Kletba (vlastní fandom)

"Blbý sosáci," připlácla si Saleen na ruce jednoho komára, který se ji snažil sát krev.
"Tys ho zabila! To ti nevadí?"
"Proč?"
"Je to živý tvor. Může být tvůj bratranec, ne?"
To neměla říkat. Saleen začala brunátnět v obličeji, rudnout a soptět.
"KOMÁŘI NEJSOU ŽÁDNÍ MOJI PŘÍBUZNÍ! Jak si můžeš vůbec něco takovýho myslet?"
"Protestuješ proti zoo a když má někdo domácí mazlíčky."
"ALE TO JSOU ZVÍŘATA, NE HMYZ! Animágové nejsou nikdy žádný hmyz! Hmyz je podřadnej, nemá mozek, neumí se měnit! A jestli mě ještě někdy budeš přirovnávat k ním, tak se proměním a pochutnám si na tvým mase!"

"Prosím, pomoz mi!"
"Nemůžu," vrtěla hlavou Nimue.
"Prosím!" prosila naléhavě Artemis. "Víš, co mi udělá, když tady zůstanu."
Věděla to. Slyšela, co její teta plánuje. Udělá cokoliv, aby z ní získala nějaké informace. Cokoliv, aby vyhráli válku.
"Já... nemůžu ti pustit," řekla váhavě. "Zjistili by to."
"Odpustí ti to. Vysvětlíš jim to. Jsi dcera krále, následnice trůnu."
Tušila, že tak to nikdy nebude. Bude spíš manželka vládce.
"Nic se ti nestane."
Myslela to dobře, ale neznala dostatečně jejího otce. Nevěděla o její výchově.
Už pro něj nebyla jeho dcera. Nebyla následnice trůnu, ani manželka budoucího vládce. Nebyla pro ně nikdo.

"Blbý sosáci," připlácla si Saleen na ruce jednoho komára, který se ji snažil sát krev.
"Tys ho zabila! To ti nevadí?"
"Proč?"
"Je to živý tvor. Může být tvůj bratranec, ne?"
To neměla říkat. Saleen začala brunátnět v obličeji, rudnout a soptět.
"KOMÁŘI NEJSOU ŽÁDNÍ MOJI PŘÍBUZNÍ! Jak si můžeš vůbec něco takovýho myslet?"
"Protestuješ proti zoo a když má někdo domácí mazlíčky."
"ALE TO JSOU ZVÍŘATA, NE HMYZ! Animágové nejsou nikdy žádný hmyz! Hmyz je podřadnej, nemá mozek, neumí se měnit! A jestli mě ještě někdy budeš přirovnávat k ním, tak se proměním a pochutnám si na tvým mase!"

"Potřebují někde bydlet. Hlavně nenápadně."
"Nějaký zapadákov? Na Moravě?"
"Hůř se uživí. Vždyť nic neumí."
"On bude muset mít i tak nějakou podřadnou práci."
"Ve fast-foodech ho určitě vezmou."
"Ty nejsou na vesnici."
"Tak půjdou do Prahy. Hodně lidí, mezi nimi se ztratí. Víc práce, víc škol. Fae může jít i na vejšku."
"Vejšky je pro ní škoda, když hned po prvním roce plánuje zemřít. A v Praze je draze."
"Nebudou mít holt domek, no."
"Pořídíme jim malý byt?"
"Něco víc na okraji. Tam se dá najít i trochu větší."
"Modřany třeba??"
"To by šlo. Hlavně ať to mají levný."

Prý rodit děti je ženský úděl. Pff!
Chtěli jsme se spojit. Ne fyzicky, ale naše duše, naše jádra. Cítit je navzájem a sdílet je.
Věděli jsme, že tenhle sylvatický rituál se dneska už jen zřídka používá. A že je vlastně jedno, kdo tohle podstupuje, pokud mají oba dost silná magická jádra. Prostě pokud dokážou čarovat.
Jo, slyšeli jsme, že při něm vznikne magické dítě, ale že to je hrozně vzácný.
Ale co jsme si fakt neuvědomovali, že to platí i v případě dvou chlapů.
Můžete mi někdo laskavě vysvětlit, kde to dítě vlastně mám a jak ho mám sakra porodit?

"Smrk, mrk... U Bílé, jak mám něco takovýho vymyslet?"
"Co vyvádíš?"
"Potřebuju vymyslet nějakou básničku o stromech."
"Jak to souvisí s pedagogikou?"
"Děti se tak naučí stromy. Škola hrou, chápeš?"
"To je to, co vymyslel ten... Ten, co ho upálili?"
"Pleteš si ho s Janem Husem. Tohle byl Jan Ámos Komenský. A neměla by sis je plést. Učí se to ve čtvrtý."
"To byl náš první rok na Zemi, bylo toho hodně na zvykání. A teď po mě chtějí zase učit se tyhle rovnice. Prohodíme si to?"
"Ne, tak by ses nic nenaučila."
"Grr, proč musíš chtít být zrovna učitelkou?"

Koronavirus? Pandemie?
Jako bych na to měla čas. Moc práce.
Před pár měsíci se mi narodila dcera. K tomu si dodělávám školu a vedu svůj byznys. Loni jsem rozjela podnik s kouzelnickýma hůlkama pro nečaroděje. Nějak se živit musím, ne?
Nemluvě o tom, že musím i vládnout. Není to moc, jsem jen vévodkyně jednoho regionu a musím se zodpovídat králi.
Takže vidíte? Jak mám do toho stíhat řešit pandemii?
I když ty hůlky by se daly přeprogramovat na vytváření vzduchových kapslí. Když to vychytám, budou lepší než roušky a respirátory. Takže jo, klidně panikařte dál. Aspoň půjdou dobře na odbyt.

"Musíme zaujmout nějaké stanovisko. Nesmíme vypadat jako slaboši."
"Třeba že jsme neměli ponětí o tom, že se potají válčilo nám pod nosem?"
"Přesně to nesmíme lidem říct. Tohle bude přísně tajné!"
"Nemůžeme lidem lhát, že jsme o tom věděli."
"To taky nebudeme dělat. Vyhneme se tomu a vůbec se k tomu nevyjádříme."
"Co jim tedy řekneme?"
"Musíme přivítat nové bytosti, nebýt k nim odmítaví, ať nemáme zbytečné potyčky na našem území. Demokracie tu je pro všechny."
"Co s magií?"
"Jsme otevřeni kompromisům a chceme ji zapojit do našich životů. Jste s tím spokojený, pane prezidente?"
"Zní to dobře, pane poradce."

"Vítejte na letošních gladiátorských zápasech!"
Prý je stadion nacpaný k prasknutí. Lidi chtějí vidět krev.
Jeho krev?
Ne, on nezemře. Vždyť je mistrem bojovým umění! Vyhrál už dost soutěží, tak se nezalekne ani téhle. I když se tady opravdu umírá.
"První souboj bude asi trochu nevyrovnaný..." slyšel z venku komentátora. Souhlasil s ním. Svoji soupeřku zběžně zahlédl. Drobná postava, ani jeden bicáček.
"Tu dám," řekl si a vyrazil do arény.

Nečekal, že boj prohraje.
Možná si měl poslechnout komentátora, jak to myslel. Jeho sice popsal jako silného lidského muže trochu znalého ve sportovních soubojích, ale ona byla banshee zocelená válkou.

"Ještě trochu naředit..."
Zrovna se chystala kápnout z malé lahvičky pár kapek do skleničky s vodou, když se dveře náhle rozrazili. Rychle lahvičku schovala za záda.
"Tady jsi. Pospěš si, shání nás. A... Co to máš za zády?"
"Nic."
"Nenuť mě jít pro otce."
Rezignovala."Prosím, neříkej mu to. Nikomu to neříkej."
Saura ji nechápala, dokud si nepřičichla k lahvičce a neucítila pelyněk. "Proč... Jsi těhotná."
"Byl to jen úlet."
"Ale zbavit se nenarozeného je zločin."
"Musím to udělat, když jsem zasnoubená za toho čaroděje."
"Nemusíš. Skryjeme tě a dítě odložíme."
"A... budu mu moct aspoň dát jméno?"
"Jaké?"
"Anduin."