Bible

Hle, vyjel jezdec na černém koni a jméno jeho bylo Hlad. A ovládl část světa, uvrhl ji v nedostatek a zabil milióny. V jiných končinách však vládnouti nemohl, neboť tam panovala jeho sestra Obžerství, které ku pomoci byl bratranec jejich zhýralý a prostopášný, jméno jehož bylo Plýtvání.
I ulehl Hlad se svou sestrou Obžerství a zplodili dceru jménem Dieta, s přízviskem Redukční.
Ukázala se Dieta lidem v rozličných podobách, nemnoha rozumným prospěla, mnohé zotročila, některé zabila. A chytří tohoto světa si s její pomocí namastili kapsu, neboť jméno její má velikou moc a cokoliv zove se dietním, snadno se prodává.

Denně jsem předstupoval před Tvou tvář. Chválil jsem tě a sloužil jsem ti. Žil jsem v jednotě s Tebou, dával jsi mi moc a já činil vše, co sis přál. Byl jsem šťastný. Miloval jsem tě.
Ale ty jsi mě zradil. Pozdvihl jsi ty červy z prachu a špíny a učinil je velkými. Dal jsi jim přednost. Nic ti neučinili po vůli, ale přesto jsi je miloval více nežli mě.
Nebudu ti již sloužit, nestojíš o mě a já tě už nemohu milovat. Sbohem Hospodine, nech si své ubohé lidi.
Uvidíme, zda ti nakonec alespoň jeden z nich zůstane věrný.

„Mohl by být mým synem a mám o něj strach, jako by jím skutečně byl.“ pomyslel si Jonatan. „Musím ho chránit před zlobou svého nenávistného otce, protože Davidovi usiluje o život z obavy, že uchvátí jeho postavení.“
„Je to zvláštní.“ přemítá David. „Jonatan mne nepovažuje za soka. Nežárlí a nezlobí se, že přišel o dědičný trůn, že Bůh mne vybral jako budoucího krále místo něho.“
„Mám rád Davida, jako sám sebe.“
„Jonatan, riskoval kvůli mně život. Vážím si ho. Poděkuji mu.“ rozhodl se David.
Nasazovali život, aby se setkali. Tehdy netušili, že se vidí naposledy. Dva věrní přátelé, spřízněné duše.

Vrátil se a zase je navštívil. Cítila se jako v nebi, uctivě ho přivítala a už se od něj nehnula. Těšila ji jeho přítomnost, jeho slova, myšlenky. Chtěla by stále jen tak sedět a naslouchat mu.
Byla tu však její přísná sestra. Měla sice také radost, ale samou radostí se dům nepoklidí a večeře nepřipraví. Ani pro tak vzácnou návštěvu.
A sestra zatím zahálí, nic kloudného nedělá. Zkusila se obrátit na něj.
„Pane, řekni jí, ať vstane!“
Ale on rozuměl oběma. Té pečlivé i té přemítající.
„Marta, Marta... jednoho jest potřebí. Marie vyvolila dobrou stránku, kteráž nebude odňata od ní.“

Římané po nich brzy přestali pátrat. Toho, pro nějž přišli, už chytili.
Petr, skrývající se v lese, se rozhlédl a vklouzl na mýtinu. Měl hlad a rozhodl se opéct si svůj úlovek. Rozdělal oheň a dal se do škubání kořisti.
Vyrušilo ho hlasité zapraskání. Z houští se vypotácel rozcuchaný Jidáš s oprátkou kolem krku i s kusem větve. Petr si ho kriticky změřil. "Ty poděláš úplně všechno, co?" utrousil.
"My všichni jsme to podělali," zachraptěl nepovedený oběšenec.
Petr s ním neochotně souhlasil. "Nemáš hlad?" zeptal se a zvedl za nohu nedoškubaného kohouta. "Tenhle to taky podělal a už si nezakokrhá."

Na první cestě ležely mé slzy, když šel jsem sám.
Na druhé cestě zemi svíral hlad, když šlo vás deset.
Na třetí cestě nad vámi visela hrozba, když devět vracelo se vás zpět.
Na čtvrté cestě vás provázela nejistota, když vedli jste nejmladšího.
Na páté cestě, sotva jste vyšli, dostihla vás má spravedlnost.
Na šesté cestě letěla zpráva k našemu otci, když jsem se vám vyjevil.
Na sedmé cestě zvířily prach vozy a desítky nohou, když pozval jsem vaše rodiny k sobě.
Poslední cesta, dlouho po našem příběhu, trvala čtyřicet let, když naši potomci vraceli se domů z egyptského otroctví.

1. den: o půlnoci sraz všech účastníků.
Doporučujeme vzít si s sebou cennosti (žádné poplatky za nadměrnou hmotnost zavazadel) a hole; jídlo stačí jen lehké a nekvašené (stravování zajištěno později).
1. - 6. den: treking pouští.
7. den: odpočinek u moře.
8. den: pozorování odlivu.
9. den: pozorování přílivu (fakultativně: potápění); večer lidových písní a tanců.
10. - 14610. den: treking pouští (poznávání místních pamětihodností; návštěva malebné oázy; zážitkový seminář; později stravování formou švédských stolů; pozorování vzácných hadů).
V ceně zájezdu spolehlivý průvodce.
Smlouvu možno podepsat až cestou.
"Hele, a ty si fakt myslíš, že se ti toho zájezdu někdo účastní, Mojžíši?"

První den stvořil Bůh nebe a zemi, zároveň oddělil světlo a tmu. Vytvořil tak den a noc. Druhý den vznikly souše a vody, přičemž souše se zazelenaly rostlinstvem.
Třetího dne se objevilo na obloze ve dne životadárné slunce, noc prozářil chladivý měsíc.
Čtvrtého dne se Bůh rozhodl oživit souše i vodstvo rozmanitými živočichy a požehnal jim. Pátého dne řekl Bůh: „Učiňme člověka, aby byl naším věrným obrazem.“ První člověk dostal jméno Adam.
Dne šestého byla z žebra Adamova stvořena Eva a ta až do večera nezavřela pusu.
Je tedy naprosto jasné, proč sedmého dne potřeboval Stvořitel hlavně klid a odpočinek.

Nemá smysl vyjednávat. Takovému požadavku nevyhoví, ať řeknu cokoliv. Tolik lidí prostě nepustí. A nepřesvědčíme ho ničím.
Měl bych jen žádat lepší podmínky. To by mohlo vyjít. A lidi by byli vděční, nemysli si.
I kdyby kdovíproč souhlasil, kam půjdeme? Všude nás vybijí nebo na tom budeme stejně jako tady. Časem se lidi budou chtít vrátit, tady to aspoň znají.
Vážně by bylo lepší domluvit menší dodávky cihel a dobrý přísun slámy. I ty pravidelné oběti by mohly vyjít, kdyby se na to šlo chytře. No nebylo by to lepší?
Nevidím Tvou tvář, ale proč mi připadá, že se usmíváš?

Rukou ji pohladí po vlasech a sjede po zádech až ke kříži. Prsty jemně obkrouží tvář, palcem zabloudí k hornímu rtu a pomalu sjede ke spodnímu. Prohlíží si její malou bradu a zrak pozvolna přenese k lícním kostem.
Rukama sevře její drobná ňadra. Jsou pevná, kulatá, stvořená k milování...a nebo taky ke kojení. Prohlíží si její utlý pas a drobounký pupík. Nemůže se nabažit tou krásou. A ten zadek. Plesk. Malé hýždě se jemně zatřesou a on se jen samolibě usměje. Promne si zarostlou bradu a přimhouří oči.
"Tak už mi jí dej, Bože!" zdrchaně zakřičí Adam z Ráje.