostřed ničeho v noci. A motorky si občas vyžádaj na chvíli "pauzu".

Na jedné z takových "pauz" jsme potkali dva fakt creepy chlápky. Nejdřív se mě snažili přesvědčit, ať jim prodám kamarádku, když zjistili, že takhle to nepujde, tak začli být docela agresivní a když jsme zkoušeli ujet, tak nás ještě přes dvacet kilometrů naháněli a přesvědčovali.

Kdybyste slyšeli ty vtipy pár dní poté ... Některé témata by se fakt měly zakázat.

Snape se při večeři ve Velké síni snažil své okolí vnímat co nejméně.
Do nosu ho ale udeřila známá vůně angreštu a šeříku a jemu se žaludek podvědomě stáhl.
„Dobrý večer, Severusi,“ zazvonil hlas profesorky Ambrosiové a jeho přešla chuť k jídlu. Nadále však mechanicky žvýkal steak. Snažil se nemyslet na seznam oblíbených jedů.
„To jsme dnes ale měli krásné počasí, že?“
„Mhmm.“
„A jakýpak jste měl den? Já jsem si ho náramně užila, se šestým ročníkem…“
Severus si konec jejího monologu nevyslechl. Prudce vstal a bez omluvy se vypařil. Některá témata, a především některé osoby, neměl vůbec náladu poslouchat.

Michelle vešla do síně spolu s Mary a Jane. Všem třem zdobil plášť prefektský odznak. Každá zamířila ke svému kolejnímu stolu.
Otevřely se dveře a vešla zástupkyně ředitelky, za ní cupitali vyděšení prváci ve vzorném dvojstupu.
Mich si pomyslela, že je to každý rok stejné, ale tentokrát tu byla v jiné roli. Bylo to pro ni o to dojemnější, že před pěti lety tu stála sama, malá a vystrašená. Teď tu má domov, přátele, všechno, po čem může toužit. Najednou nemohla uvěřit ve své štěstí.
Skoro se rozbrečela. Některá témata k přemýšlení by si měla zakázat, je pak příliš sentimentální.

Dětský smích prosytil lesní vzduch a zvolna klouzal vzduchem až k jejím uším. Podvědomě si sáhla na břicho. Pořád prázdné. Ten pocit, kdy v něm pulzoval cizí život, cítila stále. Její syn, kterému nebylo dáno žít. Kde je? Chtěla ho cítit zas. Její syn…Jak dostat dítě do břicha, aby ta prázdnota pro jednou přestala bolet? Jak se obvykle dostávají věci do břicha?
Je o tolik snazší rozum ztratit, než k němu přijít.
Jsou témata, o kterých by se nemělo mluvit. A pak jsou témata, která by se měla otevřít. Třeba to, jak moc by se v pohádkové říši hodil psychiatr.

„Maminko, maminko! Podívej, co jsem napsal.“
Chlapec přiběhl za maminkou do kuchyně, kde připravovala nedělní oběd.
„Copak to máš?“
„Povídku jsem napsal.“
„A není nějak krátká?“
„To je drabble, povídka o sto slovech. Na internetu je taková stránka, kam lidi posílají svoje drabble a každý den je tam nové téma. Celý duben to tam běží.“
„No to je pěkné. Ukaž to taky babičce, určitě bude ráda.“
Jiříček Pohl odcupital do obývacího pokoje, kde seděla babička Věra. Ta vše slyšela z kuchyně a ani nezvedla oči od pletení.
„Tyhle aféry každého jen otravují. Já bych všechny ty drabble a témata zakázala.“

„
„Proč jsi nešel s námi?“ ptá se ta nejvstřícnější udiveně.

Opět otázka, která rozpoutala bouři…

„Kam? Vždyť jste mi nic neřekly! Zase jste se ztratily a já vás pak jak debil hledal. Prochodil jsem půlku města…“
„Bavili jsme se přece, že jdeme do té hospody hned vedle ubytka, že vypadá sympaticky.“

Snaha o racionální dialog…

„To jste možná řešily mezi sebou. Pořád si něco špitáte, ale mně nic neřeknete!“
„Nebude to spíš tím, že blbě slyšíš?“

Udeřil hřebíček na hlavičku - aneb empiricky testováno, nepřiznáno…

„Jasně! Vy šeptáte a nakonec je to ještě moje chyba!“

Některá témata jsou očividně příliš citlivá…

S tím, že budou ostatní k Buckymu přistupovat s nedůvěrou, Steve počítal. Chápal, že ne každý tu má na bývalého seržanta Barnese vzpomínky takové intenzity, aby to dokázalo přehlušit ty nové. Čerstvější.
Natasha by mohla vyprávět. Po poslední rvačce hrála všemi barvami. Nakonec to ale byla ona, kdo si překvapivou empatií vyžádal seznam témat, do kterých by bylo lepší před Buckym nezabrušovat.
Kapitánovou hlavou proletěla celá sbírka výjevů - obsahovaly sníh a vlak, svištící vysoko nad údolím.
"Vlastně je pár slov, která před ním, prosím tě, neříkej."
"Nech mě hádat. Jsou v ruštině."
Chmurně kývl.
Některá témata by bylo lepší zakázat.

Na bále se hosté již více bavili historkami, než tancem a Seregil byl ve svém živlu. Chvíli tu vyprávěl vtipy, pak zase onde recitoval poezii.
Ani Nysander nezahálel a Seregilovi představil komtesu Agilu.
"Lorde Seregile, ráda Vás poznávám. Nysander mi o vás tolik vyprávěl." nechala si komtesa políbit ručku. Seregil při jejích slovech pobledl.
"A to jsem Vám, komteso ještě nevyprávěl Seregilovu zkušenost s kouzly a cihlou," zahlaholil Nysander.
"NE Nysandere! Tohle komtesa slyšet nemusí," Seregil zcela vypadl z role.
"Ale to mne velmi zajímá, milý Nysandere," zavěsila se Agila do čarodějova rámě a odváděla ho k balkónu uši špicujíc.

„Ty tranzistore, slyšel jsi někdy o elektrickém zkratu? Říkají, že je docela nebezpečný…“

„Bláznivá diodo! Na to, jak jsi stará, jsi nikdy neslyšela o tom, že o zkratech se zásadně nesmí mluvit!?“

„A to jako proč, co se mi může stát?“

„Jsi přeci aktivní součástka a pro svou funkci nutně potřebuješ aktivní dým. Ten v tobě drží tvoje pouzdro, které při zkratu praskne. Aktivní dým potom unikne a to bude tvůj konec!“

„To musí být nějaká pověra, ne?“

„Víš kolik svých bratrů jsem už viděl na stole tohoto šílence zemřít… Je jenom otázka času, kdy něco podobného potká i tebe!“

It was Halloween again.
They were all around him arguing again.
„Manager, you´ll accompany me, won´t you?“
„No, we´re having a romantic dinner, aren´t we, husband?“
Ritsuka, being the nice gentleman he was, had trouble turning them down politely.
Mash gritted her teeth, before driving her shield into the ground.
„I declare that the topic of Senpai´s future plans should be forbidden,“ she declared resolutely, „not a word more. Senpai, what were your plans?“
„Eeeh,“ he spoke, embarrassed, before nodding towards her. „We wanted to look at that upside down pyramid over there.“
„Good,“ Mash grinned in agreement, „that´s settled.“