DMD č. 8. pro 8. 4. 2020. Téma: Plocha pro vaši reklamu

Silnice jsou plné aut, částečně nabouraných, částečně zastavených v náhodných úhlech. Ale je průjezdná, o to se už postarali dřív. Tedy v téhle části.
Není třeba nikam spěchat. Připraví materiál a jiná skupina ho odveze.
Nákupní centra a hobby markety není třeba nijak připravovat. Zájezdníci přijdou, naloží, odvezou. Ale takových zajímavých věcí jinde!
Hlavní silnice mířící na sever je obklíčena velkým množství zajímavostí.
Některé jsou tvořeny jen plochými deskami propagujícími nerelevantní značky a zboží. Nikoho nezajímají.
Ale tahle reklamní tabule je jiná. Černá, hladká, lesklá... a prázdná,
Ze skla nebo něčeho podobného.
Tichá.
Nepopsaný list papíru.
Uvidíme, co s tím.

Život v posteli už ji nebavil. Korzovala Prahou kolem výlepových ploch a na všech si dovedla představit svoji tvář. Chtěla být slavná, zase vystupovat – však to bylo součástí dohody, když s Pánem z Prahy opouštěla Vegas.
„Ne,“ odmítl kategoricky.
Zaútočila: slíbil jí to, vlastní přeci kabaret, prokristapána, ať ho oživí trochou různorodosti, může ji tam kontrolovat jak libo, pořád bude jeho hodná holka, jen ať ji nechá vystupovat...
„Ne.“
Zkusila to ještě jinak: jestli má být Laurou v soukromí, musí jí být i na jevišti. Jinak dostane pouze Billa.

O týden později nechal Staré a Nové Město polepit prvními plakáty.

Dnes byl přijat již dlouho projednávaný zákon o veřejném přiznání financování. Po dlouhých hádkách v parlamentu a po nesčetném množství demonstrací zákon podepsal i prezident. Počínaje začátkem měsíce budou muset všichni státní činitelé, volební kandidáti a politici mít na svém oblečení jasně viditelné názvy a jména společností, které jim zajišťují financování.
Již dnes se na tuto událost mnozí členové Senátu připravují. Poslanci hned několika stran se objevili na zasedání s cedulkami „Plocha pro vaši reklamu“. Mnohé společnosti již začaly jednat o podpoře poslanců. Ceněnými vlastnostmi jsou nejen osobnost a politický kurz daného představitele, ale i velikost a šířka jeho postavy.

- A či si mi tu, Pištík môj?
- No a kde by sm mal byť?
- No veď ja len tak, či ovce neostriháme. Už sa na nich pozerať nemôžem.
- Starý môj, vari sa ti chce manuálne pracovať?
- Veruže nechce, ale aj ty musíš uznať, že to budeme musieť čoskoro urobiť.
- Však uznávam, uznávam. Ale Jarík, myslíš, že to po takej dobe ešte dokážeme?
- Neboj, Pištík, na to sa nezabúda. Hneď nástroje prichystám a ty bež a zažeň ich všetky sem.
- Tak ja teda idem. Ale keď predseda zistí, že sme ich sami ostrihali, každý rok na nich bude predvolebné reklamy sprejovať.

"Franto, Franto, něco jsem našel."

"No jo, prosim tě."

"Fakt, Franto, je to boží!"

"Určitě, zas to bude zaručená kopa bio odpadků, ze kterých se vyklube hora plastovejch krámů."

"Vůbec mi to nepřipomínej... Ale, Franto, našel jsem obří talíř krásný kotlety. Fakt, je to kousek. Stojí za to se tam mrknout, vážně."

"Čerstvý? To se mi moc nezdá. No dobře, když jinak nedáš..."

***

"Pepíku, ty jsi ale debil, vždyť je to obyčejný billboard. A ještě furt to lepí!"

***

Mušky seděly jako živé na obrázku krásné kotlety. Lepič je musel sundat, nový plakát by se přes ně boulil. Moc to nešlo.

Do sadu se vkrádá soumrak, nastal čas loučení. Čas na první polibek, letmé setkání rtů. Chvilku pozoruje svůj vlastní obraz v překvapených očích, rozloučí se lehkým dotykem ruky, pak se tiše vytratí. Půda je připravená, pole zoráno, nadchází čas setby.

Dcera je jeho, teď musí ještě zapracovat na otci.

To by ovšem nemělo být těžké, pomyslí si rozjařeně.

Každý smrtelník má svoji slabinu a zde je přímo nepřehlédnutelná. Lakomec, držgrešle, vydřiduch, hrabivec, v hlavě má jen peníze. Na vývěsním štítu se skví:

Mamon!

Lapení lakoty je věc přesnadná. Stačí něco podstrčit, důvěru vytvořit, hrabivost přiživit, přitesat, upravit, našeptat, nasměrovat.

Získat.

Společnost Sueh Temorp jistě všichni dobře znáte.
Nejprve jsme bojovali proti plýtvání potravinami, především živočišnými výrobky. Určitě si vzpomínáte na náš populární slogan: "Palte kosti a tuk, ne maso!"
Poté jsme se naplno pustili do energetických dodávek široké veřejnosti.

Nyní jsme se rozhodli rozšířit naše pole působnosti o marketingové služby. Jako první vám přinášíme nabídku reklamní plochy pro ukázku vašich chirurgických dovedností.

Nabízíme:
* Neopakovatelná příležitost pouze pro vás.
* Smlouva na dvanáct generací.
* Reklamní plocha umístěná na skále v pohoří Kavkaz.
* Bilboard se každý den obnovuju, vhodné tedy i pro výuku a zdokonalování se.
* Nejvhodnější pro extrakci vnitřních orgánů, např. jater.

"Now listen carefully..."

"Of course, mum!" Arthur couldn't help but feel a little hurt. He always listened very carefully.

"Next time you're filming one of your little videos, make sure to mention OJS as often as possible."

Arthur frowned. "Are you sure?"

"Yes!" They were on the phone, but Arthur could see the annoyance on her face anyway.

"It's just, I can say it a lot."

"As often," she insisted, "as possible."

"Right. So, 'Welcome, OJS, to, OJS, the, OJS-"

"No, idiot child! Sensibly!"

"Oh, right! So, OJS, OJS, OJS, OJS-"

Five minutes later, mum said she'd changed her mind.

Nikdy.
Ne.
Nepodřídím se.
Půjdu do práce.
S tím nic nenadělají.
Co potřebuju?
Brýle, baterky a telefon.

Pobral to a šel.

Bylo krásně, sluníčko svítilo, hřálo a vůbec nic se nedělo.
Pravda, musel se odstěhovat až na kraj města.
Nedostatek peněz, no...

Na prvního člověka narazil až v lepší čtvrti.
S druhým se srazil o pět minut později.

Pak už to šlo ráz na ráz.
Po desáté srážce přestal počítat.

Při nějaké dvacáté ho odchytil policista.
"Chápu, že vám vadí reklamy, které přes sebe promítají chodci, ale nemusí díky tomu pracovat. Nechcete ten Adblock© v brýlích vypnout? Alespoň na ulici?"

"Kopr nemám rád taky, ale ten pruh by mohl být místo pro reklamu," podotkl Křovák a zazubil se nad tím nápadem.
"Jen si to představ," zasnil se Křovák, "takhle si vyšlapuješ kolem hradeb a na zemi najdeš tohle. Co to tam, proneseš, skloníš se a čteš. Nejlevnější rakve široko daleko. BUM!" Při těch slovech vytáhl jeden z Bořičů a položil ho do předem vyhloubeného ďolíku.
"Kolik té kyseliny?" zeptal se Šumař.
"Řekl bych tak akorát," pronesl Křovák a ukápl 5 kapek z lahvičky na voskovou pečeť.
Neuběhli ani 15 kroků, když je výbuch kopl do zad a srazil k zemi.